U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ČÍM A JAK NATÍRAT
Kategorie: Dílna | Autor: Petr Šmíd
NÁŠ SERIÁL
Starý nábytek v novém kabátě – 8. část
Sebelepší barvy ještě nejsou zárukou kvalitního nátěru. Pro ten je také důležitá technika nátěru, pro kterou se rozhodneme – štětec, váleček nebo stříkací pistole. A správná práce s nimi.
Klasickým nástrojem je dosud štětec, který pro nátěry používá drtivá většina kutilů. Jen malé procento využívá pro natírání váleček a stejně malé množství nanáší barvy či laky stříkacími pistolemi – přesto, že tyto techniky nevyžadují žádné vysoké investice (ani znalosti) a mají výrazně vyšší produktivitu práce i výslednou jakost nátěru.
Nátěry štětcem
Kryvé barvy a lazurovací laky nanášíme “křížově”, bezbarvé laky roztíráme výhradně “po létech”. Štětec držíme v ruce volně, aby nás při delší práci nechytala křeč, a do barvy či laku jej namáčíme jen asi do poloviny délky štětin. Protože při práci štětec zpravidla otíráme o hranu nádobky, je vhodné namísto plechovky používat menší misku vystřiženou například ze silnostěnné lahve (polyetylenové lahve na saponáty nebo např. ocet). Nátěrové materiály se zpravidla prodávají hustší, takže před použitím je přiměřeným množstvím předepsaného ředidla naředíme. U materiálů syntetických by to mělo být 10 až 20 %, do laků a barev ředitelných vodou bychom neměli vmíchávat víc vody než 5 %, aby barvy nezačaly pěnit. Konkrétní ředění vždy uvádí výrobce na obalu. S výjimkou nátěrů dvousložkovými materiály by měly být nanášené vrstvy laků a barev tenké, aby vrstvy dokonale proschly – difuzní schopnost nátěrových materiálů není vysoká. Jestliže vrstva nátěru bude nadměrně silná, bude nejen doba prosychání dlouhá, ale mimoto získáme nežádoucí “efekt pomerančové kůry”, nebo dokonce tzv. krakeláž, při níž dochází k rozpraskání povrchu barvy až na podklad. Z tohoto důvodu je výhodnější nanášet vyšší počet nátěrů více ředěných, než jeden či dva v silné vrstvě. Laky či barvy na podklad nanášíme opakovaně, dokud se nevytvoří souvislá lesklá (nebo naopak matná) vrstva. Před každým dalším nátěrem ověříme, zda předchozí je již dostatečně vytvrzený, abychom jej mohli zlehka přebrousit jemným brusným papírem (zrnění 150 až 180) nebo jemnou molitanovou houbičkou s brusivem. Výhodné je alespoň poslední vrstvu nátěru nanést stříkací pistolí – tou docílíme dokonalejší plochy.
Volba štětce
Pro méně náročné práce můžeme používat štětce téměř libovolného druhu, velké plochy však vyžadují, aby štětec “padl do ruky”, abychom nebyli předčasně unaveni; v krajním případě lze dostat jakousi “natěračskou křeč” do ruky a dokonce i chronický zánět šlach. Velikost a druh štětce nelze exaktně stanovit; je samozřejmé, že pro předměty velkých rozměrů musíme použít odpovídající “kalibr” štětců. Důležitější je však kvalita štětců (a jejich udržování v bezvadném stavu), na níž záleží výsledná jakost nátěru. Co se materiálu štětin týče, v prodejnách se setkáváme prakticky jen se štětci, jejichž štětiny pocházejí z dlouhosrstých vepřů chovaných v Číně. Pro vodou ředitelné nátěry doporučují odborné publikace používat štětce se silonovými vlákny.
Práce s válečkem
Válečky, které mají menší rozměry než válečky pro malíře pokojů, se s výhodou používají i pro nanášení laků a barev. Rukojeť je opatřena konzolkou o průměru 5 mm, na kterou se navléká váleček z pěnového polyuretanu. Ten se nechá nasáknout barvou či lakem, před použitím se přebytek barvy otře (např. o okraj plechovky) a nátěrový materiál se s citem rozválí. Barva by měla být poměrně hustá – zejména u materiálů ředitelných vodou je větší ředění nežádoucí, protože barvy či laky pak mají tendenci pěnit a bublinky vzduchu zhoršují kvalitu nátěru. Produktivita práce se sebeužším válečkem je výrazně vyšší než se širokým štětcem, musíme si však osvojit odlišnou techniku provádění nátěrů. Před nanesením laků či barev na nábytek doporučujeme vyzkoušet práci s válečkem na plochách, na nichž tolik nezáleží. I když rychlost nanášení nátěrů na větší plochy je rychlejší válečkem než štětcem, neznamená to, že štětec bychom vůbec vlastnit neměli – do některých míst a výřezů se totiž válečkem, ani sebemenším, prostě nedostaneme.
Stříkací pistole
Každý určitě už nanášel barvu či bezbarvý lak sprejem z nádobky. Kvalita povrchu nastříkané vrstvy je výborná a lak či barva rychle schne, používání sprejů je však neekonomické. Stejně kvalitní “nátěr”, přitom s vyšší produktivitou práce, vytvoříme stříkacími pistolemi; buď vibračními, nebo kompresorovými. První z nich jsou rozšířenější a dají se koupit již za částku kolem 1000 Kč. Kvalita nástřiku je dobrá, nevýhodou je však nutnost po každém použití pistoli rozebrat a poměrně pracně promýt ředidlem, některé části je nutno i promazat olejem. Stříkací pistole kompresorové bývají výkonnější, přitom sama pistole je jednoduchá a snadno se čistí, pro práci však musíme mít k dispozici výkonný kompresor, takže sestava je dražší, větší a pro domácí kutily méně vhodná. Pro nanášení laků a barev stříkacími pistolemi je nutno snížit viskozitu nátěrových materiálů ředidly (někdy odlišnými – např. zatímco syntetické ředidlo pro nátěry štětcem je typu S 6006, používá se pro stříkání ředidlo S 6001). Pro stanovení stupně ředění se k stříkacím pistolím dodávají speciální nálevky s malým výstupním otvorem. Lak či barvu ředíme tak, aby tímto otvorem mohly vytékat.
* * *
Co bychom měli vědět
* Dřevo natíráme zásadně v bezprašných místnostech nebo ve venkovních prostorech; dbáme, aby nám na plochu nepadaly nečistoty (listy stromů nebo hmyz), pro tento případ bychom měli mít připravenu pinzetu.
* Optimální teplota pro nátěry se pohybuje mezi 15 a 25 °C. Při vyšších teplotách se ředidlo nadměrně rychle odpařuje, při nižších se nátěr hůř roztírá.
* V ředidlech bychom si neměli mýt ruce. Jestli je to nezbytně nutné, umyjeme si je pak mýdlem a ošetříme regeneračním krémem.
Jak snadno a rychle čistit štětce
Pro dokonalé vyprání štětce, kterým jsme nanášeli např. syntetickou barvu, bychom při “klasickém” mytí spotřebovali značné množství ředidla, což je drahé i neekologické. Lakýrníci to zpravidla řeší tak, že štětec otírají o prkno či noviny tak dlouho, až nenechává barevnou stopu, potom na něj nakapou ředidlo a vytřou jej do sucha hadříkem. Pak na jeho štětiny nanesou libovolný saponát na nádobí a v teplé vodě je vymnou. Štětec nechají volně uschnout. Touto technikou ušetří značné množství ředidla i času.
