U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Chatařská krev se nezapře
Kategorie: Návštěva | Autor: Marie Rubešová
Muž, za nímž jsme se vydali do Skalice, jedné z obcí obklopujících přehradu Slapy, si užívá svých dvou chatiček devátým rokem. Pravověrní by možná řekli, že je Slávek Poděbradský chatařským dorostencem. On si však už svá “učednická” léta dávno odbyl.
Vyrůstal totiž na chatě svého dědečka v Měchenicích. “Děda si ji postavil v padesátých letech. Byla v pěkném místě nahoře na stráni, za ní už se vlnila volná krajina. Jezdili jsme tam za ním s bráchou v každé volné chvíli,” vzpomíná. “Učil nás lásce k přírodě, vedl k zahradničení i k práci kolem chaty. Měli jsme tam každý svůj stromek, který děda zasadil, když jsme se narodili.” Když starý pan Poděbradský zemřel, bratři chatu prodali. Práce je příliš pohltila, nebyl čas a možná ani chuť s rozrůstajícími se rodinami společně užívat nevelké stavení. “Dnes víme, že jsme udělali dobře. Těsně nad místem našich chatařských rozjezdů totiž vyrostly veliké baráky, takové to podnikatelské baroko.”
Návrat k přírodě
Člověk, který poznal kouzlo života, v němž je do zeleně jenom jeden krok ze dveří chaty, touží dříve či později po návratu. Tím spíš, když tráví většinu času ve velkoměstě a jeho profese vyžaduje neustálý styk s lidmi. “Vystudoval jsem hotelovou školu a měl jsem v nájmu tři restaurace. Ale neměl jsem štěstí na zaměstnance, mnozí byli nepoctiví. Práce mě přestala těšit. A taky jsem se chtěl trochu zklidnit, usadit. V sedmadevadesátém roce jsem tedy všechno opustil a změnil živnost – i život.” Slávek Poděbradský samozřejmě Slapy znal – kam jinam se z Prahy jezdit vykoupat? A místo, kde byl kdysi brod přes starou Vltavu a začínaly Svatojánské proudy, mu zvlášť učarovalo. Když se náhodou doslechl, že jeden stavební podnik, který byl koupen ve velké privatizaci a dostal se do platební neschopnosti, prodává chatky ve Skalici u Slap, nezaváhal.
Montované chaty na stráni vlevo od silnice bývaly všechny podnikové. Pár si jich ještě hlavně zdravotnické organizace drží, ale většina má soukromé majitele. Starousedlíci, kteří si své haciendy stavěli vpravo pod silnicí v padesátých a šedesátých letech, na ty “podnikové” koukali zpočátku trochu skrz prsty. Ale hrany se v přírodě rychle obrušují.
A pozvání k ohýnku se neodmítá.
Pro radost i užitek
Pozemek u paty skalické stráně prokoukl. Slávek Poděbradský je šikovný nejen u plotny. Dědova škola se nezapře. Trávník okolo chatiček, přistíněný zleva vzrostlými borovicemi, vyčistil
a vyřezal křoví, které se tu usídlilo většinou z náletu. Vytvořil několik pěkných květinových rabat a vyhloubil ve stráňce “kapsu”, v níž je gril s posezením.
A chaty? S cihlovými základy a montovaným dřevěným patrem nebylo nutné nic moc dělat. Jen plechové stříšky se převlékly ze šedé do červené. Uvnitř však dostaly zcela novou tvář.
“Hořejšky jsem vybavil novým nábytkem, jen kuchyňky, které byly slušné, jsem ponechal. A tam, kde byly sklepy, jsem si v jedné chatě udělal letní byt a ve druhé saunu a dílnu.” Bývalý restauratér se totiž rozhodl, že pobyt v tom nádherném prostředí s koupáním co by kamenem dohodil nabídne v létě i další klientele. Vydělá si tak na obživu – a sebe taky neošidí. Proto ten byt a sauna v přízemí. Všechno zvládl sám, svépomocí. Prý to není žádný velký problém. Jen musí mít člověk odvahu začít. Podle toho, co vyprávěl dál, musel mít pan Poděbradský odvahu velikou.
Nejsem bačkorový chatař
“Někteří chataři chodí pořád v bačkorách. To jsem nechtěl. Ani honem zouvat hosty. Proto jsem ve svém bytě i v pokojích nahoře položil plovoucí laminátové podlahy. A v kuchyňce a předsíni, kterou se do chaty vchází, je keramická dlažba. Dole jsem musel samozřejmě rozvést elektriku, která měla jenom vývod ke stropnímu osvětlení,” popisuje náš hostitel. “Byl to jeden velký prostor, který jsem předělil zasunovacími dveřmi, aby nezabíraly místo. Jsou zavěšené nahoře v kolejničce, dole jen jištěné, aby jezdily rovně do přistavěné stěny. Tu jsem vyrobil z děrované dřevěné laťovky.”
Dominantou prostoru je rozlehlý krb. I ten je z velké části dílem majitele. “Jde o krbovou vložku, kterou jsem obezdil šamotovými cihlami. Sopouch jsem vytvaroval z tenkých drátů, na ně položil skelnou vatu, nahodil jsem to cementovou maltou a navrch štuk. Skelná vata mírně snížila výkon, ale nechal jsem sopouch trošku otevřený, takže teplo jde po vatě nahoru. Strop tím samozřejmě trpí, musím každé tři roky vymalovat.” S největším zádrhelem, ohybem odkouření topidla, pomohl specialista, známý kovář z Moravy.
Krb se prý hodí nejen k zavlažení prostoru, když je na začátku a na konci sezony “lezavo”, ale vytopí jej dobře i v zimě. To jezdí chatař na Slapy už jen o víkendech. A taky na Vánoce a na Silvestra, jehož oslavu si jinde už ani neumí představit. Prý se na stráni sejdou skoro všichni.
Sauna s muzikou
Přízemí druhé chaty je vyhrazeno prostorné, vzorně uspořádané dílně, v níž se také “ustájuje” sekačka a další zahradní pomocníci, a sauně. “Byl tady nehezký kout, v němž trčely trubky od kanalizace i přívodní komín. Musel jsem vymyslet jakýsi patvar, aby se to všechno schovalo a směstnalo,” ukazuje chatař. V sauně, do jejíž výstavby se pustil sám jenom podle knížky, se pohodlně usadí nebo uloží tři osoby. Je postavená z Ytongu.
“Nejdřív jsem samozřejmě izoloval stěny a podlahu. Pod režnou dlažbou jsou speciální polystyrenové desky, aby teplo neutíkalo do země. Musel jsem zavést vodu, vykopat odpad a zabudovat komín. Nakreslil jsem si půdorys na zem a místo dveří položil laťku, abych vyzkoušel, jestli půjdou dobře otvírat. Obklady v kabince jsou ze smrkových palubek
a lavice ze speciální africké vrby achaby. Ty jsem, stejně jako elektrická kamna, koupil v saunové prodejně. Kamna jsou jištěná, každou hodinu se automaticky vypnou. Připojil je elektrikář, protože tam je jakési speciální slaboproudé ovládání. Měl jsem strach, jestli to vůbec vytopím, protože prostor je větší než v těch jejich sendvičích, ale je to v pořádku. Bezpečnost je jištěna i sklem v zasouvacích dveřích, které je speciálně kalené. Kdyby se něco stalo, musí se stejně jako u auta rozsypat na kousíčky a ne štípat.”
Saunu, v níž je zabudováno i zařízení vysílající jemnou relaxační hudbu, stavěl Slávek Poděbradský po chvílích asi čtyři měsíce. Spočítal si, že i když je ta jeho atypická a tudíž zajímavější, ušetřil oproti 120 tisícům, které by dal za malou sendvičovou saunu bez zařízení, zhruba 40 tisíc. Přitom v té svojí počítá se vším komfortem.
Historie se opakuje
Do pěkné krajiny okolo Slap se rádi vracejí chataři i jejich hosté. Ti, kteří se ubytují v některé z chatiček Slávka Poděbradského, si mohou po příjemném dni stráveném u vody nebo procházkami v okolí zajít do sezonní hospůdky dole na terasách, nebo si něco ukuchtit “doma” v kuchyňce. Mají
k dispozici i venkovní posezení s ohništěm, kde se často grilují různé specialitky. Občas se kuchařského náčiní chopí i pan majitel. Jeho pečení okouni, nakládaní ve sladkokyselém nálevu, jsou prostě “k sežrání”…
Přestože má v Praze byt, cítí se víc doma na své stráni. A těší se, jak bude zasvěcovat do chatařských dovedností vnoučky. První, Honzík, se narodil loni zjara. A Slávek mu zasadil, stejně jako kdysi jeho děda v Měchenicích, stromek. Má dva syny, a tak malá tújka jistě nezůstane dlouho osamocená.
a lavice je z africké vrby. Při naší návštěvě se z reproduktoru pod lavičkou příjemně linula hudba
Popisy k obrázkům
1 Na stráň s chatami, přistíněnou odpoledne kmeny borovic, je utěšený pohled
2 Do okolí chatař vyráží na svém jednostopém vozidlu; i skútr barevně ladí s tím slunným odpolednem…
3 Jednu z chat ozdobila bytelná pergola z borových trámků; rozrůstají se po ní vistárie a břečťan
1 Suterénu, v němž má pan Poděbradský byt, vévodí krb; římsu pro něj vyřezal sochař Nálepa
2 Získali jsme i obrázek z postupu stavby – vložka už je obezděna okrasnými šamotovými cihlami a drátěná konstrukce se plní skelnou vatou; strukturovaný strop vznikl nahazováním cementové omítky
3 Sauna je v zimě v provozu každý týden. Stěny jsou obložené smrkovými palubkami
4 Policová stěna v dílně vznikla úpravou staršího nábytku; a schůdky, aby nezabíraly zbytečně prostor, si ustlaly na stropě
5 Jednoduchá kuchyňka pro letní hosty je vybavena dvouvařičem a mikrovlnnou troubou
6 Jeden z obýváků v patře, zařízený jednoduchým sektorovým nábytkem, zdobí rovněž Nálepova plastika
1 V rozlehlém prostoru kolem venkovního grilu jsou lavičky se sedáky z borového dřeva. Břidlicová mozaika je pospojována vápnocementovou maltou; tyhle postupy prý Slávek prostě okoukal od zedníků
2 Jak je vidět, ani květiny v této zahradě nestrádají. A při pohledu na chatu vidíme, že nájemníci mají vlastní vstup verandou
3 Dřevo, které by také zbytečně zabíralo prostor, je uskladněné z boku pod schůdky
4 Čidlo hlásá do kraje, že se obyvatelé chat mohou cítit bezpečně
Autor fotografií: FOTO MARTIN MAŠÍN
