Chalupa jako z pohádky: Majitelé ji vybudovali doslova od píky

Stavbu, o níž bude řeč, najdete jen pár kilometrů od hranic CHKO Český ráj, takže inspirace pro její název se sama nabízí. Platí však i to, že tady majitel vlastníma rukama vykouzlil skutečný ráj. velmi útulnou chalupu, kterou si užívá sám se svými blízkými a v některých obdobích i jeho hosté.

Náš hostitel se jmenuje František, ale odmalička mu nikdo neřekl jinak než Bob nebo Boban. Zůstalo mu to dodnes – a jistě budete souhlasit, že k muzikantské profesi se přezdívka hodí mnohem víc. Se svými skupinami Lent Moyo a The Boband koncertuje po celé Evropě. Patnáct let dokonce jezdívali s dalším Bobem, Dylanem, a uzavírali zpěvákovy koncerty. Hned jsem se samozřejmě ptala, jak se to rýmuje s uměním stavět domy… Prý se to dobře doplňuje.

Devatero řemesel

Chalupář pochází z nedalekého města, kde prý děda a otec na jejich domku pořád něco předělávali. „Odmalička jsem jim pomáhal a mnoho dovedností pochytil.A co jsem neuměl, doučil jsem se při různých rekonstrukcích. Ve dvaceti letech jsem získal v Liberci byt, nebo spíš holobyt, a celý jsem ho dal do kupy, protože na řemeslníky nebyly peníze,“ vzpomíná náš hostitel.

Brzy potom vyrazil do Anglie, kde studoval řeč a taky muziku, které se chtěl hlavně věnovat. A mezitím, aby bylo na slušné živobytí, rekonstruoval byty a chalupy. „Jezdil jsem hlavně do Švýcarska. Bankéři vydělají velké prachy, ale neudrží šroubovák. A když seženou truhláře, tak už jim k tomu neudělá elektrické zásuvky a oni musí čekat na dalšího řemeslníka. Jenže při rekonstrukci je třeba ty věci dělat návazně. Proto se mi zakázky jen hrnuly,“ konstatuje Bob. A dodává, že putoval světem nejen za prací a za muzikou, ale taky za láskou.

Třetím rokem se dá u chalupy dokonce i vířit… Foto: Martin Mašín

Radost nanečisto

V posledních letech minulého století žil s partnerkou v malém podnájmu v Anglii nedalekoLiverpoolu a snil o tom, že si koupí chalupu v rodném kraji. Díky tomu, že upravil hodně interiérů, získal představu, jak věci sladit dohromady, a těšil se, až bude zařizovat svůj dům. Pět bytů rekonstruoval také v libereckém činžáku, který koupil po listopadu 1989. Byl v něm obrovský sklep, kde shromažďoval staré zajímavé předměty, vitráže, okna, skříně… „Tenkrát se to válelo ve sběrných dvorech i jen tak u kontejnerů. Věděl jsem, že se všechno bude hodit. Měl jsem dodávku, objížděl jsem oblast mezi Libercem a Turnovem a hledal chalupy, které by byly na prodej. Ale šlo vesměs o sto i dvě stě let staré objekty, většinou mokré a plesnivé, protože izolace se tehdy neřešily. Jejich oprava by stála víc než nová stavba,“ vysvětluje Bob.

Nakonec koupil pozemek v mírném svahu nedaleko Turnova. To ještě bydleli se ženou v Anglii, kde prý strávili spoustu času plánováním, jak bude jejich chaloupka vypadat. „Vypracovat projekt pro mě nebyl problém. Z kartonu jsme si pak vyrobili docela přesný model, a dokonce jsme lampičkou simulovali, kde je jih, abychom věděli, jak široké udělat zápraží, aby se slunce dostalo do kuchyně ve dvě odpoledne,“ vzpomíná Bob.

Velmi spokojený s místním prostředím je i kocour Stanislav. Foto: Martin Mašín

Před vodou neutečeme

Pozemek o rozloze 2 500 metrů čtverečních byl prý relativně levný. Spodní voda je totiž v této lokalitě vysoko, zhruba půl metru pod povrchem. To byl také důvod, proč tady předchozí majitel nezačal stavět. Ale ten současný se vody nezalekl. „Udělal jsem kolem celého obvodu drenáž a smířil se s tím, že sklep tady nebude,“ konstatuje. Ale vezměme to popořádku.

Než se začaly hloubit základy, sehnal Bob na nádraží v Mladé Boleslavi staré pražce, které se vyřazovaly při rekonstrukci kolejiště. „Prodávali je kus za třicet korun, tak jsme z nich mohli udělat cestu od brány až ke staveništi, aby sem mohly jezdit bagry a náklaďáky. Ale nejdřív jsem postavil kůlnu se zděnými sloupky, abych měl kde uskladnit potřeby pro stavbu.“

Bagr přirachotil po pražcové cestě přesně 3. srpna v roce 2006. To si Boban velmi dobře pamatuje, protože 1. srpna se mu narodil syn František. „Třetího už jsem byl schopen asistovat bagristovi. To, co jsme vyorali ze základů, se navrstvilo před zápraží, aby se dala udělat terasa. Krásně to vyšlo,“ pochvaluje si muž, který právě kvůli té terásce změnil plán.

Děti jsou nadšené z domečku na starém dubu. Foto: Martin Mašín

Proč sedět ve stínu

Původní projekt počítal s tím, že stavba bude do „L“. Kratší křídlo mělo být vzadu, právě tam, kde je z hlavní fronty domu vysunutá terasa. „Na poslední chvíli jsme si to rozmysleli. Došlo nám, že by tady na stráni, která je skloněná na jihozápad, slunce zapadlo za příčné křídlo už kolem čtvrté hodiny a pak by byla na dvorku tma. Tak jsme zůstali u klasického obdélníku.“ V té době už k nebi trčel devítimetrový komín a mezi vyspádované základy stavebník kladl izolace proti vodě i chladu. Do poslední vrstvy zalil do betonu podlahové topení, které je napojeno na tepelné čerpadlo země–voda. „V zahradě u zadního štítu je v zemi kilometr trubek. Je to perfektní, v zimě v létě udržuje čerpadlo dvacet stupňů a barák se pořád prohřívá. Nádhera!“ pochvaluje si.

Obvodové zdi o rozměru 13 x 8 metrů jsou postaveny z cihel Porotherm a nad nimi je celodřevěná konstrukce. Sedlová střecha ostrého úhlu, krytá režnou pálenou Francouzskou taškou, skrývá ještě dvě patra. Tady majitel vybudoval apartmán k pronájmu pro 10 hostů s vlastním vstupem od zadního štítu. „Původně jsem s pronájmem nepočítal. Stavěl jsem chalupu jako víkendové útočiště pro rodinu, do níž dva roky po Františkovi přibyla ještě Marjánka. Po návratu z Anglie jsme se nastěhovali do mého bytu v Liberci a já jsem se nějaký čas živil výukou angličtiny.“

Jak vzniká genius loci

Přízemí chalupy se od té doby příliš nezměnilo. Přibývaly jen drobnosti a fotografie rodiny. V patře měly děti hernu a svoje pokojíky, posléze přibyl ateliér. „Rostly jako z vody. Dcera, které už je dnes šestnáct, je šikovná výtvarnice, osmnáctiletý syn vydal první sbírku básní a skládá hudbu. Už v jedenácti letech měl svou punkovou kapelu,“ říká s pýchou otec. Má je teď ve střídavé péči, s manželkou se roze-šli. Na chalupu v Českém ráji jezdívají pořád. „A se mnou moje přítelkyně Sissi, která je taky výtvarnice a výborná muzikantka. Skládáme spolu písně a zpíváme v naší kapele,“ říká Bob.

První stavba, kterou majitel na pozemku vytvořil, aby bylo kde skladovat materiál. Foto: Martin Mašín

I když jezdí pořád po světě, na chalupu si čas najdou. A vždycky se moc těší. To prostředí na vás dýchne poklidem a získá si vás svou lehkou ležérností. Úžasné je posezení na verandě zařízené nejrůznějším, zdánlivě nesourodým nábytkem a ozdobami. „Právě tady jsme o víkendech léta sedávali s kamarády, ještě když byly děti malé. Povídalo se, hrálo, popilo, posedělo u stolu a na rantlu verandy… A oni říkali, ještě kdyby tu byla stříška. Tak jsem ji vyšvihnul ze starých trámů a pokryl polykarbonátem, který chrání před deštěm, ale propouští světlo. A nedávno jsem protáhl ještě rákosovou stříšku nad dvorek. Bývala tu výheň a teď tady člověk sedí jako pod stromem.“ Jak můžete posoudit podle obrázků, velmi útulný a lehce starosvětský je také interiér. Například všechna futra jsou dělaná na míru, protože dveře jsou posbírané z různých staveb. Bob přiznává, že s vodováhou to nepřeháněl. „Ono se to vždycky nějak sejde,“ směje se. „Důležité jsou také nátěry. Dobrý trik je skříňku natřít a barvu hadrem a šmirglem částečně sundat, ještě než zaschne.“

S chalupou ladí i zahrada

Majitel ji občas poseká, ale jinak všechno nechává žít. „Původně tu byl jen dub, tedy doubeček, pár boroviček a třešeň. Ta uschla, tak jsme pahýl nechali porůst révou a máme ‚vinný strom‘. A na dubu je v koruně domek, který všechny děti milují. Borovičky už jsou obři, tak je musím krotit, stejně jako dva ořešáky, které vysadil děda vždy v den, kdy se mu narodilo pravnouče.“

Text: Marie Rubešová, foto: Martin Mašín

Chalupa jako z pohádky: Majitelé ji vybudovali doslova od píky