U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
CHALUPA PRO PÁNSKOU JÍZDU
Kategorie: Návštěva | Autor: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
NĚKOMU BY MOŽNÁ STAČILA NA PŘESPÁNÍ JEN MALÁ KŮLNA, ALE JOSEF BRŮNA SI K TOMU, ABY MOHL OBHOSPODAŘOVAT SVŮJ LES U ŽELEZNÉHO BRODU, NECHAL POSTAVIT NOVOU CHALUPU.
Když se o někom řekne, že je majitelem lesa, kdekdo si představí urostlého chlapíka v naleštěných botách a zelené kamizolce, který má každý den k obědu nadívaného bažanta nebo zajíce na víně a kterému pod okny lesního zámečku co chvíli projíždějí tahače s návěsy plnými vytěženého dřeva. Skutečnost je ale jiná.
„Moje lesní hospodářství spočívá v tom, že pořád vysazuju stromky. Zatím jsem toho moc nenakácel,“ vyvrací mi romantické úvahy stále usměvavý Josef Brůna. „A co se týče zvěře, o tu se nestarám, to je věc myslivců.“ Na zámeček už se ani neptám, protože o Josefovi vím, že místo něj si nechal postavit roubenou chalupu.
Lomenice na dvakrát
„Chtěl jsem, aby zázemí, které k lesnímu hospodářství potřebuju, mělo nějakou úroveň. Zkrátka, abych nespal v kůlně,“ vysvětluje Josef. Z dalšího vyprávění ale vyplývá, že při volbě stavitele neměl tak úplně šťastnou ruku. „Obrátil jsem se na člověka, který uměl roubenky opravovat a který mě ujišťoval, že i novou stavbu zvládne. A v dohodnutém termínu. Přestože byl šikovný a měl pro práci se dřevem cit, po sestavení hrubé stavby včetně oken, dveří a lomenice jsme se museli rozejít. Zkrátka trvalo to déle, než jsem byl ochotný akceptovat,“ uzavírá stručně tuto méně povedenou kapitolu.
Rozestavěné chalupy se pak ujal truhlář z Držkova. Za půl roku vykouzlil ze smrku podlahy a schodiště, ze sádrokartonu obytnou místnost v podkroví a také dokončil přístavek na nářadí. Nakonec vyměnil i celou lomenici. „Protože stavba dlouho stála, dřevo ve štítu opršelo a nechtěla na něm držet barva,“ ukazuje chalupář a hned mi odpovídá na otázku, jakou nátěrovou hmotu volil. „Trámy jsou napuštěny hnědou barvou Remmers. Tu samou značku jsme pak po dobrých zkušenostech použili i na interiéry.“
Co je kýč?
Z obrázků je vidět, že chalupa není velkou stavbou. S hospodářskou částí, která ji opticky prodlužuje, má 6 x 10 metrů. I tak je v ní vrchovatě všeho, co lesní hospodář potřebuje. Kromě hygienického zázemí je v přízemí obytná světnice s kuchyňskou linkou a podkroví je upraveno na spaní. „Nahoře můžou přespat čtyři lidi a další dva dole. Většinou jsem tady sám, občas se tu ale sejde víc chlapů a pak se při takových prodloužených pánských pracovních jízdách nějaká postel navíc hodí,“ směje se Josef. Podkroví slouží návštěvám. Když se občasná „pánská jízda“ trochu protáhne, není nouze o postel Vybavení interiéru proto vybíral tak, aby především sloužilo svému účelu. Jedinou ozdobou se zdá být starožitná malovaná skříň. „Starožitná? To ne!“ – a chalupář hned objasňuje historii tohoto kusu. „Je přesnou kopií původní skříně. Bylo mně líto tu starou prolezlou červotočem vyhodit, tak jsem ji dal jednomu prodejci podobného nábytku. Nechal u truhláře vyrobit kopii a truhlářova žena ji pomalovala… Zkrátka žádnou historickou cenu nemá. Kdo tomu nevěří, může se zeptat mojí ženy. Ta dokonce prohlásila, že tahle skříň je kýč!“
Nejvíc škůdců v lese je o Vánocích
Chalupu jsme prohlédli a jsme zase venku. Zatím je kolem stavení jen trávníček, který Josef pravidelně seká. Do budoucna tady vyšší zeleň určitě přibude. „Snad vysázím nějaké kapradí… Rostlin tu určitě nebude mnoho, aby se pozemek dal snadno udržovat, zato musí být odolné, aby vydržely tvrdé zimy,“ uvažuje prakticky chalupář a dodává: „Víte, tohle místo už je poměrně vysoko. Ukazuje se to v lese, když vysazujeme malé stromečky. Ve zdejší nadmořské výšce máme problém dostat do lesa kromě smrku a jedle také listnáče. A jehličnany musíme zase chránit před škůdci.“ Těmi prý není ani tak zvěř, která by je okusovala (proti okusu pomáhá speciální bílý nátěr – jiný v létě a jiný v zimě), jako lidé, kteří je neváhají o Vánocích uříznout.
„Tak jako najímám brigádníky na sázení, další přijíždějí na vyštipování stromků. Záměrně pěstuju křivé, jinak bych měl na jaře prázdné stráně. Přitom uběhne šest let, než stromek vyroste do metrové výšky!“ povzdechne si nad lidskou nenechavostí Josef Brůna a dál vypráví o práci, která ho těší.
„Les nemůžu nechat bez dozoru. Velké stromy někdy padnou pod náporem větru, ty se pak musí odvézt, aby se do nich nepustil kůrovec, u malých se dělají prořezávky, aby nerostly moc hustě vedle sebe. Rozhoduju, kde co vysadit, kde vytěžit… Ve svém lese znám skoro každý strom.“
Popisy k obrázkům
Obytná světnice je zařízena jednoduše, ale účelně. Vzadu mezi okny stojí malovaná replika, o níž byla řeč
Schody, vedoucí do podkroví, vyrobil truhlář z Držkova
V chalupě se topí kamny na dřevo, které Josef koupil u pana Svobody v Horkách u Staré Paky
Stavba roubené chalupy nakonec trvala dva roky
Na údržbu trávníku si Josef Brůna pořídil sekačku a zahradní traktůrek TKZ 14
Vycpaná šelmička je dárkem od myslivců
Také trofeje, které zdobí interiér, neměl na mušce chalupář, ale zdejší myslivci
Autor fotografií: FOTO: ALEXANDR JANOVSKÝ
