Splněný sen: Chátrající chalupě vdechli manželé nový život

Chalupa v Lužických horách zažila mnoho zajímavého. Ve světnici se malovalo sklo, na letní byt sem jezdívala manželka Jaroslava Haška a také se tu koupou v neckách pod hvězdami…

Petr a Karin si chalupu pořídili více než před dvaceti lety. Zpočátku jezdili jen na víkendy, ale později se sem přestěhovali. Dokonce se tu jednoho dne na romantickém místě u skály nad chalupou vzali. Dům, který byl při převzetí v žalostném stavu, postupně citlivě renovovali, a to včetně nosných trámů, podlah nebo obložení domu dřevem, které vzniklo dodatečně roku 1930 pro jeho ochranu. „Muž všechna ta prkna, která jsou na chalupě zvenku, sundal, obrousil, nalakoval a zase je přimontoval zpátky. Spotřeboval na to 4 500 šroubů, byla to strašná práce,“ vzpomíná Karin a Petr dodává: „Při tom jsem hledal, jestli v domě někdo nezanechal nějaký vzkaz pro další generace, ale nenašel jsem nic, a tak jsem aspoň vytvořil poselství vlastní. Ukryl jsem na tajné místo zalaminovaný lísteček s fotkou původního i dnešního stavu chalupy, kde je krátce německy i česky popsaná historie domu.“ Problém byl i s letní ložnicí Jarmily Haškové, později ovšem truhlářskou dílnou, v níž zel otvor v podlaze, kterým se prý metly odřezky a piliny do sklepa z pískovcových kamenů. „Vynosil jsem z ní 250 kg železa v matičkách a šroubcích,“ udává váhu, kterou mu řekli na šrotišti.

Jídelní stůl i židle ze sheeshamového dřeva tvoří centrum světnice, kde se kdysi malovalo sklo, foto: Tomáš Dittrich

Zásadní telefonát

„V roce 2005 mi zavolal soused, že u něj v penzionu bydlí paní, která se prý v našem domě v roce 1929 narodila. A jestli by mohla přijít na návštěvu. Dorazila tedy s tlumočnicí, nevěděla, že já mluvím německy, a představila se jako Erika Rahnschová. A vzniklo mezi námi neuvěřitelné přátelství, které trvalo až do její smrti. Erika zemřela před čtyřmi lety a od našeho setkání k nám jezdila každý rok, někdy i dvakrát. Byla jako naše babička,“ vrací se do minulosti Petr a pokračuje: „Samozřejmě měla spoustu vzpomínek na naši chalupu i celou vesnici. Například si pamatovala, že ve světnici se malovalo a vypalovalo sklo, což odpovídá umístění oken ze tří světových stran, stávaly u nich pracovní stolečky. Chalupy, kde se sklo malovalo, mívaly stejně jako ta naše dva komíny, protože jeden sloužil na topení a druhý byl napojený na vypalovací pec. Dole u potoka se zase sklo brousilo, protože tam využívali náhon s vodou na pohon brusů.

Hledání v archivech

Historie chalupy sahá hluboko. První zmínka pochází z roku 1868, kdy byla zapsána do pozemkové knihy na jméno Eričina dědečka, pana Nittla. Tenkrát mu ještě nebylo jednadvacet let, a tak ho museli zplnoletit, aby mohl nemovitost převzít. Petr dokonce vydal knihu s dobovými fotografiemi místních chalup i sklářů a dodnes udržuje kontakty s archiváři nejen v Německu, ale i v České Lípě, kam německá strana archiválie nezištně předala.

Postel s postranními závěsy ve světnici vyrobil Petr, skříňka stojící naproti renovované kuchyňské lince ukrývá myčku, foto: Tomáš Dittrich

Jak vyřešili teplo

Zpočátku vytápěli jen hlavní světnici krbovými kamny. Do nich pak nechali přidělat výměník tepla, který žene ohřátou vodu do radiátorů ve zbytku domu. „K tomu fungují na střeše solární panely na teplou vodu, nechtěli jsme fotovoltaiku. Teplá voda se nám ohřívá ale i v bojleru. Takže například na jaře a na podzim, když je přechodové období, umí systém topit třeba čtyři hodiny do chalupy solárem – ohřátá voda jde do ústředního topení a do jediného podlahového v koupelně. V zimě, kdy není sluníčko, běží do topného okruhu zapojený elektrokotel, a pokud k tomu zatopíme v kamnech, tak začne z výměníku proudit teplá voda do systému a elektrokotel se vypne. Když si jdeme večer lehnout, přestaneme přikládat a kamna v noci vyhasnou. Elektrokotel pozná, že je studená voda a začne přitápět,“ vysvětluje majitel.

Kachlová kamna s výměníkem s originálním stojanem na dřevo a sušákem na bylinky u stropu, foto: Tomáš Dittrich

Zařizovalo se stylově

V chalupě manželé ponechali některý původní nábytek. Patří do něj třeba skříň ve světnici, která byla už tehdy vyrobena tak, aby se dala při stěhování rozložit na dvě půlky, nebo postel v patře s čely, prodloužená na přání manželů truhlářem. Historická je i kuchyňská linka, do níž Karin použila místo prosklení králičí pletivo, inspirovala se tehdy v časopise Elle Decoration. Nový nábytek vybírali většinou z jejich oblíbeného sheeshamového dřeva, jednoho z druhů palisandru. Vkusně zvolila Karin také textil, zejména pro závěsy připomínající krajku, které na míru ušila. Nejnovější je v domě koupelna, tu promysleli tak, aby i na 9 m2 a s jedním malým oknem poskytovala dostatek světla. Umyvadlo si Petr precizně vsadil do desky komody sám, pečlivě řešil též osvětlení směřující do všech stran.

Návraty Němců

Chalupou prošlo za dobu, kdy v ní manželé bydlí, nejméně sto Němců. „Jednou sem přijel na prohlídku rodného domu Eriky Rahnschové i celý autobus, pětatřicet lidí o chodítkách, chtěli zároveň vidět typický lužický podstávkový dům.A tak jsem je provedl nejen chalupou, ale i hřbitovem a pak jsme se tu všichni vyfotili,“ usmívá se Petr. Před pár lety se konala výstava Pod jednou střechou, která představila osm domů v bývalých Sudetech, kde jsou majitelé v kontaktu s těmi původními. Byly tam příběhy přátelství – a ten Petra, Karin a Eriky byl jením z nich.

Manželé s velššpringršpanělkou Francescou na terase u kávy a čaje, foto: Tomáš Dittrich

Text: Vanda Jesenská, foto: Tomáš Dittrich, zdroj info: autorský článek

Splněný sen: Chátrající chalupě vdechli manželé nový život