Kachel není obkladačka aneb Co byste měli vědět o materiálech a glazurách
Kachlový sporák vždy přebírá roli dominanty v místnosti, foto: Shutterstock
Kachlová kamna jsou odvěkým symbolem domácího tepla, útulnosti a řemeslné tradice. V interiéru vždy přitahují pozornost nejen svou hmotou a funkcí, ale také díky kachlům, z nichž jsou postavena.
Počátky výroby kachlů na našem území sahají do 14. století, kdy se kachlová kamna začala šířit z alpských oblastí do střední Evropy. V raném období se jejich výrobou i stavbou kamen zabývali výhradně hrnčíři, kteří využívali své zkušenosti s vypalováním keramiky ve dřevem vytápěných pecích. Kachle se tehdy vyráběly ze stejné hlíny jako běžná keramika, často s příměsí ostřiva. Nejstarší formy kachlů byly vytáčené na hrnčířském kruhu a svým tvarem připomínaly nádoby – odtud také pochází původ názvu „kachel“, odvozený ze staroněmeckého výrazu pro nádobí.
Proměny hlíny
Keramická hlína je základní surovinou a pro výrobu kachlů se používá dodnes. Aby byly dostatečně pevné, tvarově stálé a dobře odolávaly vysokým teplotám, přidává se do hlíny tzv. ostřivo – nejčastěji jemně drcený šamot (pálená hlína). Ostřivo zlepšuje vlastnosti keramického střepu, snižuje smrštění při sušení a výpalu a zvyšuje tepelnou odolnost.
Složení základní směsi se může mírně lišit podle konkrétní výrobní technologie nebo požadavků na výsledný vzhled a mechanické vlastnosti a patří k tajemstvím, která si každá manufaktura střeží. Tradiční receptury využívaly i místní hlíny a příměsi jako křemičitý písek nebo slínek. Po smíchání surovin se hmota homogenizuje a připraví k dalšímu tvarování.
Hladké jednobarevné kachle spojují tradiční řemeslo a moderní design, foto: Shutterstock
Ruční práce
Vytvarování kachlů se provádí buď ručně, mačkáním hlíny do sádrových forem, nebo strojním lisováním, které zaručuje rozměrovou přesnost. V obou případech vznikají tzv. komorové kachle – duté keramické prvky určené k sestavení teplovzdušného tělesa kamen. Po vymodelování se kachle suší několik dní až týdnů, aby se minimalizovalo riziko prasknutí. Následuje první výpal, tzv. přežah, při němž se střep zpevní a připraví na nanášení glazury.
Skvěle vypadá také kombinace hladkých kachlů s reliéfními, foto: Shutterstock
Dokonalý povrch
Glazování je klíčovou fází výroby, během které se na povrch kachle nanáší tenká vrstva keramické glazury – lesklé, matné, transparentní nebo krycí. Tato vrstva má nejen dekorativní funkci, ale chrání také střep před nečistotami a usnadňuje údržbu. Po nanesení glazury dochází k druhému, tzv. ostrému výpalu při teplotách až 1 200 °C. Během tohoto výpalu glazura zeskelnatí a trvale se spojí s keramickým podkladem.
Speciální tvary
Kachle se vyrábějí v rozmanitých tvarech podle toho, jaký úsek kamen mají tvořit. Nejběžnější jsou čtvercové nebo obdélníkové komorové kachle, ale existují i římsové, rohové, sloupkové, ventilační či lavicové varianty. Pro historické nebo umělecky laděné stavby se často používají reliéfní kachle s plastickými ornamenty, motivy rostlin, zvířat nebo znaků. Moderní interiéry naopak dávají přednost jednoduchým hladkým tvarům a velkoplošným formátům. U menších manufaktur si můžete nechat vymodelovat formu i podle vlastního motivu.
Glazury mívaly obvykle přírodní odstíny, dnes je paleta mnohem širší, foto: Shutterstock
Trendy vs. tradice
Povrchová úprava glazurou umožňuje širokou škálu barevných variant. Mezi tradiční barvy patří tmavě zelená, hnědá, medová nebo kobaltově modrá. V současnosti však přibývá i moderních odstínů – bílé, šedé, antracitové, pastelové nebo efektových glazur s metalickými přechody a jemnou patinou. Povrch může být lesklý, polomatný i zcela matný – podle zvoleného stylu interiéru.
Manufaktury nabízejí širokou paletu tvarovaných prvků, z nichž lze postavit naprosté originály, foto: Shutterstock
Text: Veronika Cerhová, foto: Shutterstock
Kachel není obkladačka aneb Co byste měli vědět o materiálech a glazurách
