U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

Se sluncem ve štítu

Kategorie: Návštěva | Autor: Iva Tvrzová

Dobré nápady (a šikovné ruce, které by je hned realizovaly) jsou při rekonstrukci staré chalupy k nezaplacení. A Martin Mach, majitel chalupy s kouzelným výhledem na křivoklátské kopce, má obojí.

Proč si Machovi vybrali zrovna malou vesničku Šlovice na Křivoklátsku? Tenhle kout totiž dobře znají. Dědeček pana Macha měl už od roku 1947 dole v údolí dřevěný srub, kam celá rodina v létě jezdívala. Ale před několika lety se rozhodli pořídit si stavení, kde by se dalo pobývat i v zimě. Kolem téhle chalupy léta chodili, líbila se jim. A protože původní majitelé domu zemřeli a dědicové ho chtěli prodat, dlouho se nerozmýšleli. Roku 1997 se tak Machovi stali majiteli chalupy o několika obytných místnostech, ke které patřila velká zahrada, stodola, různé zděné a dřevěné kůlny a sklípky.

Vzali to od podlahy

Dům z roku 1858, z větší části zděný nebo kamenný, měl naštěstí dobré zdi a zachovalý krov. Ale protože byl posledních sedm let v podstatě opuštěný, byl dost zanedbaný. Machovi se rozhodli jít na rekonstrukci od podlahy – a to doslova. “Strhli jsme v jedné půlce domu lino a uviděli jsme, v jakém stavu je podlaha – shnilá, prožraná červotočem. Prkna jsme museli vytrhat, podklad odkopat do hloubky 20 cm, položit izolaci, skelnou vatu a na to položit nové dřevěné podlahy. Nalakovali jsme je vodou ředitelným lakem, což se nám osvědčilo.” Dnešní velký obytný prostor s kuchyní vznikl z původních třech místností – pokoje, černé kuchyně a místnůstky s maličkým okénkem, sloužící ke spaní. “Tady musel majitel určitě trpět klaustrofobií,” říká pan Mach. Po zbourání původních příček se objevila jedna zajímavost – strop v zadní části pokoje “uskakuje” výš a trámy jsou neobvykle nastavené. Původně vlastnil dům bednář, který v téhle místnosti pracoval. Údajně se tu nemohl vytočit s dlouhými prkny, tak si dům zhruba o půl metru nastavil. Mezi dnešním pokojem a kuchyní je jen jednoduchá dřevěná konstrukce ze tří trámků a několika polic. Trámky mají za úkol podpírat po vybourání příčky hlavní trám; udělat mezi nimi poličky (našlo na nich místo nejrůznější staré nádobí a kuchyňské náčiní) se nabízelo samo. Do první části rekonstrukce patřilo i vybudování koupelny. Jediné vhodné místo se pro ni nabízelo v zadní části kuchyně. Od ní je koupelna oddělena dřevěnou příčkou, která nesahá až ke stropu – to proto, aby bylo v koupelně teplo a aby se tam nedržela vlhkost. Kvůli světlu je v přepážce ještě okno. Do koupelny se vešla kromě umyvadla, bojleru a skříňky na ručníky a toaletní potřeby i velká rohová vana. (Pračka má místo ve sklepě.) Voda se do kuchyně a koupelny musela nově zavést, dříve byl jediný vodovodní kohoutek v domě ve vzdáleném koutu obytné místnosti, který sousedil se síní. Tam bylo taky v rohu vestavěné WC. I to prošlo rekonstrukcí. Voda je z vlastní studny.

Hrátky s barvami

Tak tohle všechno zvládli Machovi během prvního roku. Další rok přišly na řadu obě ložnice na druhé straně síně. Všechny stavební práce si dělal pan Mach sám (v žádném řemesle není vyučen), s něčím mu pomáhala manželka. Aby to nebylo tak jednoduché, musela se udělat v celém domě nově elektřina. Ale nejhorší při rekonstrukci asi bylo odstranit ze všech dřevěných částí stavby i nábytku původní nátěry. Vše – včetně trámů, dřevěných stěn verandy, dveří, zárubní – bylo natřeno různými barvami, hráškově zelená převažovala. “Například verandu jsem celou rozebral, prkna ohobloval a znovu sestavil. Zevnitř jsem nechal přírodní dřevo, zvenku jsem verandu natřel Balakrylem. Barvu z trámů v obytných místnostech jsem dostával dolů brusným kotoučem na vrtačce, na něco jsem vzal opalovací pistoli, dveře jsme většinou louhovali. Na vstupních dveřích se pak objevila vyrytá betlémská hvězda, předtím zcela ukrytá pod nánosy barev. Trámy, dveře ani zárubně jsme už ničím nenatírali, zůstaly v přírodní podobě,” líčí Martin Mach. Vytápění celé chalupy obstarávají dvoje kamna. Dříve byly v pokoji Petry, teď tu jsou velká celolitinová kamna, která vypadají jako tzv. americká, ale byla vyrobena v Číně. Dobře se jimi velký prostor vyhřeje, dá se v nich topit dřevem a vypadají zajímavě. Druhá kamna jsou ve větší z ložnic, v menší, protože tu není komín, je pouze stropní elektrický panel. Je bílý jako strop a stěny, takže si ho ani nevšimnete.

Fantazie k nezaplacení

Neobyčejnou nápaditost projevili majitelé chalupy při jejím vybavování nábytkem a různými doplňky. S fantazií dokázali využít i věci, které by jiní možná vyhodili. Každého určitě zaujmou dvě velké staré truhly. Vypadají pěkně starodávně. Původně ovšem byly něčím zcela jiným. Tu jednu vytvořil šikovný chalupář ze staré bedny, desky ze stolu a petlic od dveří. Louhováním sjednotil povrch a zničil případného červotoče. Druhá truhla vznikla podobně, jen je natřená Dixolem (mořidlo s lakem). Podobně se Martin Mach “vyřádil” i v kuchyni, kde z původního zařízení zůstala jen chlebová pec. “Nejsem pro to mít všechno postaru. Líbí se mi staré věci, ale musí sloužit současnému životu,” vyznává se. Toto jeho krédo stoprocentně dosvědčuje právě kuchyně. Linka s moderním kombinovaným sporákem zabudovaným ,přes roh’ vznikla z věcí, které dříve sloužily něčemu jinému: využit byl starý mycí stůl, dvířka od dřevěné pračky i osamocená soustružená noha. Nábytek sjednocuje tmavě hnědý nátěr a pracovní plocha polepená korkem. “Předchozí kredenc prošla řadou úprav – postupně jsem ji natíral na zeleno, bílo a hnědo, nakonec jsem ji stejně vyhodil. Teď je tu krásná stará skříň, kterou jsem si přivezl od příbuzných z Moravy, kde sloužila ve sklepě na kompoty.” Ani chalupářská kuchyně se neobejde bez moderní techniky, jakou je lednička. Do kuchyně se ale už nevešla, tak stojí v síni. V ní našly jako svérázná výzdoba místo také staré sáňky, pily, cep, kopyta do bot a další ,poklady’.

Zahradní oáza

Když Machovi chalupu kupovali, pozemek doslova hýřil množstvím nejrůznějších chlívků, kůlen, sklípků a přístřešků. Některé zbourali, dalším určili novou funkci. V přístavku stodoly je dnes garáž a dílna, ve zděném kurníku dřevo na topení, zděná kůlna u domu slouží jako sklad stavebního materiálu, do další zděné budky na zahradě se ukládá zahradnické náčiní. Tři sklípky ve svahu jsou zatím prázdné, v budoucnosti tu možná bude sauna. Jako vzpomínka na dřívější časy zůstala na zahradě původní ,kadibudka’. Zahrada bývala ze strany od cesty oddělena plotem s nepříliš pěknou kovovou bránou. Nahradily je dřevěný plot a vrata se zděnými sloupky. Příjemnému posezení v zahradě slouží v létě dřevěná pergola obrostlá vinnou révou, odkud je hezký výhled na okolní zalesněné kopce. A když chcete vědět, kolik je hodin, stačí se podívat na štít chalupy, na němž vytvořila paní Machová sluneční hodiny. Velká zahrada za domem slouží nejvíc hrám dětí, pouze vedle stodoly je několik záhonků se zeleninou. Z lesa sem chodí srnky, kterým chutnají nejen spadaná jablka, ale i rajčata.

Hospůdko blízká…

Protože součástí chalupy byl i chlév, uvažoval majitel, jak ho využít. Nejdřív zamýšlel udělat tu další obytnou místnost a přes léto ji případně pronajímat. Pak ale zvítězil jiný nápad. “Vždycky jsem chtěl mít hospodu, kam nechodí moc lidí. Tak jsem tu vybudoval hospůdku.” Rádi sem chodí chataři, ale zastaví se i turisté – kolem domu vede značená cesta. Na ceduli s otevírací dobou je napsáno: “Když jsem tady, non-stop”. I tady přišla ke slovu fantazie a šikovné ruce. V místnosti zůstal původní žlab, vedle dveří se dokonce zachovalo vlaštovčí hnízdo. Jen ptáček v něm nezpívá. Je umělý. O tom, že vše se dá zhodnotit, jen vědět jak, svědčí barový pultík a přepážka příručního skladu. Pan Mach je vyrobil z desek, jež byly původně bednami na přepravu tiskařského stroje. Proti chalupě je u cesty starý kovový kříž. Řekli byste, že tu tak stojí už dávno. Ale postavil ho sem pan Mach. To bylo tak: rodina chtěla přestěhovat ze vzdáleného hřbitova urny příbuzných na nedaleký hřbitov sem. Koupila proto opuštěný hrob i s křížem. Otec pana Macha poškozený kříž opravil a pak ho odvezli sem a postavili před chalupu. Vypadá, jako by sem patřil odjakživa.

Plány s ovcemi

Za cestou s křížem je divoce zarostlá rokle, která také patří k chalupě. Představu o jejím využití už pan Martin má. Plánuje prořezat porost, postavit ohradu a přístřešek a chovat tu ovce. Na dně rokle teče potůček, takže i voda by byla. Dokonce by tu chtěl vytvořit malý rybníček (od toho původně plánovaného na zahradě nakonec kvůli složitým formalitám upustil). Jak jsem Martina Macha poznala, určitě to nebude trvat dlouho a ze stráně se bude ozývat bečení. “Když se tak zamyslím, tak až na nějaké drobnosti jsme to vymysleli a udělali na chalupě dobře. Nemusím nic předělávat,” končí naše povídání Martin Mach, Pražák, který si s manželkou a dvěma dětmi vytvořil druhý domov v malé vesničce na Křivoklátsku, kde tráví všechny víkendy a celé léto.

Se sluncem ve štítu