Ze staré chalupy v Lužických horách je pohodlné bydlení pro celou rodinu

Rubrika: Chaty a chalupy, rss-feed, Tipy

Staré podstávkové domy Lužických hor mají své jedinečné kouzlo, ale také umějí své majitele při opravách pořádně zaměstnat. To potvrzuje i Tibor Kovalský z Horního Prysku. Z rodinné chalupy z roku 1824 vytvořil po letech usilovné práce místo, které citlivě spojuje historii s pohodlím současného bydlení.

Když pan Tibor převzal před patnácti lety péči o chalupu v Horním Prysku, bylo jasné, že se bez velké rekonstrukce neobejde. „Rodiče mi tehdy řekli: Už sem jezdit nebudeme, tady to máš a starej se!“vzpomíná. „Udělali tady spoustu práce a za hodně věcí jsem jim dodnes vděčný. Nechali do domu zavést plyn, zajistili novou přípojku elektřiny nebo dali zrevidovat komín. Zůstala tu ale také řada dobových úprav z osmdesátých a devadesátých let a já chtěl chalupě vrátit její původní tvář,“ vysvětluje.

Chalupu vybral dědeček

Příběh chalupy rodiny Kovalských začal krátce po válce. V roce 1949 se do pohraničí vydávali lidé z vnitrozemí a vybírali si opuštěné domy po odsunutých Němcích. Jedním z nich byl právě i dědeček Tibora. „Děda tenhle dům oficiálně koupil v roce 1950 a od té doby patří naší rodině,“vypráví dnešní majitel a ukazuje staré černobílé fotografie své maminky, tety a babičky před chalupou i sebe jako malého kluka sedícího ve světnici na nočníku. Do Horního Prysku jezdily celé generace jeho rodiny – prarodiče, rodiče, později všechny děti a dnes už i vnoučata. „Byli jsme typičtí lufťáci,“ směje se. „Moje dcery tady vyrůstaly, měly tu kamarády a s mnoha lidmi v okolí se známe už od dětství.“ Dnes už však Tibor není jen víkendovým chalupářem – před několika lety se sem přestěhoval natrvalo.

Chalupa při pohledu od jihozápadu kdysi a dnes. Terén je rozdělen kamennými zídkami, foto: Tomáš Dittrich

Střecha coby první etapa

Už při první obhlídce v roce 2011 bylo jasné, že největší problém představuje střecha. Byla ze starého eternitu, který se musel nechat ekologicky zlikvidovat, což nebyla levná záležitost. „Pro novou střechu jsem zvolil asfaltový šindel a od té doby o ní prakticky nevím. Funguje výborně,“ hodnotí majitel. „Nejtěžší na celé rekonstrukci bylo sehnat dobré řemeslníky. A ti mají většinou na rok dopředu plno,“ pokračuje. Bez dlouhodobého plánování se tak neobešla prakticky žádná další etapa obnovy, přestože řadu prací zvládl Tibor svépomocí. Výhodou bylo, že jeho tehdejší partnerka byla stavařka a s mnoha odbornými rozhodnutími dokázala poradit. Po dokončení střechy přišla na řadu půda. Odstranily se vrstvy suchého kuního trusu a shnilá prkna, naopak unikátní izolace z vrbových proutků promazaných hlínou zůstala zachována. Na ni položili fólii, minerální vatu a novou prkennou podlahu.

Trámy jako perník

Další výzva začala zdánlivě nevinným plánem zrenovovat dřevěnou konstrukci domu. Tehdy se ukázalo, že chalupa skrývá další překvapení. „Zedník sáhl zvenku do spáry mezi trámy a říká: Mám ruku v obýváku, ty trámy jsou jak perník. Do konstrukce dlouhá léta zatékalo, a tak byla horní část domu v tak špatném stavu, že se některé trámy rozpadaly pod rukama. Byl jsem z toho hodně špatný. Dokonce jsem říkal kamarádovi: ‚Pojistím to a zapálím,‘“ vzpomíná Tibor. Samozřejmě pak zvítězil zdravý rozum. Objednal partu řemeslníků a celá horní část domu se postupně takzvaně vystojkovala,poškozené trámy se vyřezávaly a nahrazovaly novými smrkovými s izolací z ovčí vlny. „V určitých chvílích chyběla vždy celá jedna stěna. Sousedi se mi smáli, že mám letní úpravu.“ Rekonstrukce přinesla i nejedno zajímavé zjištění. „Němci, kteří tady dříve bydleli, zřejmě nebyli příliš bohatí. Našli jsme třeba otvor v trámu vyplněný cihlou a přetřený khaki olejovou barvou. Neměli peníze na výměnu celého trámu,“ usuzuje majitel.

Dům se mohl znovu nadechnout

Další překvapení čekalo pod vnitřními omítkami. Některé stěny byly opatřeny rabicovým pletivem a silnou cementovou omítkou, která bránila přirozenému vysychání konstrukcí. „Tesaři prohlásili, že to všechno musí dolů. Jenže ta omítka držela tak, že od ní odskakoval i majzlík,“říká Tibor. Nakonec pomohli dva zkušení romští řemeslníci, kteří si s tvrdou omítkou poradili. Stejnou péči si zasloužily i pískovcové části stavby. „Když moji rodiče opravovali dům zvenku, nebyly technologie, jak pískovec ošetřit. Tak ho prostě nahodili maltou.“ Zedníci kameny pečlivě očistili, doplnili chybějící části místním pískovcem, vyspárovali je a ošetřili nanoimpregnací. „Západní stěna je hotová osm let a pořád vypadá, jako by ji udělali včera,“ těší výsledek majitele.

Obnova oken

S obnovou stavby souvisela také výměna oken. Některá, nenapravitelně poškozená, nahradila nová s izolačním dvojsklem plněným argonem, přičemž truhlář zachoval jejich tehdejší členění. Na východní a severní straně se naopak dochovala původní německá okna. „Mají drážky a skla jsou do nich upevněná klínky, takže jsou vyrobená bez jediného kousku tmelu,“ ukazuje Tibor. Rodiče k nim navíc nechali z interiéru doplnit druhá křídla, která výrazně zlepšila tepelnou izolaci. O jejich celkovou obnovu se postarali dva zkušení řemeslníci, kteří je rozebrali a znovu složili. „A vůbec se nerosí,“ pochvaluje si majitel.

Kvůli mravencům až na základy

Další velkou akcí byla výměna a izolace podlahy ve světnici. K ní přiměli majitele nečekaní návštěvníci – mravenci. Než se však pan Tibor pustil do akce, pozval si odborníka s georadarem. „Měl jsem strach, co pod podlahou najdeme. Poklad by mi nevadil, ale Panzerfaust nebo mrtvola už ano,“ směje se. Žádný sklep ani jiné překvapení se nakonec neobjevily. Zato bylo možné obdivovat poctivou práci dávných stavitelů. Dům stojí na téměř dvoumetrových kamenných základech, které jej spolehlivě chrání před spodní vodou.

Voda v roli nepřítele

Jednu z největších lekcí připravil dlouhotrvající déšť. „Měli jsme právě udělané výkopy kolem domu a ty se během chvíle zaplnily vodou. Teklo to tady všude a bylo jasné, že musíme vybudovat opravdu důkladný systém odvodnění.“ Dnes proto všechny okapy i nové drenážní roury ústí do vsakovací jámy vyplněné štěrkem. „Když pořádně zaprší, slyším, jak to tam bublá. A kolem domu je sucho,“konstatuje spokojeně Tibor. Tím ale práce zdaleka nekončily. Postupně přišla na řadu nová vodovodní přípojka, opěrné zdi i oprava dřevěného štítu. Ten se časem natolik vyboulil, že musel vzniknout nový, tentokrát z modřínového dřeva.

Ve světnici se dělala nová podlaha včetně hydroizolace, roštu, minerální vlny a nových prken, foto: Tomáš Dittrich

Stará chalupa s novými technologiemi

Přestože je Tibor Kovalský velkým milovníkem starých staveb, nebrání se moderním technologiím. Na zadní straně střechy směrem do zahrady proto pracují solární panely. „Schválně jsem je umístil tak, aby je od silnice nikdo neviděl. Dnes už bych dal celočerné, ty jsou úplně nenápadné,“ říká. Součástí modernizace byl také nový plynový kondenzační kotel a bojler využívající sluneční energii. V chalupě vznikly nové rozvody ústředního topení, které nahradily původní zrezivělou soustavu napojenou na starý dvouplášťový krb. Přesto si interiér zachoval svou původní atmosféru. Ve světnici stojí repasovaná kachlová kamna, na nichž se dodnes topí i vaří.

Domov plný vzpomínek

Na každém kroku je znát, že dům vypráví příběh několika generací. Majitel pečlivě schraňuje staré fotografie a snaží se zachovat i drobné detaily. Některé lampy nebo petrolejky jsou poskládané z několika částí, jiné jsou původní. „Něco je opravdové, něco je tak trochu kulisa. Ale chtěl jsem, aby to vypadalo tak, jak si to pamatuju z dětství.“ Ve světnici stojí dvě původní pohovky, starožitný skleník na slavnostní nádobí i kredenc, na níž odbíjejí prastaré hodiny. Každý kus nábytku má své místo a svůj příběh. Nejcennější vybavení se nachází v jedné z ložnic. Dochoval se tady nábytek, který vyráběl ještě Tiborův pradědeček. Skříně, postele i další kusy zdobí malované ornamenty vytvořené pomocí šablon, jak bývalo na severu Čech zvykem. Právě tady si člověk nejvíce uvědomí, že chalupa není jen opravenou stavbou, ale domovem.

Zahrada s historií

Obdobnou péči jako samotnému domu věnuje Tibor Kovalský i zahradě. Stejně jako dům ani ona nevznikala náhodou. Její členění je promyšlené do posledního detailu a dodnes vychází z původního návrhu dědečka, který byl zahradníkem. Rozlehlý pozemek není rovný, a tak jej rozdělil do několika výškových úrovní. Jednotlivé terasy oddělují kamenné zídky, které zahradě dávají řád a vytvářejí řadu příjemných zákoutí. Celým pozemkem navíc protéká potok, jehož šum dotváří jedinečnou atmosféru místa. „Děda přesně věděl, co dělá. Ta zahrada má logiku a funguje dodnes,“ říká majitel.

Přijďte na návštěvu

V posledních třech letech otevírá Tibor Kovalský svůj dům veřejnosti v rámci Dne otevřených dveří podstávkových domů v oblasti česko-německo-polského pohraničí. Návštěvníci si mohou zblízka prohlédnout nejen jedinečnou architekturu, ale i pochopit náročnou cestu, kterou tato chalupa během posledních let prošla. „Je to naše rodinné stříbro,“ říká závěrem majitel. Ano, v Horním Prysku se skutečně podařilo zachránit nejen krásnou historickou stavbu, ale také kus rodinné historie, který bude vyprávět svůj příběh dalším generacím.

Nábytek do této ložnice vyráběl pradědeček. Postele jsou dodatečně prodloužené, foto: Tomáš Dittrich