Z historie másla: Jaké formy používaly naše babičky?
Foto: Unsplash
Našli jste na půdě podivný dřevěný špalíček s vyřezanou kytičkou nebo beránkem? Takové historické „designové kousky“ byly v dobách našich prababiček pýchou každé kuchyně a jsou důkazem, že i ze zdánlivě obyčejné hroudy másla vzniklo malé umělecké dílo.
Zatímco dnes bereme máslo jako fádní bílou kostku, hlavně v 18. a 19. století bylo zvykem vtisknout máslu pěkný vzor. V úrodných Čechách, třeba v Polabí, si hospodyně formy rády kupovaly na trzích, ale na drsném Valašsku nebo Šumavě to byla jiná písnička. Tam si pastýři a chalupáři vyřezávali formy sami u pece z toho, co les dal – nejčastěji z buku, lípy nebo hrušně. Zdobené máslo dokonce bývalo prestižním platidlem a každý region měl svůj styl: od přísné geometrie z hor až po jihočeské květinové „baroko“.
Typické motivy
Ozdobné formy na máslo se vyřezávaly do různých tvarů, nejčastěji byly oválné, kulaté a hranaté, ale mohly mít i tvar srdce nebo květu. Zdobily se řezaným dekorem – nejoblíbenější byly motivy květin, růžice a hvězdy, lístky, srdíčka. O Velikonocích nesměl chybět beránek a na Vánoce ryba nebo náboženské symboly. Hospodyně si na tom, aby vznikl na másle krásný reliéf, dávaly záležet hlavně o svátcích – máslo tak lákalo nejen svou chutí. Možná vás při pohledu na něj napadne, že zdobené máslo bylo jakýmsi předchůdcem dnešního food-stylingu.
Důmyslná dřevěná skládačka
Forma na máslo není jen tak nějaká krabička. Většinou šlo o chytrou konstrukci, která musela jít snadno otevřít, aby se z ní máslo dalo snadno vyklopit. Existovaly dvoudílné formy, které se rozevíraly, ale i jednoduché vyhloubené špalky. Vnitřní stěny byly často rýhované, což dodávalo máslu jeho charakteristický vroubkovaný povrch. Hospodyně přesně věděly, jak na to – máslo k denní spotřebě šlo do keramiky, ale to na prodej nebo na svátky se muselo zformovat do dřeva, aby dělalo parádu.
Foto: Unsplash
Stloukat máslo dnes není třeba
Mléko určené na výrobu másla se kdysi nalévalo do speciálních kamenných nádob s otvorem u dna a nechalo se na chladném místě až dva dny odstát. Když se v horní části usadila smetana, vyňal se z otvoru kolíček a mléko zbavené tuku se vypustilo do jiné nádoby. Získaná smetana se pak stloukala v bedněných máselnicích. Vysrážené máslo se oddělilo od podmáslí a buď se vytvarovalo rukama, nebo dávalo do forem. Hotové máslo hospodyně balily například do křenových listů, aby vydrželo, a ukládaly do chladna. Vy dnes stloukat máslo naštěstí nemusíte, ale můžete si vyzkoušet ozdobit reliéfem běžné máslo z obchodu. Pokud máte starou formu, určitě se do toho pusťte, anebo si pořiďte formu novou, stále se vyrábějí. Kupované máslo má výhodu v tom, že bývá velmi homogenní a má stabilní obsah tuku (obvykle 82 %), což usnadňuje práci. Dejte si ale pozor na to, abyste dodrželi správný postup – důležité je formu na máslo dobře připravit, u nových forem podle pokynů výrobce, a odhadnout správnou konzistenci másla. Možná budete potřebovat na vychytání postupu s nejlepším výsledkem více pokusů, ale ty další už půjdou jako po másle.
Text: Vanda Jesenská, foto: Unsplash, zdroj informací: BBC Good Food, National Geographic
Z historie másla: Jaké formy používaly naše babičky?
