Šambrány, oblouky a niky: K čemu sloužily a jak je opravit?

Vyhlášené vesnické památkové domy v Holašovicích demonstrují spíše užití jednoduchých, často jen malovaných šambrán a rámů. Foto: Shutterstock

Šambrána coby rámování oken či dveří na fasádě má dekorativní účel. Zdobné prvky tohoto typu včetně různých nik, výklenků a oblouků stojí za údržbu a opravu, ať už jakkoli pracnou.

Šambrány jsou výrazným prvkem, které ovlivňují vzhled domu. Většinou vystupují z fasády a bývají různě lemované a profilované. Mohou to však být i pouhé rámy namalované kolem oken. Má-li okno podokenní římsu, jsou šambrány pouze po stranách a v horní části, zatímco okna bez římsy mohou rámovat ze všech čtyř stran. Určitě má smysl je zachovat a opravovat, přičemž finanční náročnost se liší podle složitosti provedení i dekoru, který může být i velmi propracovaný a bohatý a býval vizitkou zručnosti štukatéra. Ani případná náročnost opravy by však neměla být důvodem k tomu, abyste se šambrán zbavili, protože dům, který dekorují, bývá často výjimečně krásný už na první pohled.

Ochranná funkce

Plošné šambrány byly především na ozdobu, profilované plnily a stále mohou plnit i některé praktické funkce. Vždy přetrvává jejich pohledový význam, protože okna a dveře šambrána zvýrazní a opticky zvětší, zatímco bez ní více splynou s fasádou. Tento architektonický prvek však také chrání okna před poškozením a částečně i před působením povětrnostních podmínek. Často navazuje na mohutnou okenní římsu, ale není to pravidlem. Ochrannou funkci splňovala především kamenná či dřevěná ostění, zatímco šambrány z omítek (štuků) se dělaly na běžné cihlové zdivo především na stavbách, kde by bylo použití přírodního kamene příliš drahé. Úplně nejlevnější a nejjednodušší variantou tradiční šambrány je pak už zmíněné dekorativní rámování oken a dveří, které je pouze naznačeno či namalováno na stěně.

Na historických domech v Českém Krumlově je jasně patrný dekorativní efekt a význam šambrán a dalších prvků na fasádě. Foto: Shutterstock

Správné pojmy

Zvláště v odborné literatuře mohou pečliví příznivci zachování těchto prvků i za cenu náročných oprav narazit při získávání informací na matoucí pojmy. Pro šambránu se například ve starších technických příručkách užívá i název obálka. Pokud je rámování oken a dveří z kamene a není pouze pohledovou dekorací, ale je i funkční součástí konstrukce stavby, nazývá se ostění. Kamenné ostění, které může být rovné, zkosené či různě tvarované a zdobené, je oproti klasické štukové šambráně bytelnější a trvanlivější a lze ho i snadněji opravit, případně nahradit některou jeho část. V regionech s tradiční převahou dřevostaveb pak na domech najdete ostění i šambrány ze dřeva. Jejich opravy či nahrazení dřevěnými replikami původních prvků je snadné, někdy to chce najít šikovného řezbáře a vrátit domu jeho původní krásu.

Podle materiálu

Zatímco u zmíněného dřeva je situace jasná, obecně je před opravou nutné zjistit, z čeho je šambrána původně udělaná. U mohutnějších šambrán bývají i v případě použití finálních vrstev z omítky základem kameny nebo cihly. Nejjednodušší je opravovat rámy bez složitých zdobných prvků. Tady si lze vystačit s běžnými zednickými postupy a omítáním podle latí s tím, že silnější rámy vyžadují nanášení omítky ve vrstvách. Při finální úpravě se snažte dodržovat jednoduché tradiční postupy, používejte raději dřevěná a filcová hladítka, vyhněte se stavebnímu lepidlu a rohovým lištám a nedělejte hrany ostré jako břitva. Protože s ocelovými hladítky, použitím rohových lišt, perlinky a dalších pomůcek toho sice lze docílit, ale výsledek nevypadá přirozeně.

Dřevěná ostění i šambrány vystupující z hmoty stavby a barevně se odlišující dávají domu originální vzhled. Foto: Shutterstock

Náhrady z polystyrenu

Složitější tvary šambrán lze nahradit lištami z polystyrenu včetně vyřezaných profilů různých, mnohdy i složitých tvarů. Může to být funkční řešení za předpokladu, že už není možné obnovit původní šambrány, ale je potřeba takové lišty velmi dobře nalepit na fasádu a při následné povrchové úpravě docílit právě zmíněné nedokonalosti, která zamezí rušivému efektu strojového vzhledu. Výhodou těchto materiálů je, že se dají poměrně snadno udržovat a opravovat pomocí stavebních tmelů, přebroušením a přetřením. Ale dejte pozor na přílišnou „dokonalost“, která je vidět a nehodí se ke každé chalupě. Příznivci přece jen tradičnějších „náhražek“ dají přednost spíše sádrovým odlitkům. Skutečně tradiční postup spočívá v postupném nahazování vrstev omítky a jejich „přetahování“ šablonou ze dřeva, která je vyřezaná do tvaru budoucí šambrány. Je to pomalé a pracné, jelikož modelování vyžaduje trpělivost. Výsledek je však tím, co původně zdobilo dům.

Text: Richard Guryča, foto: Shutterstock

Šambrány, oblouky a niky: K čemu sloužily a jak je opravit?