Zelená chalupa na Srní


Chalupa „U Lišků“ je nepřehlédnutelná nejen díky barvě, ale i své rozložitosti a zarámování v okolním terénu. Na stráni nad chalupou se pase stádo ovcí, kulisu mu dělají vzrostlé břízy a javory a mezi stromy šplouchá potůček…

Tohle stavení stojí na rovince mezi kopci, původně přímo nad pramenem

Když nastane na Šumavě ten správně sychravý podzim, jezdí na chalupu už jen skalní obdivovatelé zdejších krás. Patří k nim i rodina Liškových z Klatov, která si u Srní vybudovala z úplné ruiny útulnou chalupu pro sebe i řadu svých přátel a známých.

„Když jsme si před čtyřiceti lety hledali chalupu, vybírali jsme hlavně podle místa. Tady jsme na samotě, ale přitom jen kousek od Srní, kde je pošta, obchod, lékař, prostě všechno. Přitom tohle místo má své kouzlo,“ tvrdí majitel chalupy. Příroda tu na rovince mezi kopci vytvořila vlhké louky protkané potůčky, jaké najdeme i na samých hřbetech Šumavy. Pasou se na nich ovce a podle starousedlíků se za nocí zjevují duchové německých vojáků padlých na konci války.

Jak se zachraňuje chalupa

Stavení vzniklo v poslední čtvrtině 19. století. Po válce si je spolu s desítkami dalších zabrali přistěhovalci, kteří na Šumavě hledali obživu jako lesní a zemědělští dělníci. „Žila tu pestrá směsice národností. Vedle Čechů a Němců, kteří se nemuseli vystěhovat, také Bulhaři, Řekové a Slováci. Ti za Rakouska přesídlili do Rumunska za prací a tehdy se ze stejného důvodu vraceli k nám,“ shodují se pamětníci.

Pozemek bylo třeba vyčistit od spousty kamenů, proto vznikly různé zídky a skalky

Ovšem kdo lehce nabyl stavení, ten si jej příliš neváží. Pan Liška líčí své první dojmy: „Obrovská hora odpadků smíchaná s nějakými vybouranými kameny se kupila přímo před vchodem. Ti lidé snad všechno vyhazovali rovnou ze zápraží. Uvnitř v chalupě byla spousta dřevěných částí spálená. Dokonce včetně dvou trámů.“

Odpadky postupně skončily na skládce. Z vybouraných kamenů a suti noví majitelé vyskládali terásky, zpevnili plácek vhodný pro parkování a vytvořili přírodně vyhlížející skalku.

Chalupa byla stejně jako většina ostatních postavena přímo nad pramenem, pro vodu se chodilo do sklepa. Jenomže jednou tající sníh zvedl hladinu tak, že voda podemlela sklep a hrozilo zřícení části stavení. Bylo třeba chalupu zpevnit a pramen odvést jinam. Pan Liška s vděčností vzpomíná, jak mu ochotně pomáhali místní lidé. I bez podobných katastrof tady bylo práce dost.

Základem jsou kamna

Ve stavení se dříve bydlelo v jediné místnosti, ve druhé bylo něco jako kuchyně (ale spíše místnost na pálení kořalky) a za předsíní s chlebovou pecí už začínala stáj pro koně.

Jídelna v přízemí je vybavena střídmě, okna nechali majitelé trochu zvětšit a olemovali je šambránami

Pouze v obytné místnosti byla prkenná podlaha, ovšem položená přímo na hlíně a prohnilá, všude jinde jen udusaná hlína.

Okna se musela udělat nová, sice o trochu větší, ale stylově přesto zapadající do šumavské chalupy. Liškovi rozhodně nešetřili na kvalitních kachlových kamnech. Každá z nich prostřednictvím teplovodních radiátorů vyhřejí několik místností – a to na rozdíl od klasických kachlových pecí rychle.

Rodina zpočátku žila stejně jako jejich předchůdci ve dvou přízemních místnostech, ovšem pak se oba bratři Liškovi oženili a bylo třeba zprovoznit půdu. Nakonec, na začátku 90. let prošla chalupa větší rekonstrukcí. Bývalá stáj se proměnila v pokoje, vznikla kanalizace a čistička odpadních vod.

Na začátku nebyly peníze, proto majitelé veškeré práce dělali svépomocí, dokonce včetně výroby a oprav nábytku. Když se měla chalupa definitivně zařídit v plném rozsahu, sháněli Liškovi nábytek po bazarech a opravovali kusy odložené chalupáři v okolí. Nakonec našli šikovného truhláře v Domažlicích, který vdechl zejména přízemním místnostem jednotný styl.

Nábytek sháněný po bazarech vypadá vskutku netuctově

Navzdory natolik rozmanitému původu mobiliáře má každý z pokojů svůj charakter. Jeden například sjednocuje leštěný nábytek, lampičky ve stylu firmy Franta Anýž a klasické barvotiskové obrazy. Jinde Liškovi dotvářeli nábytek po svém. Jednu skříň si dokonce sami omalovali. Za nějakých sto let možná budou historici dumat nad netypickými „folklórními motivy“ z konce dvacátého století.

V království medvídků

Nás zaujal především „parádní“ pokoj v patře, který majitelé vybudovali pro svého syna s rodinou. Rozsáhlá plocha místnosti je rozčleněna náznakem příčky, která z jedné strany slouží jako knihovna a ke které přiléhá zrenovovaná prosklená skříň.

Část sbírky hraček paní Liškové

K tomu apartní kanape s křesílky a stolkem. Zde se naplno uplatnila záliba paní majitelky – sbírání plyšových medvídků. Ne podle historické ceny, prostě jen tak. „Vozí mi je známí, objevují se jako narozeninové dárky, někteří z nich jsou drazí a značkoví, jiní pocházejí z bazaru,“ říká majitelka. A když mezi plyšáky na parapetu okna najdete i přezimující babočku, jako byste sledovali výjev ze Švankmajerova filmu.

Zelená chalupa v zeleni

Štítovou stěnu stavení kryje šindelové obložení stejně jako před sto lety. Šindele jsou ovšem nové a za svůj nazelenalý nádech vděčí impregnaci, která mimo jiné obsahovala i modrou skalici. Liškovi nyní obložili šindelem i zadní štít a část boční stěny na verandě. Zbytek stěn je bíle omítnutý, ale tato barva se z větší části skrývá za hraničkami naštípaného dřeva.

Pro děti okolo chalupy vznikly dřevěné plastiky, látkový vodník na stromě i s jeho hrníčky a další roztomilosti

V zahradě hrají dominantní roli místní dřeviny: břízy z blat, smrky, borovice, javor. Symbolický živý plot vznikl z buků. „Čerstvé bukové lístky – to je ta nejkrásnější zeleň, jakou znám,“ prohlašuje místní patriot pan Liška.

Aby se neopakovaly pohromy s vodou, museli majitelé obnovit, notně prohloubit a zpevnit meliorační rýhy vedoucí do rybníčku za chalupou. Kromě přátelsky vyhlížejících vyřezávaných soch a hadrového vodníka s hrníčky („Jezdí sem i děti,“ říká paní Lišková) zaujme část velikého sudu krytá stříškou. Ta kryje nově vykopanou studnu a je to prý poslední sud z jednoho zaniklého lihovaru.

„Život je tu jiný než ve městě. Jezdí nám sem řada známých i jejich přátel,“ tvrdí majitel. „A víte, že jenom dvakrát třikrát někdo litoval, že tu nemáme televizi?“

text: RADKA BOROVIČKOVÁ
foto: ZDENĚK ROLLER

Zelená chalupa na Srní


Komentáře

Napsat komentář