Zahrada s kosatcovým jezírkem


Zahrada obklopující dům u lesa v městečku u Prahy, byla založena před patnácti lety. Majitelka na jejím návrhu spolupracovala se zahradní architektkou a dodnes si tuto volbu pochvaluje.

Současná zahrada paní Aleny vznikala na původním půdorysu pozemku u staršího domu, který tehdy majitelé rekonstruovali pro bydlení. Vlastně to byly domy dva a modernizace obou stavení se proto odehrávala se záměrem vytvořit oddělené bydlení pro majitele a jejich rodiče. Vznikl tak vlastně tradiční dům s výminkem, ovšem se řadou vymožeností moderního bydlení včetně krytého bazénu, který obě stavby přirozeně propojuje.
Prostor mezi domky vyplňuje rovněž obytná terasa a na něj navazující jezírko, které si majitelka zahrady výslovně přála. Z terasy je tak možné sestoupit k malé vodní ploše a smočit si nohy ve vodě při posezení na dřevěném molu.
„Dům byl v té době sice starý asi jen patnáct let, ale chtěli jsme otevřenější prostory a nová okna. Ukázalo se také, že je potřeba obnovit základy u jedné ze staveb, takže rekonstrukce byla poměrně náročná,“ vzpomíná Alena.
S manželem měli tehdy představu o zahradě, která bude souznít s polohou domu u lesa, nebude příliš pracná na údržbu a bude zahrnovat zmíněný rybníček s rybami.
„Naším přáním byla zahrada s výsadbou po okrajích a travnatou plochou uprostřed. Měla jsem představu o některých kytkách, které mám ráda a chtěla jsem tady mít rododendrony. Přesněji řečeno, chtěla jsem přidat další k těm, které už v původní zahradě rostly,“ popisuje majitelka.

Spousty modrých kosatců

Z časopisů o bydlení znala Alena práci zahradní architektky Hany Říhové. Oslovila ji s představou o příští podobě zahrady a velmi brzy zjistila, že jsou na stejné vlně.
„Pak už jsem jí vlastně do práce nijak zvlášť nezasahovala. Z mých oblíbených kytek jsme vybraly především takové, které jsou vhodné pro zdejší typ půdy. Ze začátku jsme tu měli třeba hodně modrých kosatců. Je tady hodně hortenzií a další, spíše stínomilné rostliny,“ říká Alena. Po patnácti letech konstatuje, že se zahrada víceméně drží plánu architektky a průběžně se mění jen výsadba některých kytek podle toho, co se během let ujalo a co ne.
„Uvnitř zahrady je pro zpevnění všude použita přírodní kamenná dlažba z okrově hnědého pískovce řezaného do velkých pravoúhlých dlaždic nestejných velikostí,“ doplňuje informace majitelky zahradní architektka Hana Říhová. „Tato kamenná dlažba sice patří k těm dražším možnostem, dodá však zahradě punc kvality a dokonalosti.“

Se stínem se počítá

V průběhu budování zahrady si Alena splnila hned několik přání. „V zadní části u garáže jsem už od začátku chtěla bylinkový půlkruhový záhon, protože mám ráda čerstvé bylinky. Ne všemu se však u lesa daří, chce to spíše stínomilné kytky, kontryhely například, sluníčka tady není nijak moc,“ shrnuje majitelka dosavadní zkušenosti.
„Malá užitková zahrádka je téměř před okny kuchyně. Je sice hodně přistíněná, takže velké výnosy tu nejsou, s těmi ale nikdo ani nepočítal. Je tu pár bylinek, pažitka, petrželka, bazalka, několik rajčat a jahodových keříků a stromek rybízu či převislá moruše, která je zajímavá vzhledově i jako nezvyklá a zapomenutá rarita k mlsání,“ potvrzuje architektka.
V zahradě je sice několik míst, přímo určených k odpočinku, ale podle Aleny tam manželé tráví přece jen o něco méně času od té doby, co jim odrostly a dospěly dcery. Čas od času však rodina i hosté rádi využijí otevřeného přístřešku v rohu zahrady s výhledem na dům, lavičky v zeleni nebo odpočívadlo u menšího domku s výhledem do lesa.
„Úzký pruh pozemku u vstupu mezi domem a plotem je větší část dne stinný. Projde však tudy každý příchozí, takže je třeba, aby byl také hezky upraven. Základem výsadeb tu jsou rododendrony a stínomilné trvalky. Není tu záměrně založen trávník, aby sem nemusela zajíždět sekačka. Místo trávníku jsou tu půdopokryvné rostliny, tedy břečťan či barvínek,“ popisuje architektka své řešení předzahrádky u menšího z domů.

Jak dostat kámen přes plot

Jediným výraznějším zásahem v zahradě v průběhu patnácti let jejího „dospívání“ byla doprava dekorativního balvanu, který dnes dotváří kompozici zahrady spolu s rybníčkem.
„Manžel tady pořád nějaký takový kámen chtěl, tak jsme ho k rybníčku nakonec dopravili,“ vypráví Alena. „Nebylo to ovšem vůbec jednoduché. Na zahradu je totiž obtížný přístup. Je obestavěna zděným plotem, ze dvou stran je les, takže se na ni nedostane žádná těžká technika. Takže ten kámen nakonec nebyl až tak velký, jak bylo v plánu.
Moc jsem si také přála mít v zahradě magnolii, to je můj vysněný strom. Zasadili jsme tři a překvapivě dobře rostou, takže je musíme pořád zastřihovat,“ říká Alena. Letošní červnové krupobití sice dalo jejím rododendronům pěkně zabrat, ale krásná zahrada u lesa si s takovou malou přírodní katastrofou jistě poradí.

Text: Richard Guryča
Foto: Robert Virt

Zahrada s kosatcovým jezírkem

 


Komentáře

Napsat komentář