Viděli jsme cestou XXVIII.


První roubenka, kterou vám představujeme, je z Vysočiny, z pěkné vesničky v okrese Žďár nad Sázavou, druhá z východočeského kraje, z okolí Police nad Metují.

Radost pohledět

První chalupa je zřejmě z oblasti, kde se roubení opatřovalo vápennou omítkou. Může jít o stav po odstranění nátěru, nebo se majitel naopak po úplném očištění trámů rozhodl natřít je alespoň vápenným mlékem. Ať tak či tak, chalupa vypadá dobře, má příjemnou patinu. Já jsem zastáncem toho, že u staveb, které nejsou památkově chráněny, není třeba striktně dodržovat památkářská pravidla. Zajímá mě, jestli jsou udržované kultivovaně a aspoň částečně poučeně.

Chalupa vypadá dobře, roubení má díky vápennému nátěru příjemnou patinu; rušivým prvkem je jen plechový svod okapu.

To lze o první stavbě rozhodně říct. Kdyby majitelé chtěli její úpravu dovést k dokonalosti a měli na to, pak bych doporučil jinou krytinu. Buď štípaný šindel, který je na Vysočině tradiční, nebo břidlici. Ale ani eternit neuráží. Jinak bych řešil také konstrukci okapového svodu. Umístil bych jej dál, až na konec zděné části, aby nekazil dojem z roubené stěny, anebo bych udělal jen malý přepad do řetízku. Dál už lze chalupu jenom chválit.

Špaletová okna jsou osazena správně, v líci. Sluší jim rezavobílý nátěr, ladící s dveřmi. Chalupa je takhle veselejší, než kdyby okna byla jen bílá nebo rezavá. Citlivě je vyřešeno také podkroví. Ve štítu, který je obložen pěkným dřevem s patinou, zůstaly zachovány větrací otvory, pro osvětlení zřejmě postačí vikýř a dvě střešní okna. Sympatická je i snaha majitelů schovat satelit do přístřešku, aby co nejméně rušil. S romanticky působící chalupou ladí i květinová úprava, kamenné žlaby a další doplňky.

Dobrá rada nad zlato

I v druhém případě je patrná snaha dobře se o chalupu starat. Je však zřejmá i nepoučenost majitelů. Rada odborníka by prospěla. Prohřešků kazících dobrý dojem je více, naštěstí to nejsou vady nevratné.

Na rozdíl od křiklavě renovovaných svislých konstrukcí působí střecha s růžově lemovaným eternitem přirozeněji.

Největší vadou je trojdílné okno ve štítu, kde původně asi byla dvě okénka menší. Červená barva roubení je příliš agresivní. Navíc jde o lak, který časem nevybledne. Pěkná zelenobílá okna z něj svítí příliš tvrdě. Na první pohled jsem zaváhal, zda jde vůbec o roubenou konstrukci nebo o obklad, spáry jsou příliš rovné. Ale jde možná o nabílené latě nebo klínky, klepnuté do spár mezi trámy. Kuriozní je rovněž bílý a červený okapový svod, „ladící“ s pozadím.

Zděná část je zateplená, takže na nároží vznikl podivný zub a okna, zde zřejmě plastová, jsou ve stěně utopená. Glazovaný keramický obklad sem nepatří a k chalupě se nehodí ani betonový obrubník, který odděluje trávu od okapového chodníčku. Je škoda, že majitelé vyskládali přírodní kámen do stráňky za chalupou, ale nepoužili jej také na sokl. A hustý plot nad prefabrikovanými betonovými kvádry vypadá neuvěřitelně strojově. K chalupě u lesa nejsou samozřejmě vhodné ani jehličnaté keříky. Mnohem pěknější by tu byla trnka nebo bezinka.

TEXT: ING. ARCH. JAN TOPINKA
FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ


Komentáře

Napsat komentář