Viděli jsme cestou XLII.


Na první pohled je zřejmé, že jsme cestovali jihočeským krajem. První statek je z vesničky nedaleko Týna nad Vltavou, druhý z Volyňska.

Dům s veselými štuky

Jihočeský statek se segmentovým nadpražím u oken, branky i brány je krásně upravený a udržovaný. Úžasná jsou zejména renovovaná vrata, u nichž je dodržena barevnost výplně – jde o dva klasy a slunce. A když jsme u barevnosti, jihočeská klasika je bílá s červenou střechou, popřípadě v barokní barevnosti, tedy s béžovou či krémovou omítkou blížící se barvě pískovce. A to je tento případ.

Stavení má v části mezi brankou a bránou poněkud zanedbaný sokl. To ukazuje na špatně odvedenou vodu od zdiva. Chtělo by to minimálně udělat drenáž se štěrkovým zásypem.

Vidíme tady zajímavý pokus o udržení tvarosloví selského baroka. Ozubená kola by mohla odkazovat na kováře, podvazky ve sloupcích (pilastrech) na to, že chodil za holkama… Vyboulenému prvku, jímž sloupky přisedají, tlačí na základnu, se říká prdýlka (jako když dítě sedí na nočníku), ale květináče s rostlinami, které nahoře nesou římsu, jsou trochu protismyslné. Baroko kamuflovalo v omítce skutečné stavební materiály gotiky – tady kámen v bosážích a armaturách rohů. Chybička je ovšem v jejich členění v nadpraží branky i brány. Jsou příliš úzká a bez klenáku.

Moc krásná je bordura štítu. A je zřejmé, že zedníci, kteří umějí klasickou (a všemi památkáři podporovanou) podmazávku přesahů krytiny, ještě nevymřeli… V krytině z dvojitě kladených bobrovek vidíme směrem do dvora dva vikýře ve tvaru volského oka. U chalup bývaly spíš jen ty velké na podávání sena, ale pro novodobé řešení jsou přijatelné. Okna zachovávají původní čtyřtabulkové členění s nadsvětlíkem, ale je to nová kopie s dvojskly, takže slepý rám, rámy okna i poutec jsou silnější, než bývaly, a jsou mírně posunuty dovnitř, což je trochu mimo celkový styl.

Navzdory letopočtu

Dům má letopočet 1885 a to jej přiřazuje do období selského baroka. Štít byl patrně lépe vyzdoben, což je vidět na dvojici okének do podkroví, kde je v omítce naznačen klenební kámen a také velice zajímavá ozdoba parapetů; mohly by to být kapky (guate) nebo střapce. Barevnost domu – chladná zeleň – nás posílá do secese, kdy byly v oblibě varianty růžové, světle zelená a světle modrá.

Druhý dům je rovněž velmi dobře udržovaný, ale ve fasádě zbavené tradičních plastických prvků zejí příliš široká okna.

Na rozdíl od zmíněných drobných štukových prvků je ostění oken jen namalováno a dole ani není ukončeno. Okna byla bezpochyby vyměněna. Asi jde o plast s fólií v dezénu dřeva. Dřevěné profily musí být masivnější, aby udržely dvojsklo nebo dokonce trojsklo (okna s trojsklem nejsou zvenčí průhledná a uvnitř působí poněkud depresivně, protože nevidíme modrou, ale tmavě šedou oblohu). Okna jsou téměř čtvercová, což neodpovídá tradici.

Pochválit lze vrata s vloženými vrátky, kde bylo při opravě zachováno nebo vyměněno laťování v podobě slunce. Jejich barevnost je dobrá. Hlavní domovní uzávěr elektřiny je udělán decentně. Ošemetný je však detail napojení brány na objekt. Dům sedá jinak než obvodová zeď a vrata. Měla by tu být dilatační spára. V omítce je trochu vidět, jak je zeď v místě napojení prasklá. Sokl, jehož úkolem je nějakým způsobem eliminovat zemní vlhkost (ve fasádě, která je nasákavá, alespoň barevným odlišením), u navazující zdi chybí.

text: ING. ARCH. KAREL DOUBNER
foto: PETR ZHOŘ A MARIE RUBEŠOVÁ


Komentáře

Napsat komentář