Statek ve stylu Provence


Paní Ilona Poláková zdědila zanedbaný barokní statek. Bylo to velké sousto, ale nevzdala to a pustila se do jeho rekonstrukce. Nakonec se v něm natrvalo usadila, zřídila jízdárnu a začala podnikat.

Půdorys statku se nezměnil a vnitřní dispozice prodělaly spoustu změn

Ke statku, vystavěnému stejně jako nedaleký hrad Okoř z břidlice, patřily polnosti a dvůr se zahradou. Předci paní Polákové totiž byli zámožní mlynáři a dařilo se jim. A tak si postavili velký dům, který sloužil jako obydlí majiteli i správci statku a také sezónním pracovníkům.

Baroko a historie rodu

Charakter domu vhodně doplňuje prosklená terasa v prvním patře

„Statek patřil naší rodině tři sta let, pak ho komunisti babičce sebrali a majetek zašantročili, takže otec dostal zpátky asi třetinu. Rekonstrukce probíhala pomalu, protože usedlost řadu let využívali socialističtí zemědělci. Venkovní okna zazdili nebo předělali podle tehdejších norem. Ke statku nalepili spoustu přístavků, kutili s cihlami a betonem i uvnitř, takže jedna z největších počátečních položek rekonstrukce padla na odvoz suti na skládku. Ještě že se zachovaly krásné původní klenby.“

Naštěstí se paní Poláková, původně knihkupkyně, v 90. letech přihlásila do konkurzu švýcarské farmaceutické firmy a uspěla. Ze sekretářky se stala úspěšnou manažerkou a hlavně v sobě objevila organizační schopnosti. S velkým zaujetím se pustila do rekonstrukce usedlosti, jednala se stavebními firmami a hledala schopné řemeslníky. „V původním půdorysu nenajdete ani jeden pravý úhel, takže najít firmu, která by se stavby ujala, byl velký oříšek.“

Napřed ke koním!

Před jižním průčelím domu s poctivými dřevěnými vraty to v létě voní levandulí

Když jsme přijeli do Noutonic na návštěvu, fičel studený vítr a poprchávalo, takže jsme nejvíc ze všeho toužili po teplém čaji a prohlídce vyhřáté kuchyně. U mohutných vrat nás však uvítala majitelka v holínkách a v kšiltovce do čela. „Nejdřív se podíváme na zahradu a pak vás vezmu ke koním!“

Zapomínáme na čaj a šlapeme za otužilou chovatelkou přes mokré, cihlami vydlážděné nádvoříčko a poté vydlážděnou cestičkou k bráně na protější straně rozlehlého obdélníku zahrady. Zahrada je z jedné strany ohraničena konírnou a hospodářskými budovami, z druhé malebnou, i když nezvykle vysokou kamennou zdí. Na zelený čtverec trávníku už paní Ilona stihla vysadit několik okrasných listnáčů a konifer. Ale jen tolik, aby hlavní slovo patřilo pažitu. „Zelinařit tu nebudeme a kytky sem také moc nepatří. Stačí mi květináče v nikách a podél zdí, záležet jsem si však dala na květinové výzdobě pergoly.“

Kousek od domu čekají na paní Polákovou ve stájích její koně

Střízlivost a jednoduchost nás pak provázejí po celou návštěvu, vše je dotaženo do detailu, účelné, ale také velmi svěží. „V době, kdy jsem začala s renovací statku, zbláznila jsem se do koní. Naučila jsem se jezdit a když jsem procházela zpustlé stáje, rozhodla jsem se, že se jednou do Noutonic přestěhuju a pořídím si koně.“ K jízdárně byla dlouhá cesta, nicméně už před rokem veškeré rekonstrukční práce na domě skončily a od té doby se majitelka naplno věnuje budování stájí a výběhů, aby tu mohla klientům nabízet ustájení koní a jejich trénink v kruhové jízdárně. „Takže už dnes nemusím za svým koněm jezdit po práci někam jinam, ale naopak se pěkně doma starám i o cizí. Statek k takové činnosti přímo vybízí a mě práce u koní neskutečně baví.“

Starému domu sluší prostota

Mohutná brána odděluje zahradu od užitkové části se stájemi

Na začátku rekonstrukce přišel projektant s ideou kovu, plastu a skla, ale majitelka se vzbouřila. „Řekla jsem mu, že mám ráda přírodní materiály a ctím styl, materiály a tvarosloví selského stavení, takže pro žádnou avantgardu tu není místo. Baroknímu statku sluší prostota a hnědobílá barevnost. Toužila jsem, abychom tu žili v příjemném a uklidňujícím prostředí,“ svěřuje se paní domu. Potvrzujeme, že přesně tak i na nás vnitřek domu působí, ještě více nás však okouzlilo spojení starých věcí a neobvyklých nápadů paní Ilony.

„Inspiraci jsem čerpala při svých návštěvách v Provence a také z francouzských časopisů o bydlení. Ale při všech úpravách jsem se snažila vycházet z dispozic domu a jeho ducha, daného především masivností zdí. Od začátku mi bylo jasné, že tu mohu mít jen nábytek zhotovený na míru a také, že nesmím místnosti přeplnit.“

Pomohly fotografie

V romantické ložnici majitelka odpočívá, ale často i pracuje

„Před rekonstrukcí jsme nejprve očistili všechny zdi, to abychom vycházeli z co nejpůvodnějšího stavu. Pak jsme všechny zazděné otvory pro okna vybourali a osadili je okny, která nejvíce odpovídají původnímu typu ze starých fotografií. Jak vidíte, i když jsme nepřidali ani jedno, máme tu světla dost.

Nakonec jsme vybourali a znovu postavili vnitřní zdi, protože bylo nutné změnit dispozici.“ Dnes přízemí domu dělí na dvě poloviny chodba – vpravo vznikla kuchyň a obývací pokoj, na protilehlé straně chodby je koupelna a ložnice.

Do zaslepeného výklenku po dveřích do chodby dobře zapadl botník

„Nemám ráda radiátory, proto jsem nechala postavit tepelné čerpadlo a po celém domě rozvést podlahové topení. Kvůli němu tu není dřevěná podlaha, ale půdovky. Kdysi tu byla kachlová kamna, ze kterých ovšem nezbylo nic, takže jsem nechala postavit nová, to pro případ, že by někdy byla obzvláštní zima. Ale topila jsem v nich jen dvakrát, vždycky při poruše tepelného čerpadla, jinak tu jsou jen na ozdobu.“

Nábytek od truhláře i z IKEA

Dům je veliký, ale když někdo přijde na návštěvu, obvykle se usadí v kuchyni. Proto majitelka nechala do niky pod kuchyňské okno udělat dřevěnou lavici, která nátěrem i patinováním ladí se starou kredencí po babičce, s níž sousedí. Zvláštností kuchyně je okachlíkovaný útvar, tvářící se jako kamna, na němž sedí řeznický špalek na maso. Je to vynikající odkládací plocha, která uvnitř skrývá výklopný odpadkový koš. Kuchyňská linka je jednoduchá a po vzoru provensálských stavení vyzděná z cihel, takže se dá rychle uklidit a umýt.

Skříň na porcelán využívá výklenek původně určený pro dveře na chodbu

Ve stejném duchu je i nevelký obývací pokoj, kde majitelka do centimetru využila niky mezi mohutnými nosnými pilíři. „Do jedné jsem nechala na míru vyrobit velkou knihovnu. Druhou, v níž původně byly dveře na chodbu, jsem zaslepila a na vzniklou stěnu vymyslela policovou skříň na porcelán a další drobnosti. Truhlář se snažil, skříň se mu povedla, jenom protestoval, když jsem se rozhodla, že dvířka skříně nebudou osazená skly, ale drátěnou sítí. Prý to tu bude jako v králíkárně, ale mně se to zdá šmrncovní. Drátěná síť místo skla je fórek, který jsem okoukala ve francouzském časopise Maison & Travaux.“

Kromě nábytku zhotoveného na zakázku se do domu vešla i spousta nových a starších kousků. Něco majitelka koupila v IKEA, část židlí je z dědictví po babičce nebo z bazaru. Právě tenhle mix dává domu nenucenost.

Prostorná koupelna poskytuje po práci u koní příjemnou relaxaci

Teplé hnědobílé barokní barvy výmalby i zařízení se vyhnuly jen ložnici paní Ilony. Tu si zařídila jako ryze ženskou oázu v romantické růžovo – bílé.

Smysl pro barvy má patrně majitelka asi v krvi. Nejvíce nás pobavilo zjištění, že v domě dokonale ladí nejen vybavení domácnosti, ale i zvířátka: například i velký a přítulný kocour a stejně přítulný flekatý dalmatin. Oba nosí černobílý kožíšek.

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER

Statek ve stylu Provence


Komentáře

Napsat komentář