Statek s výhledem na Zvičinu


Cesta na dnešní návštěvu ve východních Čechách nás mimo jiné vedla romantickým Babiččiným údolím. V cíli cesty jsme minuli pěkně opravený statek. S fotografkou jsme se shodly – ten by se nám líbil! Ale udaná adresa nás zastavila u vedlejší moderní stavby…

Obytné stavení se otáčí do ulice pěkně opraveným štítem, vlevo jsou vstupní vrátka a vrata krytá stříškou, vzadu je vidět střecha stodoly

Pan Libor ale hned uvedl vše na pravou míru: „Sem do Žernova jezdíme od roku 1994. Nejdřív jsme si postavili chatu, pak teprve koupili vedlejší hospodářskou usedlost.“

Statek se vším všudy

Usedlost byla v té době už deset let prázdná. Kolem velkého dvora se rozkládaly obytný dům (v zápisu z roku 1600 to byla první evidovaná chalupa ve vsi), maštal, chlév, kůlna pro zemědělské náčiní, vozovna, chlívek, výměnek a stodola. A za ní téměř tříhektarové pole.

Na místě bývalého výminku stojí zastřešená terasa, za prosklenými dveřmi je krbová místnost

„Kromě výměnku všechny budovy stojí, jen po rekonstrukci slouží většina z nich jinému účelu,“ provází nás po bývalém statku Libor. „Ve stodole dnes ukládáme dřevo na topení, z maštale a chléva je dílna, vedlejší kůlnu jsem přestavěl na garáž pro stroje k obhospodařování pozemku. Z vozovny jsme udělali udírnu, uprostřed níž ještě stojí kovaný kruhový krb. A chlívek se proměnil v tak zvanou krbovnu – místnost s krbem a barem pro posezení s kamarády a známými, kde pořádáme tak zvané secvičné,“ usmívá se Libor. „Na místě vedlejšího výminku vznikla terasa s posezením, přístupná ze dvora i z krbovny. Původně byla konstrukce porostlá vistárií, ale květy nám padaly na hlavu, slétaly se sem vosy, tak jsme terasu zastřešili průhledným makralonem. Není to moc estetické, ale maximálně praktické,“ hodnotí chalupář.

Dvůr je částečně vydlážděný, částečně zatravněný, hezky se tu vyjímá opravená kadibudka a holubník – ten vznikl podle původního, ale svému účelu už neslouží.

Jak se stavělo

Některé kamenné stěny zůstaly po otlučení omítky bez „kabátku“, jen okno lemuje široká bílá šambrána

„Stavební práce na rekonstrukci statku jsme dělali částečně svépomocí, částečně jsem najímal jednotlivé řemeslníky,“ vysvětluje chalupář. „Pracovalo se podle času, podle peněz, podle nálady.“Nové jsou všechny krovy a střechy – byly promáčené a napadené dřevomorkou. Na střechách jsou dnes krásné staré tašky železovky – zvané tak podle majitele cihelny pana Železa a své tvrdosti. „Sháněl jsem je po ruinách,“ vysvětluje Libor. „Jen na stodole jsou betonové tašky. Byl jsem v té době nemocný a nemohl jsem nikde jezdit.“

Veškeré zdivo se muselo oťukat až na kámen, ošetřit proti vlhkosti a udělat nové omítky. Nové jsou i všechny dveře a okna. Na podlahy v přízemí obytného stavení položili majitelé světlou dlažbu a dubová prkna.

Stodola ze zahrady, na střeše jsou vidět fotovoltaické články

Jako ve většině starých budov i tady se kompletně předělávala elektřina. Na střechu stodoly instaloval Libor fotovoltaické články, takže ve spotřebě elektřiny je statek soběstačný. Vodu mají majitelé z vlastní studánky ve sklepě i z vodovodu. Voda ze šedesát metrů hluboké studny se používá jen na zahradu, protože má vysoký obsah železa.

Krásné kované věci v interiéru i exteriéru – například kruhový krb, dvířka, zábradlí na terase před domem, krbové náčiní – jsou dílem dvou šikovných kovářů, pana Falty a pana Házela.

Proměny obytného stavení

Obytné stavení mělo původně jinou dispozici než dnes. „V jedné části stavení bývala veliká obytná místnost, tady se jí říkalo ratejna. Později ji rozdělili na pokoj a kuchyni. Vedle byla černá kuchyně, pak malý sklad a obchod se vchodem z ulice.“

V pokoji visí na místě zazděného okna vlnící se okno-zrcadlo

Libor nás provází jednotlivými místnostmi. „Pokoj je zařízený nábytkem, který tu byl, jen jsem ho nechal opravit. Na téhle stěně bývalo okno, ale postavili nám před něj sloup, tak jsme ho zazdili a místo něj visí zrcadlo v podobě okna. Dělal ho řezbář Petr Eschler, stejně jako veškerý nábytek v kuchyni, garnýže či kryty radiátorů. Všimněte si těch motivů ptáčků a lipového listu,“ upozorňuje nás majitel na hezké detaily ručně vyráběného dřevěného nábytku, který se starým domem pěkně ladí.

V kuchyni se jeho zlatavá barva hezky doplňuje se světle modrými keramickými obklady a bílou omítkou. Vše doplňují modrobílé záclonky. Většiny moderních elektrospotřebičů si ani nevšimnete, jsou schované za dřevěnými dvířky.
Kachlová kamna s troubou postavil kamnář pan Dušička. „Vytápění chalupy jsme vyřešili teplovodní vložkou, zabudovanou v kamnech, a radiátory,“ ukazuje Libor.

Nová koupelna a ložnice

Místo černé kuchyně je dnes elegantní modrobílá koupelna

Vedlejší černou kuchyni změnili chalupáři na koupelnu a WC. Pod bílými klenbami se vyjímají modré obkládačky z Francie. Na druhé straně chodby plánuje Libor udělat z bývalého skládku klidovou místnost pro odpočinek. Obchod za ní dnes slouží jako ložnice.

Z chodby se ještě vstupuje do klenutého sklepa a na schodiště do podkroví. To je upravené jako samostatný byt 3+1, který chalupář pronajímá.
Vše působí velmi uklizeně, nikde se nepovalují knížky, noviny, hrnečky. Pak se nám dostane vysvětlení. „Obytné stavení na statku využíváme především tehdy, když za námi přijedou přátelé, sejde se víc lidí, něco oslavujeme. Jinak s manželkou pobýváme ve vedlejší chatě, která je velká a kde máme vše potřebné.“

Z pole je zahrada

Pole proměnili manželé Libor a Ladislava v zahradu se dvěma rybníky a lesíkem, s ovocnými i okrasnými stromy. Nejdřív ale byla nutná meliorace. „Zasadili jsme čtyři tisíce osm set stromů a keřů,“ bilancuje Libor. Jsou mezi nimi například ginkgo biloba, sakury, platan, kanadské jedlovce, proutkařské vrby, ibišky, bambusy, atlantské cedry, jedlé kaštany, rakytník, různé druhy bříz, javorů a jehličnanů. Z ovocných stromů a keřů češou majitelé vlastní jablka, hrušky, broskve, švestky, maliny, ostružiny, ořechy. A zmalé vinice i vlastní víno. „Ze začátku jsem si nechal s výsadbou poradit, pak už jsme dělali s manželkou všechno sami.“ Zahradu oživují „boží muka“ s ptačí budkou a slunečními hodinami, několik plastik a mohutná konstrukce houpačky, ze které má radost především malý vnuk.

Rozlehlá zahrada nabízí krásné výhledy na okolní krajinu

Co je na zahradě nejkrásnější? Asi daleký výhled na okolní hory. „Vidíme odtud Hejšovinu, Malou a Velkou Deštnou, Špičák, Suchý vrch, Zvičinu, Podorlickou pahorkatinu, východní Krkonoše,“ ukazuje doširoka rukou náš průvodce. „A naše obec žije, pořádají se tu různé akce, koncerty, každý rok máme živý betlém. V roce 2008 získala titul Vesnice roku,“ uzavírá Libor.

Když jsem se na závěr zeptala, zda by něco chtěl změnit, zamyslel se a řekl, že by vrátil čas o dvacet let zpátky, aby si víc užil zahradu. To se už nestane, pan Libor již mezi námi bohužel není.

www.nabytekeschler.cz

TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: MARIE VOTAVOVÁ


Komentáře

Napsat komentář