Špalky a pařezy trochu jinak


Části kmenu majiteli zahrady posloužily jako materiál pro výrobu jednoduché, přitom stylové lavičky

Chataři a chalupáři již dávno přišli na to, že kmen a pařez z pokáceného stromu může být zajímavým materiálem pro další využití.

Před každým kácením stromu v zahradě bychom se měli zamyslet, zda je to opravdu nutný a nevyhnutelný krok. Vždyť mnohdy trvá i desítky let, než koruna stromu naroste do takových rozměrů, že poskytne žádoucí stín. Přiznejme si, že vlahý vzduch pod ní aměkké světlo, rozptýlené zeleným listím, nelze sebelepším slunečníkem nahradit.
Někdy ale opravdu není zbytí a musíme vzít pilu a zakousnout se jejími zuby do dřeva. Ti, kteří každoročně bojují s mladými jasany, neúprosně vyrážejícími z ještě živého pařezu, zůstávajícího v zemi, vědí svoje. Potom je lepší se odhodlat, vzít krumpáč a pařez – zdroj nekonečné lopoty – vydolovat. Může se též stát, že pěkný strom překáží v našich stavebních plánech amusí ustoupit, i když je nám jej stokrát líto. Může však jít i o rozhodnutí přírody – strom onemocní, nebo dokonce dožije: uschne, umrzne, zasáhne ho blesk. I potom dojde na kácení a úklid.
Dřevo z padlého stromu nejčastěji zmizí v kamnech jako palivo. Pěkný kus můžeme ale zkusit dále využít a vrátit ho do zahrady v jiné podobě. Pomiňme teď příležitost stát se sochařem, to chce přece jen víc času a aspoň malé políbení múzou. Popíšeme a ukážeme jen jednoduché nápady, na jejichž realizaci si troufne většina chatařů a chalupářů.

Zahradní posezení

Jednoduchou úpravou dvěma řezy shora a zdola kmen zakrátíme na potřebnou výšku a získáme – špalek! Co s ním? Poslouží jako seslička k ohništi. Z více kusů sestavíme kolem ohniště půlkruh, kruh nebo také řadu. Malé seskupení lze využít i jinde v zahradě, ať už jako sedátka, z nichž se pěkně dívá do krajiny, nebo jako zdroj dětské zábavy. Poskakovat po řadě špalků různé výšky je přece hra a legrace! V trávě jim to sice bude slušet, ale postavíme-li je na plochu vysypanou pískem, mulčem nebo drobnými kamínky, nebudou špalky překážet při sekání.
Když přes dva špalky položíme prkno, máme lavičku, pravda – poněkud vratkou. Ale i to lze vyřešit. Buď prkno pevně přibijeme, nebo učiníme do špalků i prkna zářez, abychom vytvořili stabilní konstrukci s perem a drážkou.
Máme-li kmenů na zpracování víc, je škoda z nich nadělat jen špalky, když můžeme společnosti dopřát posezení na křesílkách s opěradlem. Chce to jen včas promyslet, kudy vést řez.
Ke křeslu patří stůl. Na ten budeme potřebovat hodně tlustou nohu – tedy hodně silný kmen, aby se stůl jen tak nepřevrátil. Jako deska poslouží buď „plátek“ z širokého kmene, ale protože ten je málokdy v takové velikosti k mání, desku vyrobíme. Dvě řady prken, navzájem překřížené a stlučené k sobě, přiřízneme do kulatého tvaru. Po přitlučení k noze důkladně zkontrolujeme, zda někde nekouká kus hřebíku.

Květináče a truhlíky

Špalek, kmínek nebo pařez využijeme i jako přírodní květináč, větší položený kus upravíme jako truhlík. Nejmenší práce je se špalkem nebo pařezem, který je uvnitř zetlelý. Měkkou dřevní hmotu vybereme, nahradíme zeminou a do ní zasadíme rostlinky. Uvidíme, zda se uchytí! Sázkou na jistotu jsou nenáročné skalničky, netřesky a rozchodníky, které vystačí s málem a které mají jen malé kořínky. Pro větší rostliny budeme potřebovat i větší místo k jejich životu. S palicí, ostrým dlátem a trochou úsilí to není nic náročného. A pak nám pařez můžou ozdobit třeba petúnie nebo muškáty. Květináče a truhlíky nemusíme zbavovat kůry, v přírodním „obalu“ zahradu ozdobí a navíc déle vydrží.

Útočiště pro zvířátka

Ptačí budka vyrobená z polena dozajista přiláká ptáčky zpěváčky víc než budka kupovaná. Dutý (vydlabaný) špalík opatříme kulatým vletovým otvorem a uzavřeme dnem a stříškou.
A další nápad? Celé poleno, do něhož vyvrtáme řadu různě silných dírek, se stane vítaným útočištěm užitečných včelek samotářek. Ty se rády usazují ve škvírách a úzkých hlubokých otvorech. Upravený špalek nezapomeneme natočit vletovými otvory tak, aby byly chráněny před větrem a deštěm.
Včelaři se můžou pustit i do výroby klátového úlu. Jeho základem je dutý kmen. Měl by být tak velký, aby se dovnitř vešly rámečky s plástvemi. Pokud se to povede, stane se úl hezkým stylovým doplňkem venkovské zahrady.
A nesmíme zapomenout ani na pejsky! I ti budou mít radost, když na ně budeme myslet a necháme jim v zahradě pařez ke značkování. Třeba pak budou mít okrasné konifery větší šanci přežít…

TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ, FOTO: JAROSLAV HEJZLAR, ZDENĚK ROLLER, FRANTIŠEK VAŇÁSEK, PAVEL VESELÝ, MARIE RUBEŠOVÁ, MARTINA LŽIČAŘOVÁ, PROFIMEDIA. CZ A SHUTTERSTOCK

Komentáře

Napsat komentář