Problém zvaný diabetes


V České republice se s cukrovkou léčí více než 800 tisíc lidí a jejich počet stále roste. Jaká léčba na cukrovku nejvíce zabírá?

Diabetes mellitus 2. typu je závažná chronická nemoc, při které tělo nedokáže správně zpracovávat cukr. Zpravidla se objevuje až v dospělosti a u lidí, kteří mají k onemocnění dědičné dispozice.

„U cukrovky 2. typu se geny na vzniku onemocnění podílejí velmi značně, předpokládá se až 50% podíl dědičnosti. Nejedná se přitom o jeden gen, ale spíše o desítky až stovky genů. Lidé, u nichž má někdo z příbuzných cukrovku 2. typu, mají sami riziko cukrovky výrazně vyšší,“ říká profesor Martin Haluzík z III. interní kliniky 1. LF UK a VFN Praha.

Vedle genů má ale diabetes zcela zásadní souvislost také s obezitou. „Obezita výrazně zvyšuje riziko diabetu 2. typu, protože jednak snižuje citlivost různých tkání a orgánů na účinky inzulinu, jednak může díky ukládání tuku ve slinivce břišní zhoršovat tvorbu a vylučování inzulinu. Mechanismů, jakými obezita přispívá ke vzniku diabetu 2. typu, je však ještě mnohem více. V každém případě má pacient s obezitou výrazně vyšší riziko cukrovky. Je také známo, že více než 90 procent pacientů s cukrovkou 2. typu je obézních,“ upozorňuje profesor Haluzík.

Cukrovku lze oddálit

To, zda cukrovku opravdu dostanou a kdy, závisí právě na jejich životním stylu. „Zdravým stravováním a pravidelnou fyzickou aktivitou lze vznik cukrovky zcela jistě oddálit a zřejmě jí i úplně předejít také u těch pacientů, kteří mají genetické riziko výrazně zvýšené,“ říká profesor Haluzík, který vede obezitologickou a diabetologickou ambulanci. V ní se setkává i s pacienty, jejichž hodnoty aktuální glykémie jsou jen těsně nad limitem. U zdravého člověka by se tato hodnota nalačno měla pohybovat v rozmezí 3,8–5,5 mmol/l. Už lidé s mezními hodnotami by měli svůj zdravotní stav konzultovat s lékařem.

„S takovým pacientem především podrobně rozeberu jeho anamnézu, zjistím, jaká má další onemocnění, jak se stravuje a jaký má životní styl. Základem pro oddálení cukrovky je zásadní změna životního stylu se zvýšením fyzické aktivity a snížením hmotnosti. U některých pacientů, kteří mají již v této fázi další metabolická onemocnění, například zvýšení tuků v krvi nebo kardiovaskulární komplikace, nasazuji antidiabetickou léčbu. Za zcela zásadní ale považuji, aby pacient pochopil, že neexistují žádné zázračné metody, ale že snížení hmotnosti a zvýšení pohybu je účinnější než jakékoliv tablety. Důležité také je, aby byl pacient už v této fázi nemoci pravidelně kontrolován a aby byla měřena jeho hladina cukru a také dlouhodobý ukazatel cukrovky – glykovaný hemoglobin. Jen tak je možné cukrovku a její komplikace oddálit,“ vysvětluje profesor.

Když se cukrovka „rozjede“

Lidé, kteří už mají cukrovku takzvaně rozjetou, by měli především dodržovat diabetickou dietu, kterou jim vysvětlí jejich diabetolog, diabetologická sestra nebo nutriční terapeut. „Měli by mít také pravidelnou fyzickou aktivitu, postačí i rychlá chůze, ale alespoň 30–40 minut obden,“ apeluje na diabetiky 2. typu prof. Haluzík a doplňuje: „Pokud se už léčí inzulinem, měli by si pravidelně měřit hladinu cukru v krvi glukometrem, aby si dávky inzulinu mohli případně sami upravovat. Měli by dbát o celkovou hygienu, především dolních končetin, které jsou nejvíce ohroženy možnými komplikacemi. Dále by měli pravidelně chodit na kontroly a snažit se své nemoci co nejlépe rozumět tak, aby ji ve spolupráci se svým lékařem dostali pod co nejlepší kontrolu.“

Moderní léčba

Pacientům, u kterých nejsou původní inzulinové preparáty dostatečně účinné a které trápí zdravotní komplikace spojené s kily navíc, doporučují lékaři moderní léčbu založenou na ovlivnění takzvaných inkretinových hormonů. Ty pomáhají tělu regulovat hladinu cukru v krvi tak, že stimulují inzulin jen tehdy, když ho tělo potřebuje. Pacientům tak odpadá složité vypočítávání dávky inzulinu podle očekávané stravy nebo pohybové aktivity.

„Inkretinové léky zvyšují uvolňování inzulinu, snižují vylučování dalšího hormonu glukagonu, navozují pocit sytosti a zpomalují vyprazdňování žaludku po jídle. Díky tomu se i upravuje hladina glykemie v okamžicích, kdy jsou nemocní nalačno či po jídle,“ uvádí profesor Haluzík.

Nová léčba tedy zcela minimalizuje riziko hypoglykemie, která nemocné ohrožuje právě v okamžicích vyšší zátěže, většího hladu či při špatném dávkování některých antidiabetických léků či inzulinu. Účinná látka se aplikuje dvakrát denně injekčně do podkoží nezávisle na množství přijaté potravy či fyzické aktivity.

Možná je i operace žaludku

Právě na výzkumném pracovišti prof. Haluzíka zkoumají, proč se lidem, kteří jsou silně obézní a trpí cukrovkou 2. typu, diabetes výrazně zlepší, když podstoupí takzvanou bariatrickou operaci.

„Je to jedno z výzkumných témat, kterým se u nás zabýváme. Obecně platí, že u operací, při kterých dojde ke zmenšení objemu žaludku, závisí zlepšení cukrovky přímo na poklesu hmotnosti. Zlepší se prakticky všichni pacienti, u nichž se hmotnost sníží, u některých se dokonce hladina glukózy zcela normalizuje a léky na cukrovku jim mohou být vysazeny.

Ještě účinnější jsou operace, při kterých se vynechá část tenkého střeva ze vstřebávání potravy. Pak se cukrovka zlepšuje ještě více než u předchozího typu, a to nejen díky poklesu hmotnosti, ale také v důsledku změn produkce hormonů v trávicím systému. Jedná se sice o složitější zákrok, ale jeho efekt na zlepšení či úplné vymizení cukrovky je velmi výrazný,“ upozorňuje profesor Haluzík.

Operace však nejsou pro všechny

Operace žaludku jsou zatím podle standardů doporučovány pouze diabetikům s obezitou 2. stupně (středně těžká obezita), kteří mají body mass index nad 35 kg/m2.

„Tyto operace se hodí zejména pro pacienty s takovým stupněm obezity, který jim znemožňuje dostatečnou fyzickou aktivitu, kterou by mohli cukrovku zlepšit sami. U těchto pacientů nedokážeme často stávajícími léky cukrovku dobře léčit a kompenzovat. Operace jsou z hlediska zlepšení cukrovky zřejmě účinné i u pacientů štíhlejších, ale zatím nemáme dostatek důkazů, abychom je doporučovali všem, tedy i diabetikům s nadváhou či lehkou obezitou. Navíc ani kapacita operatérů by to zdaleka nedovolila,“ konstatuje lékař.

Jen pro disciplinované

Že se „nedostane“ na každého, je jasné. I další kritéria, která musí člověk indikovaný k operaci splňovat, jsou hodně náročná.

„Namístě je připomenout, že uvedené operace nefungují samy o sobě, ale pacient musí celoživotně dodržovat dietní režim spojený s určitými omezeními. Musí tedy jít o pacienty disciplinované, kteří předepsaný režim dokážou dodržovat už před operací. Pacienti musejí být po operaci také pravidelně lékařsky sledováni, aby nedošlo ke vzniku vitaminových deficitů či jiných problémů spojených se změněným fungováním trávicího systému,“ upozorňuje prof. Martin Haluzík, který se snaží spolu se svým vědeckým týmem vyčíst informace i z tukové tkáně lidí, kteří operaci již podstoupili. „Zjišťujeme především, jak změna hmotnosti mění spektrum hormonů, které v tukové tkáni vznikají. Naším cílem je objevit nové faktory, které by umožnily snížení hmotnosti i zlepšení cukrovky, aniž by pacienti museli podstupovat operaci,“ uzavírá profesor Haluzík.

text: GABRIELA ZELINKOVÁ
foto: SHUTTERSTOCK

Problém zvaný diabetes


Komentáře

Napsat komentář

KDYŽ SE ŘEKNE…

  • DIABETES MELLITUS 1. TYPU
    Zvýšenou hladinu cukru způsobuje úplná absence inzulinu, který produkují určité buňky slinivky břišní. Buňky jsou ničeny autoimunitní reakcí organismu.
  • DIABETES MELLITUS 2. TYPU
    Projevuje se sníženou citlivostí tkání na vlastní inzulin v kombinaci s relativním a později i absolutním nedostatkem inzulinu. Nejčastější příčinou je nezdravý životní styl, respektive nedostatek pohybu, přejídání a s ním spojená nadváha i obezita v kombinaci s genetickými vlohami pro vznik cukrovky.

PAMATUJTE SI

Diagnóza cukrovka 2. typu s sebou nese celou řadu rizik, která mohou vést k vážným zdravotním potížím. Trvale zvýšená hladina krevního cukru poškozuje malé i velké cévy, postiženy bývají především cévy a tepny očí, nervů a ledvin. K poškození cév přispívají i další rizikové faktory: vysoký krevní tlak, zvýšená hladina krevních tuků, kouření, nedostatek pohybu, obezita. Diabetici jsou také více ohroženi srdečním infarktem, cévní mozkovou příhodou a hrozí jim i amputace nohy. Méně známou, avšak závažnou pozdní komplikací je postižení ledvin (diabetická nefropatie), které se týká až 40 % diabetiků.