Příběh neprodané chalupy


Tenhle příběh začal asi před deseti lety, když Martina Jiroutová a Petr Strach koupili chalupu v Nebeské Rybné, malé vísce v Orlických horách.

Poloroubená dřevěnice vyrostla na louce nad vesničkou Bělá v loňském roce. Její střecha svítí červenou barvou alukrytu

Chalupa stála na nádherném i děsivém místě zároveň. V prudké, těžko přístupné stráni nad potokem, daleko od lidí, kolem jen tichý, temný les, zelené šlahouny až po ramena, vlhko, šero, ponuro. Romantickou náladu o prvních víkendech umocňovala chybějící elektřina. Dřevomorka, kterou objevili v podlaze a ve zdech roubení, zase slibovala velké dobrodružství!

Okna a dveře jsou lakovaná bezbarvým matným lakem Sportakryl

„Moc růžově jsme situaci neviděli. Hlavně jsme byli bez peněz, proto jsme chvíli uvažovali, že chalupu zase prodáme…“ vzpomínají. Zachovali se však statečně. Ponořili se do knih, ’nastudovali chalupy’ a pustili se do oprav. „Pak nás napadlo,“ za oba si na chvíli vzal slovo Petr, „že když už něco o chalupách víme, mohli bychom zkusit roubenku postavit a prodat ji. Utržený peníz bychom mohli investovat do naší chalupy.“

Stavíme!

Sice šlo o poněkud krkolomný plán, Petr ale viděl pozitiva, která hrála v jejich prospěch: sám byl vyučeným zámečníkem, další řemeslo pochytil od tatínka sklenáře a práce rukama všeho druhu mu byla blízká. Protože také vystudoval matematiku a dílny na pedagogické fakultě, než se do něčeho pustil, pořádně si všechno spočítal, nastudoval, zkrátka postupoval odborně. Založit stavební firmu Amabile, která si půjčila jméno jejich hudebního vydavatelství, pak už bylo hračkou. Zvlášť když se zapojil také Petrův dospělý syn a účast na projektu slíbil i kamarád tesař Klaus Beckert, jehož firma i nyní subdodavatelsky spolupracuje.

V přízemí nově postavené chalupy, do níž se Martina s Petrem nastěhovali, je hlavním obytným prostorem rozlehlá světnice

Vhodný pozemek pro realizaci akce objevili v nabídce na internetu dokonce jen kousek od Nebeské Rybné. Pan Chaloupka prodával zrestituovanou louku nad lesem, co by kamenem dohodil do vesničky Bělá, na níž by se vešla ne jedna roubenka, ale celá osada!

„Začali jsme hned se dvěma chalupami,“ usmívá se Petr Strach. „Když jsme tu první dostavěli, prodali jsme ji. Měli jsme štěstí na dobrého kupce. Ozval se nám ještě před dokončením, takže jsme interiéry mohli přizpůsobit jeho přáním. A protože je mědikovec a potrubář, dělal si vodu sám a ještě se můj syn u něj leccos přiučil.“

Kamna po tříměsíčním používání ještě svítí novotou

Koncem roku 2007 se finišovalo i ve druhém stavení. V prosinci kolaudovali a chalupa se jim tak líbila, že se nakonec rozhodli prodat byt v Hradci a nastěhovat se do nové chalupy.

Ve voňavém stavení se jim i jejich malému Jonášovi zalíbilo. Proč v něm nezůstat natrvalo? Je tu tak krásně! Všude kolem příroda, do oken nového domova se opírá letní slunce, cvrčci vyhrávají svoji symfonii a nahoře na louce zásluhou pilných rukou rychle rostou další dvě roubenky. Že by se sen o osadě naplnil?

Trocha stavařiny

Povězme si teď o chalupě podrobněji. Je nepodsklepená, stojí na betonové desce. Jde o poloroubenou stavbu se zděným zadním traktem, v němž se nachází vstupní chodba, kuchyně, koupelna a záchod. Obytná část je roubená.

Po výstupu do podkroví se ocitáme v pracovně s odpočinkovým koutem

Pod střechou najdeme dva pokoje, do kterých se vchází z většího společného prostoru. Ten je polyfunkční: slouží jako pracovna, knihovna, může se tu odpočívat, posedět s návštěvou, okolo schodiště by se dalo hrát i na babu…

Střechu kryje hliníkový profilovaný plech alukryt. Pro horskou chalupu má příjemné vlastnosti: je bezúdržbový – nemusí se natírat, snadno po něm sjíždí sníh, je lehký, v porovnání s ostatními krytinami i levný.

Hlavním zdrojem tepla jsou kachlová kamna, která stavěl pan Bek z Vamberka. Protože ale chalupáři nepočítali s tím, že by chalupa byla trvale obývaná, chybí rozvod tepla do dalších místností. Podkroví se proto vytápí kamny Bullerjan, umístěnými v přízemí pod schody. V koupelně tepelnou pohodu zajišťuje podlahové topení.

K přírodnímu stavebnímu dřevu se dobře hodí barevně mořený nábytek

Voda je přivedena ze studny, která je společná pro všechny 4 chalupy na louce. „V hloubce padesáti tří metrů je malé podzemní jezero s vynikající vodou,“ pochvaluje si Petr Strach. „Z této vrtané studny dokážeme zásobovat i malou vesničku.“ Jak si chalupář chválí štědré dary země, tak se mračí na dodavatele elektřiny. „ČEZ po nás chce, abychom na vlastní náklady připravili veškerá vedení až ke sloupu. Pak přijde chlap, který jen připojí drátky svorkami, a za to zaplatíme dalších dvanáct a půl tisíce a ještě do smrti platíme za proud,“ nespokojeně kroutí hlavou.

A jak je to s odpady? U všech chalup jsou postaveny žumpy – plastové nádoby, schované do podzemních betonových krytů.

Ještě pár slov o dřevu

Nejvíc se ale Petr Strach rozhovoří o práci se dřevem. „Používáme jen masiv, žádné náhražky,“ upozorňuje. „Smrkové dřevo kupujeme ve formě kulatiny z místních lesů a na pile v Rybné nad Zdobnicí si je nařežeme. To trvá tak čtrnáct dní,“ zamýšlí se. „Roubení, stropní trámy a krovy jsou z čerstvého dřeva, podlahové dřevo a další dřevěné prvky se suší. Na okna a dveře kupujeme jen kvalitní truhlářské řezivo.“

Starý skleník postavili na novou skříňku z IKEA

Pak už se postupuje podle projektu. I na něm se Petr podílí: „Namaluji, jak bude chalupa vypadat, připíšu rozměry a kresbu předám konstruktérce Petře Chroustové z kanceláře ing. arch. Herbsta. Tam už odvedou svou práci až do finálního razítka.“ Chalupář přiznává, že se zpočátku inspiroval chalupou v Nebeské Rybné, nyní se snaží dodržovat dispozice z druhé poloviny 19. století.

„V Nebeské Rybné jsme s Martinou opracovávali první trámy tradičním ručním nářadím – pilou, hoblíkem, dlátkem a pořízem. Udělali jsme si malý model a podle něj stavěli.“ U dalšího roubení stál již zmiňovaný tesař Klaus Beckert, profík na konstrukce.

Nad kamny nechybí bidlo na sušení utěrek či šatstva. Můžou tu ale viset i pytlíky s kořením a sušenými bylinami

U prvních dvou chalup si většinu prací dělali sami, dnes si najímají zedníky, specialisty na vodu, elektřinu, na další chalupy zavolali i pokrývače.

„Všichni jsou to naši kamarádi, výborní řemeslníci, na něž se můžeme spolehnout,“ chválí je Petr. Martina se směje: „Taky pěkní exoti! Jirka Albrecht, mistr zedníků už dvakrát obeplul Zeměkouli a napsal dva cestopisy. Jirka Ludvík, pokrývač, je horolezec a světoběžník, klempíř Jaroslav Juhas byl vzpěračem lehkotěžké váhy a tady Petr?“ Ten se okamžitě hlásí a vyjmenovává všechny své profese: zámečník, učitel, meteorolog, pekař, hudební vydavatel, stavitel chalup… „Když začnou vyprávět, opravdu tu není nuda!“ zakončuje řemeslnickou vsuvku Martina.

Společně s Petrem se vracíme ke dřevu, konkrétně k podlahám. „Prkna na podlahy a stropy si řežeme sami. Používáme různě široké fošny, tlusté pět centimetrů. Mají suky, prasklinky, kresbu.“ Zdůrazňuje: „To je to, co dělá chalupu. Živý materiál, který nesmíte udusit, jinak rychle zestárne. A všechno to voní. Původně jsem umělecky zaměřený hudebně, ale práce se dřevem je také uměním. Moc mě baví.“ Potom upozorňuje na malé vyfrézované mezery mezi jednotlivými prkny na podlaze, které tu prý jsou schválně.

Jonáš tady může bez obav běhat naboso

„Jsou pěkné a příjemné pro bosou nohu,“ potvrzuje Martina a vysvětluje mi, že při jejich úklidu o nic nejde. „Stačí je vysát. Navíc špína, která se sem nanese, není špína, ale hlína, tráva, seno… A to je velký rozdíl!“ Zastavme se na chvíli ještě u roubení. Je zhotoveno ze smrkových trámů s profilem 20 x 20 cm. Mezi nimi se nechává přibližně třícentimetrová mezera, kterou stavaři vyplňují do deseticentimetrové hloubky čedičovou vatou a do hran natlučou dřevěné kolíčky. Vymazávku jim poradili památkáři: jemný písek, vápno a piliny v poměru 3 : 2 : 1. „Na staré chalupě v lese máme tuto vymazávku bez problémů čtvrtým rokem. Až popraská nebo vypadá, opravím ji.“

Hrubou stavbu nechávají promrzat a sesedat až rok. Mezitím dokončí střechu, interiéry, vymazávky spár dělají až nakonec. A když je hotovo, chalupa je na prodej. Anebo taky ne.

Co tvoří domov

Rodinka se v chalupě zabydlila rychle. Martina celý život sbírala starý nábytek, který teď mohla v interiéru nechat vyniknout. Některé kusy sama opravila, nechala je vykoupat v louhu a potom je namořila a nalakovala. Stěny nad modrými a zelenými skříňkami ozdobily obrázky, pod okny si našla místo drobná keramika, svícny, kamínky, knížky. Ne všechno v době naší návštěvy bylo hotové. Sem tam chyběla klička v okně, obrázky v ložnici šel Petr honem připevnit, aby to aspoň trochu vypadalo…

Odměnou za čistou práci se dřevem je i útulná ložnice

Také zahradu viděla Martina zatím jen ve snech. „Líbil by se mi ovocný sad. Konzultovala jsem možnosti s kamarádkou zahradní architektkou a dozvěděla jsem se, že tu je špatná jílovitá půda. Nejprve nechám navézt zeminu na předzahrádku. I tu si představuji spíš jako shluk nižších a vyšších rostlin než jako učesané záhonky.“

Stůl je originálem. Vyráběl ho sám chalupář. Obrázky na zdech dokazují, že i v chalupě může viset moderní umění

Petrovy plány jsou pochopitelně velkolepější. „Přes zimu se chceme se synem naučit zpracovávat šindel na střechy. Protože jde o pracnou záležitost, přemýšleli jsme, jak výrobu urychlit. Zkusíme plochy štípat a drážky frézovat. Věříme, že se nám zdárně podaří dokončit obě vyrůstající chalupy a těšíme se i na dvě pěkné zakázky, které jsme dostali v blízkém okolí.“

Zbývá jim vůbec čas na chalupu v Nebeské Rybné? „Té se nevzdáme!“ potvrzují oba. „Její opravu snad dokončíme do příštího léta. Zatím tam chodíme na procházku, díváme se na světlušky poletující nad bublajícím potokem, občas v ní necháme přespat naše známé, co přijedou na návštěvu, a kdo ví, možná se do ní jednou vrátíme. Zatím budujeme na Bělé, právě jsme jednu chalupu dokončili a nabízíme ji k prodeji!“

Kontakt: tel.: 737 082 938, amabile@email.cz, www.roubenechalupy.cz

TEXT: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
FOTO: JAROSLAV HEJZLAR

Příběh neprodané chalupy


Komentáře

Napsat komentář