Přestěhovaná chalupa


Kamarádi Jiří a Stanislava Firstovi a Petr a Jarmila Slabých koupili kdysi u Děčína starou faru na zbourání. A na Šumavě pozemek s vyhořelou chalupou. Faru postupně přestěhovali, znovu postavili a nyní v ní už hezkou řádku let společně hospodaří.

Tahle chalupa v severočeském stylu ve skutečnosti stojí na Šumavě

Roubenka nad Kašperskými horami trochu evokuje vzhled zálesáckého sídla. Však také, když se tu sejdou obě rodiny majitelů se všemi známými a potomky, připomíná jejich rojení sraz menší osady. Tak se nám také chalupa představila, když jsme šli vloni na prvního máje poprvé kolem. V Kašperkách se slavilo osvobození americkou armádou a v zahradě u chalupy stál džíp s bílou hvězdou.

Kamenná podezdívka byla vybudována z materiálu posháněného po širokém okolí. V tomto patře se nachází například prostorná kuchyně

Atmosféra byla tak družná a veselá, že jsme skoro zatoužili přidat se. Zapátrali jsme a zjistili nejen jméno majitele, ale i to, jak se stalo, že se sem na první pohled „nešumavská“ chaloupka přistěhovala.

Každý má půlku

Vysvětlil se i nával kolem stavení: vlastní je dva kamarádi se svými rodinami. Přitom chaloupka není vůbec velká. Ve zděném přízemí je společná prostorná kuchyně, dílna a sociální zařízení, v patře jsou dva pokoje – pro každou rodinu jeden – plus miniaturní kuchyňka na chodbě. Zato v rekonstruovaném podkroví je rozlehlá místnost s krbem a smožností spaní pro návštěvy.

Z patra vybíhá před roubenku dřevěná pavlač lemující dům po délce, odkud majitelé rádi v pohodlném křesle obzírají terén. Atahle vyhlídka opravdu stojí zato: z pavlače je vidět velkou část údolí pod kopcem Šibeničákem s kostelíkem a malebnou silničkou svažující se dolů, ke zlatonosné Losenici. Úplně vpravo vyplňuje horizont ježatý hřeben Šumavy a stačí otočit hlavu doleva amůžete zahlédnout věže a věžičky Kašperských Hor.

Pavlač je v prvním patře, ale díky svažitému terénu to z ní má pan First na louku jen pár schůdků

Protože je okolní terén dosti svažitý, lze na jednom konci pavlače po šesti schůdcích sejít na travnatou plochu vedle domu. Ta sahá na této straně domu až k okénkům ve zděném přízemí, zatímco na protější straně od úrovně je vidět strmý svah.
Před chalupou je samozřejmě úhledné zápraží, lemované drobnými i vyššími dřevinami. A úplně dole pěkná zídka a silnice.

Tajemství dvou chalup

Zatímco paní domu servírovala kávu a koláč, pan First začal vyprávět: „Na tomhle místě stávala chalupa, která někdy v roce 1968 shořela a obec všechno srovnala buldozerem. Tehdy jsme sem jezdili za kamarádem, který v Kašperských Horách pracoval na statku jako zootechnik. Chtěli jsme chalupu, on nám jich sehnal několik, ale vždy to na něčem ztroskotalo.

Rovná terasa před vchodem vznikla z navážky, původně se terén svažoval až k úrovni kolemvedoucí silnice

Pak kamaráda napadlo, že když už na téhle parcele dům stával, určitě nebude těžké sehnat stavební povolení. To se také vyplnilo. Parcelu jsme koupili společně s kamarády, kteří dodnes chalupu vlastní spolu s námi. Dojížděli jsme sem na motorce, krumpáč s sebou, a začali jsme dělat výkopové práce.
Pak zasáhla další náhoda. Další kolega bydlel v Jílovém u Děčína. Tam se právě bouraly všechny staré budovy, aby se mohly stavět samoobsluhy nebo bytovky. Mezi nimi stála dřevěná fara z roku 1780, kterou měli také zbourat. No, a to je naše chalupa.

Kolega se postaral o to, aby faru nestrhli buldozerem, ale rozebrali a všechny trámy očísloval podle našeho návrhu. Pikantní je, že jsme očekávali nějaké decentní číslování, ale on koupil bílý email a vyvedl tak obří číslice, že se je nepovedlo úplně odstranit a některé jsou dodnes vidět,“ usmívá se náš hostitel a pokračuje v příběhu. „Nakonec se celé stavení nepřeváželo. Některé trámy byly shnilé a nepoužitelné, tak jsme celé přízemí postavili nově, z místního kamene posbíraného po polích. Také jsme požádali tehdejší národní výbor, abychom si mohli vzít kameny z některých zbořenišť. Vlastně jsme tak trochu zdejší krajinu uklízeli.“

Když staví strojař a stavař

Na chalupě nikdy nepracoval žádný řemeslník, všechno spolumajitelé zvládli vlastními silami. Dlužno upřesnit, že Jiří First je strojař a Petr Slabý stavař. Společně převezli trámy a střechu a začali stavět. Ale vyskytl se problém. Fara nebyla celá roubená, jednu zeď měla z cihel.

Klenuté otvory pro dveře daly spoustu práce, ale předsíň díky nim vypadá stylově

„Chtěli jsme zachovat stylovou čistotu roubenky, proto jsme pátrali, kde sehnat nějaké staré dřevo.“ Náhrála jim další náhoda. Místní radnice kamarádům prodala starý dřevěný most přes říčku Losenici, který se měl bourat.
„Most jsme rozebrali, úřad byl rád, že nemusí demolici mostu platit, amy jsme z těch trámů vystavěli pravou část domu. Jednu nevýhodu ta naše autenticita ale má. Chtěli jsme stůj co stůj zachovat původní parametry, ale lidé před třemi sty lety byli o dost nižší než my. Takže tu nikde nemáme vysoké stropy a někteří vyšší přátelé mají problém projít dveřmi. Popravdě řečeno, i kdybychom chtěli stropy zvednout, na další dřevo jsme tehdy neměli peníze.“

Máme klenby a štolu

Majitelé tedy pořídili stylovou chalupu poměrně levně a navíc měli rozložené náklady na takových patnáct let, co stavba trvala. A vlastně pořád staví. Počátky byly velmi spartánské. První tři roky stavebníci bydleli pod stanem, pak si postavili dřevěnou boudu a jeden velký stůl, u kterého všichni jedli. „Kolega měl tři děti, já dvě, bylo tu stále hodně veselo.“

Při vaření se vše točí kolem malého šikovného sporáku. A kredenc plná nádobí, stojící poblíž, se také hodí

Ve snaze ušetřit za trámové překlady se stavebníci rozhodli nade dveřmi vyzdít výklenky. „Tím jsme si přidělali spoustu práce, ale chalupa MÁ klenby!“ Když se však původní břidlicová střecha starodávné chaloupky začala rozpadat, majitelé neměli příliš na vybranou – na břidlici nebylo. Volili tedy nejpřístupnější variantu: betonové desky podobné eternitu. Chalupa má i svoje tajemství: za domem je do stráně zahloubená umělá jeskyně, která slouží jako chladírna a sklípek. „Podle jedné teorie jde patrně o nedokončený začátek zlatokopecké štoly, těch tu po okolí bylo všude dost,“ vysvětluje paní Firstová, která nám štolu osobně předvedla.

Zahrada: mech a kapradí

Zahrada odpovídá drsnějšímu šumavskému klimatu. Majitelé nejsou moc na kytky, přesto jsme v plném květu zastihli růžové, fialové i bílé floxy, které doplňovaly žluté vrbiny, modré zvonky a koberec rožce, kvetoucí přímo pod zápražím s terasou.

Navezená terasa před domem, přízemí vyzděné z kamenů, dřevěná pavlač - to vše je dílem šikovných rukou majitelů

„Nechtěli jsme zahradu, která by potřebovala moc péče,“ říká paní domu. „Terén, hlavně před domem, jsme však dost upravovali. Vytvořili jsme vyvýšenou terásku, která končí u silnice kamennou podezdívkou a jednoduchým dřevěným plotem. Už dávno stačila zarůst mechem a kapradinami.“ Také nevábně trčící elektrický sloup u silnice zmizel pod listovím břečťanu a nekazí rozhled. „Jenom musíme hlídat, aby se zeleň nerozrostla až do drátů, což už se jednou stalo.“

Dům kryjí před příliš zvědavými pohledy vysoké smrky, vzrostlé jalovce a rozevlátý keř černého bezu, vedle schůdků je šípková růže. Na levé straně od vchodu, kde se travnatá plocha zvedá až k oknům dílny, stojí pod starou jabloní dřevěný stůl a lavička. U ní se našel plácek pro miniaturní bylinkovou zahrádku s mátou, bazalkou a šalvějí. O skromnou kvetoucí výzdobu se stará pnoucí zimolez, keř skalníku a kolotočník, tak typický pro podhorské oblasti. Přímo před vchodem do přízemí chalupy vedle starého brusu a několika dalších artefaktů kvetou voskovky. Majitelé si občas rádi hrají s kameny, přivezenými z cest, a skládají si z nich různé pajduláky a věže.

Dvě ženské v jedné kuchyni

Kuchyně, stejně jako pokoje v patře, jsou úsporně zařízené, ale plné zajímavostí a nábytku, který pamatují domácnosti babiček. Středobodem kuchyně je nový sporák, který majitelé kupovali před třemi lety. „Je na uhlí, dobře se na něm vaří a vyhřeje celou místnost,“ pochvaluje si paní Firstová.
V nevelké kuchyni s klasickou starou kredencí a rozlehlým chalupářským stolem se židlemi a rohovou lavicí se střídají a vaří obě domácnosti. Často však hospodyně vaří společně stejné jídlo.

Kolem schodiště se našlo místo na několik zajímavých starožitností

Zařizování chalupy se převážně odehrávalo ve stylu: co kdo dal, co jsme objevili a: „tohle taky sbíráme“. Všechny kousky jsou důmyslně poskládané do humorných i nostalgických kompozic. Staré prvorepublikové umyvadlo – výlevka, našlo nové uplatnění na zdi chodby v přízemí a slouží především jako dekorace, i když k vodě je připojeno. Firstovi ho zachránili ze šrotu. Společnost mu dělá dřevěný zouvák a ševcovské nářadí.

V kuchyni nás zaujala sbírka starých forem na bábovky a na velikonoční zajíčky. Ale během let se v chalupě podivuhodně namnožily i staré mlýnky, šlehače bílků, džbány, bandasky a drátované kameninové mísy. Jejich místo je vysoko na policích a úkolem -dělat atmosféru. Jen mísy dál statečně slouží. Sbírkové předměty a kuriozity doplňuje spousta fotografií, kreseb, starých i nových map, zarámovaných listů z kalendářů a také upomínky na zážitky, zejména cestovatelské. Manželé Firstovi jsou totiž vysokohorští sportovci a cyklisté a po svojí milované Šumavě hodně jezdí na kolech. Občas je však zlákají i vzdálenější horstva. A tak jsme tu narazili i na mapu Himálaje. „Nepověste si ji, když jste strávili jeden a půl měsíce pod Mont Everestem a dostali se až do výšky pět a půl tisíc metrů nad mořem!“

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER


Komentáře

Napsat komentář