Pergola plná fuchsií


Když před lety manželé Vernerovi plánovali stavbu pergoly, dostali nápad. Vestavěli do ní stěnu pro velkou sbírku fuchsií, které během let nashromáždili. Dnes jejich fuchsiová pergola krášlí zahradu od léta do podzimu a je v ní radost posedět.

Dům je situován na kraji horní, o něco vyšší části zahrady, proto nabízí hezký rozhled

Josef a Hana Vernerovi jsou známí sběratelé a milovníci fuchsií. Kdykoliv zjistí, že se někde koná výstava těchto rostlin, okamžitě vyrazí do terénu a domů se nikdy nevracejí s prázdnou. Díky tomu se jim během let podařilo vytvořit bohatou kolekci více než šesti set kultivarů „tanečnic“ a každoročně k nim přibývají další. Ostatní fuchsiáři k Vernerovým jezdí kvůli výměnám rostlin i zkušeností.

Jak se stát sběratelem fuchsií

Světlá a vzdušná pergola je pochopitelně ozdobená fuchsiemi, ale objevíte tu i pár méně nápadných tilandsií

Impulz, který nastartoval jejich sběratelskou posedlost, přišel v podobě náhody. „Doprovázeli jsme do Liberce dceru na školní zkoušku a při té příležitosti jsme tu navštívili výstavu. Manželka si hned několik rostlin koupila,“ vzpomíná pan Verner. „Od té doby jsme nevynechali žádnou výstavu fuchsií, ať už se konala kdekoliv.

Do horní, zásobní a užitkové části zahrady směřuje pár kamenných schůdků, které ovšem prorůstají zelení

Hana je naštěstí velmi vybíravá a nemusí mít úplně všechno. Soustřeďuje se především na rostliny, které ji opravdu zaujmou. Každý nový úlovek má řádně označený a druhově zařazený. Nejraději má menší a drobněji kvetoucí kultivary, které vydrží kvést déle a bohatěji. I tak jsme časem začali řešit problém: kam s nimi… “

Budování pergoly

Fuchsie přibývaly a brzy jich bylo tolik, že přestávaly stačit parapety za okny jejich venkovského domu. A tak Vernerovi začali k opukové zdi sousedovy stodoly, která tvoří hranice pozemku, připevňovat dřevěné police. Jenže pak přišel vítr a všechny kytky byly rázem na zemi, polámané a poničené. Bylo třeba najít jiné řešení…

Na venkově se najde spousta starých předmětů, třeba i takovýto vozík

Inspiraci manželé objevili během přehlídky fuchsií v Buchlově. „Rostliny tam měli instalované v rozlehlé pergole, jejíž stěny byly pokryté truhlíky, ze kterých se nemohly ani velké rostliny vyklonit, natož pak spadnout na zem. A protože nám posezení ve stínu popínavé zeleně u domu chybělo, rozhodli jsme se pro podobné řešení.

Společně jsme všechno proměřili, spočítali velikost truhlíků a rozestupy mezi nimi. Vytvořili jsme návrh a ten jsme zadali k realizaci našemu známému truhláři.“ Tak se zrodila pergola, která v létě i na podzim zve k posezení a zároveň i prohlížení kvetoucích rostlin. Fuchsie jsou tady chráněné před otevřeným sluncem i před dešťem, který nesnášejí. Protože jsou na stěně umístěny v několika patrech nad sebou, sbírka se může dále rozrůstat.

Kultivar japonského javoru dlanitolistého jako jediná dřevina v zahradě upoutá červenou barvou listů

Na pergolu navazuje dřevěná stěna, prolomená falešným průchodem do kamenné zdi sousedova statku. Po celé délce je opatřena stříškou a spoustou polic a truhlíků, kde bydlí i další okrasné rostliny, které Vernerovi pěstují.

Jak se rodí zahrada…

Majitelé svoji unikátní pergolu včlenili do zahrady, která zraje už dvacet pět let. Tehdy se manželé Vernerovi sem, do vesnice poblíž Dobrušky, přistěhovali do domu, který si zbudovali na místě zdevastované a náletovými dřevinami zarostlé usedlosti, kterou zakoupili a následně zbourali. „Tam, kde stávalo někdejší stavení, je dnes okrasná zahrada,“ vysvětluje Josef. „Nový dům jsme posunuli o kousek dál, i tak nám zbyl velký kus na užitkovou zahradu za domem.

Velkým bonusem zahrady je hezká zeď sousedního stavení, která ji ohraničuje

Se zahradou, s jejím budováním i s výběrem dřevin Vernerovým hodně pomohli rodiče Hany, známí skalničkáři Šťástkovi z nedaleké Dobrušky. „Jejich zahrada je o poznání menší nežli naše a tak, když jim nějaký keřík začal přerůstat, jednoduše ho přesunuli k nám. Třeba okolí jezírka zdobí přestěhované a pěkně tvarované modříny, vrby, jalovce a buky. Navíc nám oba dva přispívali radami jak, co a kam sázet,“ prozrazuje Josef.

Zatím nejnovější treláž pro sbírku fuchsií

I proto se okrasná část zahrady stále rozšiřuje a užitkové části krok za krokem ustupují. Majitelé se nebrání ani inovacím. Před domem poměrně nedávno dobudovali velkou skalku s potůčkem, stékajícím do okrasného jezírka.

O něco dále také objevujeme nový skleník. Ten majitelé potřebují pro choulostivé fuchsie, které v něm přezimují. Ale jakmile pominou ledoví muži, putují půvabné fuchsie do pergoly a skleník opanují papriky a rajčata.

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER

Pergola plná fuchsií


Komentáře

Napsat komentář

ODKUD PŘIŠLY FUCHSIE

K rodu Fuchsia patří přibližně stovka druhů stálezelených i opadavých stromků a keříků i několik vytrvalých bylin. Jejich domovinou jsou horské oblasti Střední a Jižní Ameriky, ale také Nový Zéland. Objevitelem fuchsií je františkánský mnich a botanik Charles Plumier (1646 – 1704), kterého vyslal francouzský král Ludvík XIV. na vědeckou expedici do Jižní Ameriky s cílem nalézt nové rostliny a živočichy. Ten novou rostlinu nazval Fuchsia triphylla flore coccinea (Fuchsie rostlina třílistá s červeným květem). Od 18. století se fuchsie začaly v Evropě pěstovat jako okrasné rostliny a v 19. století se angličtí pěstitelé pustili do jejich šlechtění. Po nich převzali štafetu Francouzi, Němci a Američané. Díky jejich úsilí dnes existuje více než 8000 odrůd a kultivarů.

 

Důležité je, aby dominanta – v tomto případě fuchsiová zeď – byla zasazena do krásného okolí

MRAZUVZDORNÉ TRVALKY

Kvůli přezimování se převážná část fuchsií pěstuje jako přenosné rostliny, ale existují i takové, které lze pěstovat jako trvalky ve venkovní zahrádce. Ty byly vyšlechtěny z fuchsie magellanské (Fuchsia magellanica), která je nejodolnějším druhem tohoto rodu.