Obrazy v trávě


Zahrada s domkem Evy a Jana Čtvrtníkových leží v řadové zástavbě na kraji malé severočeské obce. Co nás na ni upoutalo? Dokonalý trávník!

Měkce tvarované křivky na okrajích záhonů dodávají rovinaté zahradě na zajímavosti

V hustém zeleném koberci nesvítí jediná pampeliška. A okraje trávníku jsou střiženy v malebně tvarovaných křivkách tak, že důstojně rámují plochy s okrasnými dřevinami a květinovými bochánky a trsy. Již první pohled prozrazuje, že majitelé věnují zahradě důkladnou péči.

„Kdepak, jsem důchodce, nic nedělám, jen utrácím peníze, které jsem našetřil,“ brání se Jan Čtvrtník, pohodlně usazen do křesílka na terase, a směje se na celé kolo. Paní Eva zatím nespouští oči ze záhonů. „Od prvního dne jsem věděla, jak by to mělo vypadat. Ani dnes nejsem u konce. Ráda tvořím, sázím a přesazuji, objevuji nové rostliny… Zahrada je mým velkým koníčkem!“

„Víkendy Pražáků“

Než tenhle dům a zahradu v roce 1992 koupili, jezdili o víkendech na chatu k rodičům. Co taky dělat v Praze v ďáblickém paneláku? Chata v Mnichovicích však byla pro všechny malá, nezbývalo tedy, než si pořídit své.

Domek i zahrada na kraji vesnické zástavby prošly důkladnou renovací

Zděný domek, usazený na rovinatém pozemku na kraji severočeské obce, nepříliš vzdálené od Prahy, se ukázal být tím pravým pro jejich plány – mít kam jezdit na víkendy a jednou tu zůstat bydlet natrvalo. Eva Čtvrtníková vzpomíná na první dojmy:

„Byla jsem úplně nadšená! Zahrada zarostlá jak u Šípkové Růženky, vrzající vrátka, čistý vzduch. Před domem rostl obrovský ořech, kolem ovocné stromy, které tvořily neproniknutelnou džungli bez světla. Na zemi hlína, jen nahoře v korunách něco kvetlo. A v zemi skládka. Cihly doluji ještě teď.“ Čtvrtníkovi se pustili do čištění. „Postupovala jsem kout po koutu. Tamhle bude sezení, tady bazén, tady skalka, kterou jsem postupně rozšiřovala. Většinu těžkých prací před domem jsem zvládla sama. Manžel je nemocný, proto sama kopu, ryju, sázím. Ale jsem holka paličatá a dělám to ráda.“

V době naší loňské návštěvy právě kvetly jarní cibuloviny a skalničky

Eva se usmívá, když vypráví, jak sama vymýtila všechny pařezy z původně 80 metrů dlouhého živého plotu. Jedna paní, co šla kolem, na ni křikla: „No jo, vy Pražáci všechno, co je pěkný, vykopete!“ Eva však šla za svým snem nekompromisně. Žádná dovolená u moře – za ušetřený peníz radši nakoupili zahradní techniku, pak zabudovali bazén, před okny vedle skalky se zablyštělo jezírko a nejnovější vymožeností je podzemní rozvod vody na zavlažování.

Voda na dálkové ovládání

„Tyhle technické vynálezy jsou skvělé. To je zase doména mého muže,“ chválí ho Eva. „Ideálně se doplňujeme. Jan například instaloval červené a žluté diody do japonských kamenných luceren. Jsou napájené solárním panelem, takže po setmění svítí, jakoby v nich hořela svíčka. Je to velmi atraktivní a udělal mi s nimi velkou radost. Posledním hitem, kterým mi ulehčil spoustu námahy, je zavlažování na dálkové ovládání.“

Malé jezírko je nutné jednou za rok vypustit a odsát kal ze dna. Při té příležitosti Čtvrtníkovi zkontrolují i stav vodních rostlin

Čtvrtníkovi nevsadili na značkové systémy. Zdají se jim drahé. A tak je u nich pod zemí voda rozvedena do pěti šachtiček, které ústí na různých místech v zahradě a do nichž je možné zastrčit buď hadici nebo rozstřikovač. Univerzálním dálkovým ovladačem, vyráběným firmou ABB z Jablonce nad Nisou, pak spustí čerpadlo, které vhání vodu do systému. „Trošku jsem si s tím pohrál a sám jsem byl překvapen, že nás to stálo jen pár korun,“ konstatuje Jan. „Chystáme se tímto způsobem řídit i osvětlení,“ plánuje.

Pravidelná závlaha rostlinám a zejména trávníku svědčí. Ostatně zelený koberec, jinak ho ani nejde nazvat, je tady vskutku výstavní. Eva radí, jak na to: „Jednou týdně trávu zkrátím na pět až šest centimetrů, okraje zarovnávám starým nožem, plevel vypíchnu. Třikrát ročně projedu trávník vertikutátorem, který drn prořeže noži a stejně často jej provzdušním nástavcem s drátky. Nezapomínám hnojit a často zalévám. A těším se, že za tři sta let bude mít trávník anglickou kvalitu!“

V jezírku žije asi dvacítka karasů a zlatých koi kaprů

Na pilnou zahradnici musíme prozradit, že svým nadšením už nakazila i sousedky. Také za jejich ploty jsou vidět upravené záhony a zdravá, hustá tráva. Jak to, že se ani u nich plevelu nedaří? Odpověď je jednoduchá. Chce to soustavnou péči a nebát se rad odborníků. Mimochodem paní Eva často nahlíží nejenom do moudrých knih, ale jezdí na radu k zahradníkům v blízkém okolí.

Koule a spirály

Největší Evinou zahradní láskou jsou stromy. Má jich už slušnou sbírku, ale bude ještě pár let trvat, než některé z okrasných jehličnanů i listnáčů povyrostou a stanou se dominantními. Tuhle úlohu zatím plní převážně ovocné stromy podél plotu. Právě kvete třešeň, o kus dál přitahují oči narůžovělé svíce magnólie a kolem nich natahují větve s nalitými pupeny jabloň, nektarinka, višeň, bluma. Terasu před domem pak stíní vzrostlý smrk modrý ve společnosti štíhlých jalovců.

Cypřišek hrachonosný s krásně zakulacenou korunkou

Mnohem zajímavější je ale pohled do nižších pater, zejména ve střední části zahrady. Do trávy jsou vetkány podivuhodné obrazce z drcené kůry, kamenů, květin, keříčků a nejzvláštnějších stromků: zakrslých i nízkých, poléhavých, převislých, na kmínku nebo tvarovaných do koulí a spirál…

„Někdy si říkám, že ty stromy pro mě mají pochopení. Často je přesazuji, stěhuji, zahradu měním, ale zatím žádný nezahynul,“ svěřuje se Eva a ukazuje na vybrané kousky: „Dikobrazí borovice má dvoubarevné jehličky, tuhle je smrk ’Inversa’ – sloupovitě splývající, tady smrk Formánek. U lucerny roste cypřišek hrachonosný s provázkovými jehlicemi a jedna rarita: pajehličník zlatý. Objevila jsem ho v zahradnictví v Třebízi a musela ho mít! Radši si koupím stromek než boty,“ směje se.

Na vzrostlé ovocné stromy u plotu je pěkný pohled

Za záhony s mnoha stromečky a právě kvetoucími jarními kytičkami se vzadu rýsují i řádky jahod. Co kdyby přijeli vnuci? Jsou sice už velcí a doba, kdy voda z bazénu byla jejich zásluhou do půlky vycákaná a po zahradě poletovaly helikoptéry, je pryč, ale když přijedou za babičkou a dědou, sladká dobrota jim přijde k chuti.

Pěstování zeleniny Čtvrtníkovi již omezují. Místo ní má Eva jistě už dávno vymyšlenou novou pestrobarevnou kompozici. Kdysi prý ráda malovala kvítka na talíře. Dnes vytváří obrazy v trávě. Prý se stačí jen pozorně dívat a nápady pak přijdou samy.

TEXT A FOTO: MARTINA LŽIČAŘOVÁ

Obrazy v trávě


Komentáře

Napsat komentář

INSPIRUJTE SE

Souvislá vrstva mulčovací kůry působí mezi okrasnými rostlinami dekorativně. Má však i další význam. Při správném použití výrazně omezuje, někdy i trvale zamezí růstu plevelů. Dokáže také udržet vlhkost v půdě. Vrstva nadrcené kůry (nejlépe z borovice či smrku) napomáhá i k mírnému okyselení půdy, což je prospěšné například pro azalky, rododendrony, hortenzie, vřesy, vřesovce a valnou část okrasných jehličnanů i listnatých keřů.

Souvislá vrstva mulčovací kůry působí mezi okrasnými rostlinami dekorativně