Návrat do kraje dětství


Široký štít jihočeské chalupy bíle září do letního dne. Za brankou na dvoře už čeká usměvavá blondýnka, doprovázená dvěma menšími dětmi, a zve nás na prohlídku nedávno zrekonstruovaného domu.

Rozlehlý dvůr je eldorádem pro hry dětí. Za stodolou, která zůstala v původním stavu, je sad s oslíky, vlevo, mimo záběr, pergola s posezením a bazén

Cesty k chalupaření jsou různé. Monika byla s manželem Petrem před deseti lety na návštěvě u známých v jižních Čechách. Nadchlo je okolí, jako stvořené pro cyklistiku. „Na tomhle domě visela cedule Na prodej, majitele jsme zastihli, tak jsme šli na kukajdu,“ usmívá se hostitelka a v příjemně zařízené kuchyni nám nabízí kávu. „Neoslovila mě ani tak chalupa jako zdejší okolí. Můj děda pocházel z nedalekého Jindřichova Hradce, celé dětství jsem sem jezdila, tenhle kraj dobře znám.“

Postupná rekonstrukce

Dům z roku 1846 byl v 80. letech upravovaný a později užívaný už jen o víkendech. „Byla v něm řada malých místností, v příčkách panelákové dveře s umělohmotnými klikami, na podlahách lino,“ přibližuje nám stav domu Monika. „Obvodové stěny i krov ale byly v pořádku, novou střechu jsme pokládali až po několika letech.

V pokoji upoutají pohled očištěné cihlové klenby

Na začátku jsme zrekonstruovali v přízemí dva pokoje, kuchyni a koupelnu. Udělali jsme nové rozvody vody a elektřiny, položili dlažbu, koupili kamna. Vybavení jsme pořídili v Ikea, aby to bylo rychle,“ rekapituluje chalupářka. „Na práci jsme si najímali místní řemeslníky.“

Přibyl pokoj s klenbami

Ale tím to neskončilo. „Asi po dvou letech přibyl dnešní pokoj s cihlovými klenbami, druhá koupelna a spíž. Původně byl tento prostor rozdělený příčkami a cihlové klenby se schovávaly pod nánosy omítek – ty jsme nechali osekat,“ ukazuje chalupářka na krásný klenutý strop v pokoji, ze kterého vedou prosklené dveře na dvůr a široký otevřený průchod do kuchyně. Podlahu z dubových fošen má „na svědomí“ místní truhlář.

Pod schodištěm v jídelně našla místo kovová rohová etažérka

V této fázi rekonstrukce se také měnily dveře a část oken. Majitelé domu využili zavedení plynu do vesnice a vybudovali etážové plynové vytápění a v přízemí podlahové topení. Kromě toho jsou ještě v pokoji a jídelně litinová kamna Jotul.

Vzhůru do patra

Třetí část rekonstrukce, která výrazně rozšířila obytný prostor, proběhla začátkem roku 2010. „V přízemí jsme odstranili příčku mezi kuchyní a dětským pokojem a vznikla tak jídelna, volně navazující na kuchyni. Oba prostory dělí jen nově vystavěný oblouk z cihel. Průčelí dostalo dřevěná špaletová okna. A půdu nad obytnou i hospodářskou částí domu jsme zrekonstruovali na ložnice,“ vede nás Monika po schodišti, stoupajícím v elegantní křivce z jídelny do patra. Původní vstup na půdu byl padacími dveřmi v místě dnešního pokoje.

Tady se budou zdát návštěvám krásné sny

„Protože chalupa je památkově chráněná, povolili nám památkáři na jednu stranu střechy okna vikýřová a na druhou střešní.“ V podkroví jsou dnes čtyři prostorné ložnice, šatna a toaleta. Všechny nové místnosti dostaly decentně barevný nátěr stěn – vidíme tu světle modrou, žlutou, šedou, světle zelenou i tmavší olivovou. Trámy jsou ošetřeny včelím voskem.

Jihočeská Provence

Při zařizování měla hlavní slovo Monika. Jak by ne, navrhování interiérů a nábytku je její profesí. Podle jejích návrhů nábytek vyrobila firma, se kterou spolupracuje. Vybavovaly se jím nejen ložnice, ale i jídelna a kuchyně. Na nábytku z masivu převažují světlé, takzvaně zestařené barvy, jež vytvářejí dojem určitého opotřebení, takovou patinu letitosti.

Romantické drobnosti najdeme téměř v každé místnosti. Sáčky s levandulí na nočním stolku provoní ložnici hostů

Doplňky pocházejí jak z vlastního obchodu Chez Monique, tak z některých dalších, pár kousků je i z chalupy po původních majitelích. Se zařízením ladí plovoucí podlahy s dekorem šedý buk.

Romanticky laděné interiéry ve světlých barvách mi připomínaly styl jihofrancouzské Provence, k čemuž ten den notně přispívalo i sálající sluníčko.

Každý má svůj kout

Děti, osmiletá Patricie, sedmiletá Nicole a tříletý Lukáš, mají ve své ložnici veliké spací pódium, které vyrobil místní truhlář podle Moničina návrhu. „Když přijede víc dětí na návštěvu, všechny se tam vejdou,“ konstatuje hostitelka. Její ložnici i hostinský pokoj, laděné do světlých tónů, oživují romantické doplňky. Petrův pokoj je naopak v tmavých zemitých barvách, nepřehlédnutelným kusem nábytku je veliké sofa od firmy Donate.

Kuchyň je srdcem domu

Centrem domu je pokoj, kuchyně a jídelna, které jsou volně propojeny. Ze zařízení kuchyně a jídelny dýchá romantika, což je zásluha nejen nábytku, ale také letitých i současných doplňků. Kuchyni zdobí na stropě staré, ale sem nově vsazené trámy. Nechybí ovšem moderní elektrospotřebiče.

V kredenci a na stole je místo na pěknou keramiku a další drobnosti

Zajímavostí je okno s barevnou vitráží. „Okno v kuchyni a předsíni před koupelnou je otočené do dvora k sousedům. Abychom zachovali jejich soukromí, máme v oknech mléčné sklo a vitráž – dělala ji paní architektka Marie Jiřičková, maminka našich přátel odtud,“ vysvětluje chalupářka.

Monika má v plánu ještě výměnu nábytku v pokoji a původní přízemní ložnici. Ta dnes slouží Petrovi jako pracovna. Ještě se nerozhodla, zda nový nábytek bude světlý, nebo zelenomodrý.

Zahrada s oslíky

Vycházíme ven. Na rozlehlém travnatém dvoře je kromě sezení pod pergolou, která ještě dostane doškovou stříšku, i zastřešený bazén. V něm si užívají v létě hlavně děti.

Oslíci mají k dispozici rozlehlý sad

Překvapení nás čeká v ovocném sadě za stodolou – chalupáři mají dva oslíky! „Manžel asi před patnácti lety zachránil tři osly před týráním. Teď máme už jen dva, Lauru a Laru, matku a dceru. Když tu nejsme, stará se o ně kamarádka Lenka,“ vysvětluje naše průvodkyně.

Užíváme si tu

„Nemá to chybu,“ hodnotí Monika víkendové a prázdninové pobyty na chalupě. Vždyť z Prahy sem není zas tak daleko. „Užijeme si na tenise, v zimě si zalyžujeme, v létě jezdíme na kolech. V okolí nejsou velké kopce, i děti je zvládnou. Začala jsem dokonce jezdit v nedaleké jízdárně ve Dvorečku na koni. A děti mají ve vesnici své kamarády. Je to tu naprosto úžasné,“ uzavírá naše chalupářské povídání Monika, které nemizí úsměv ze rtů.

www.chezmonique.cz

TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: PAVEL VESELÝ


Komentáře

Napsat komentář