Na stráni pod lesem


Hrázděný dům na severozápadě Čech je příkladem domu po německých vysídlencích. Jiří a Marie jsou již čtvrtými majiteli. Rekonstrukce proběhla nedávno, a tak se můžou věnovat zahradě.

Jiří pochází z Prahy a Marie z Kladna. Bydlí spolu na severozápadě Čech, až u hranic s Německem, stejně jako jejich dospělé děti, které tu vyrůstaly. Rodina žila v dvoupokojovém bytě v Ústí nad Labem a před 15 lety koupila blízko města chalupu.
To, že jde o hrázděnku, neměli tušení až do doby, kdy přikročili k opravám. Bylo nutné udělat novou střechu, přičemž se vyměňovaly některé trámy krovu, a Jiřímu se nelíbil ani štít, který byl obložen pletivem a nahozen. „Syn mi říkal, nech to být, ale neposlechl jsem ho.“ Když pletivo strhl, objevilo se zdivo členěné trámky a s ním i otázka, jak dál postupovat. Tloušťka štítové zdi totiž byla jen 15 centimetrů! Nebylo divu, že dům nebylo snadné vytápět. Jiří konstatuje: „Byla tu zima jak v morně.“

Zateplená hrázděnka

V plánu bylo zateplení a tak se také stalo. Rekonstrukce se ujal syn, majitel stavební firmy. Zvládl všechno na jedničku. Zeď se v horní části domu dorovnávala polystyrenem a sádrokartonem na 30 centimetrů. Hrázdění, které se tváří jako pravé, je vlastně jen „na oko“; přiznává se jím původní charakter stavby schovaný pod vrstvou izolace. Dřevěný rastr však věrně kopíruje funkční trámky. Nová okna, která dům dostal, jsou v horním patře v mělčím otvoru než v přízemí, a je na nich možné porovnat, o kolik se štít musel přizdít. Aby zdivo mohlo dýchat, podezdívka z kamene zůstala odhalená.

Pohoda v domě

V interiéru se změnilo hlavně vytápění. Nejdůležitější pro vytvoření tepelné pohody jsou kachlová kamna s krbovou vložkou na dřevo s teplovodním výměníkem, která stojí v rohu obývacího pokoje. Ohřátá voda proudí do radiátorů v patře. Kamna tak vytápějí nejen obývák, ale i ložnice.
V kuchyni je zatím vše po staru a provoz je tu poněkud komplikovaný. Majitelé jsou na něj však zvyklí, a tak se podle ročních období vaření odehrává buď v létě na plynovém sporáku, nebo v zimě ve sporáku na tuhá paliva. Kuchyně je proto rozdělena na „letní“ a „zimní“ část. Jídelna je společná. Stolování se odehrává v koutě vybaveném oválným stolem a rohovou lavicí.
Koupelna vznikla místo dávno zrušeného chléva, v prostoru jsou dominantní oblouky stropních kleneb. Přestože jde o poměrně velkou místnost osvětlenou jen malým okénkem, vzhledem ke zvoleným světlým obkladům a dlažbě tu tma není.
V obývacím pokoji je nová laminátová podlaha, nábytek je kombinací soustruženého holandského nábytku a prvorepublikových skříněk – skleníku a bufetu – z kaštanového dřeva. Hluboké okenní niky nad dřevěným obložením stěn Marie využívá k pěstování pokojových rostlin.
V prvním patře jsou ložnice, dům má ještě půdu, která zůstává prázdná. Směrem do zahrady je přístavek. V přízemí má Jiří dílnu, do prostoru v patře se ukládají nepotřebné věci.

Kdysi tu bylo zahradnictví

Okolo domu je pěkná plocha, která ale na údržbu není jednoduchá. Kromě toho, že sekání trávy na prudké stráni starší pár zmáhá, manželé si neodpočinou ani na rovince kolem chalupy. Před válkou i po ní tento dům sloužil jako zahradnictví a na rozsáhlých pozemcích stály skleníky. „Kdykoliv zaryjeme do země, nacházíme střepy – skleněné i kameninové. Když jsme chalupu kupovali, zahrada před domem byla samý bodlák. Byla tak zarostlá, že jeden na druhého neviděl,“ vzpomíná Jiří.
V době naší návštěvy se kolem domu zelenal krátce střižený pažit a v záhonech kvetly jiřinky. Zeleninová zahrádka se skleníkem je v rohu zahrady, kde terén přechází ve svah, který musí zpevňovat kamenné zídky. „Vypěstujeme všechno, co potřebujeme – rajčata, papriky, okurky, kedlubny, česnek, pórek…“ vyjmenovává Jiří. „Máme celkem tři políčka jahod a na stráni rostou jabloně a slivoně. Přestože nadmořská výška je jen čtyři sta metrů, dokáže tu být mráz jako na Sibiři,“ směje se. „Zima přichází brzy a pozdě odchází, někdy sníh vydrží až do května.“

Ještě ukazuje na větrníky z PET lahví rozeseté v zahradě. „Od té doby, co je máme, krtek přestal řádit. Před tím byl místo trávníku jeden krtinec vedle druhého.“
Poslední tři roky Jiří a Marie v chalupě bydlí nastálo. „Po válce tu byly obydlené jen dva domy, teď tu je hodně usedlíků. Dvanáct let jsme sem i my jezdili jen na víkendy a na Vánoce. A dnes? Jsme tady spokojeni a nejradši jsem, když se sjede rodina a posedíme společně v domě nebo pod pergolou v zahradě.“

Text: Martina Lžičařová
Foto: Petr Živný

Na stráni pod lesem


Komentáře

Napsat komentář