Na staré faře


Fara tu stojí pod ochranou dvou vysokých lip. Nalevo ve zdi je původní vstup do zahrady, kostel není vidět, je za stromem

Úzká silnička nás zavedla od Nalžovských Hor až na náves malé vsi Těchonice. Hned vedle kostela, pod dvěma mohutnými lípami, svítí novou bílou omítkou bývalá fara. Dnes ji obývají manželé Radvanovi se dvěma malými syny.

Stavení má starou historii. Je doložena přestavba z roku 1765, v jejíž podobě se fara dochovala dodnes. Datum vzniku není známo, ale ve starých soupisech vsí ze 14. století byly Těchonice uváděny jako farní ves, takže tu nějaká fara byla už tehdy.

Opuštěná fara

Vstupní dveře jsou původní, keramické číslo vytvořila keramická dílna U Kočků ze Svinů

Jan měl o budoucím bydlení pro rodinu celkem jasnou představu – stará fara na klidném venkově. Kamarád mu řekl o té zdejší, která byla k pronajmutí. Poslední farář v ní bydlel do roku 1978, deset let tu měli základnu skauti. Stavení bylo neudržované, na zahradě byla navážka do výšky ohradní zídky.

Od roku 2001 na faře bydleli Martina a Jan čtyři roky v pronájmu. Během té doby udělali na domě jen menší úpravy, aby se tu dalo žít. Když pak faru koupili, dali se do potřebné rekonstrukce. „V domě se musí odžít nějaká doba, aby člověk věděl, co chce,“ vysvětluje svou strategii Jan. Určitě se to vyplatilo. Teď už měli přesnou představu co změnit, co ponechat.

Bouralo se i stavělo

K přízemní faře přiléhá z boku dvorek, vzadu s malou stodůlkou, na druhé straně domu a za ním je zahrada, do které se vstupovalo původně jen brankou z návsi. Stavení ze smíšeného zdiva bylo naštěstí suché a krov – až na uhnilé konce, které tesaři vyspravili – dobrý. Na rozdíl od dveří se nezachovala původní okna, Radvanovi proto nechali vyrobit nová, dubová. Nahradit bylo třeba i kovové nebo shnilé dřevěné zárubně. Nově se samozřejmě dělaly rozvody elektřiny a vody i odpady.

„Dům byl postavený fortelně, mnoho prvků se dalo zachovat ve větší míře, než jsme původně čekali,“ vzpomíná na dobu oprav náš hostitel. „Hlavní rekonstrukce jsme udělali v průběhu čtyř měsíců a další následovaly postupně.“

Ze světnice rovnou do zahrady

Postel v ložnici je jedním z mála nových kusů nábytku v domě

Původní dispoziční členění fary zůstalo téměř zachováno. Zmizela jen příčka mezi malou místností, kde býval obchod provozovaný farářem, a knihovnou. Dnes tu Radvanovi mají velkou obytnou světnici s kuchyní a kachlovými kamny s pecí. Okny se dívají na náves i do zahrady a nově vybudovanými dveřmi (na místě okna) mají teď přímý vstup na zahradu. „To je velmi příjemné, za hezkého počasí na zahradě hodně pobýváme, děti si tu hrají a já k nim mám z kuchyně pár kroků,“ pochvaluje si Martina. Dveře jsou zasklené vakuovaným dvojsklem a jako opatření před velkou zimou je doplňují vnitřní skládací dřevěné okenice. Nové žulové schody do zahrady opracovali kameníci z lomu v nedalekých Velenovech. K tomu Jan dodává: „V maximální míře jsme používali materiály z okolí. Je hezké se dívat na věci, které dělali místní lidé, než je vozit z druhého konce republiky.“

Za pozornost stojí podlaha ve světnici, vytvořená kombinací původních prken a nové cihlové dlažby. Část prkenné podlahy se totiž už nedala zachránit, a tak vznikla zajímavá skládanka.

Koupelna vonící levandulí

I hostinský pokoj vytápějí kachlová kamna z vedlejší světnice. Jejich kachlová stěna je vidět v nice ve zdi

Ze zadního, soukromého pokoje faráře mají dnešní majitelé ložnici. Až dokončí rekonstrukci podkroví, ložnice se přestěhuje tam a tady bude nejspíš obývací pokoj. Od světnice ji oddělují dvojité dveře, z nichž jedny mají výplň z králičího pletiva (inspirace z Francie). Projde jimi teplo, ale domácí zvířata ne. Z ložnice se dá vstoupit do luxusně veliké koupelny. Kdysi tu byla farská kuchyně a místnost hospodyně. Koupelna se dvěma okny je zařízena v provensálském stylu. Bílou keramiku doplňují dřevo a kované prvky, atmosféru tomu všemu dodávají nika ve zdi, proutěný kufr, kovaný stojan na ručníky a především sprchový kout ve stylu 1. republiky.

Stejně jako v ostatních interiérech i tady jsou hliněné, ručně dělané omítky ze směsi místního písku, hlíny a hašeného vápna, ale navíc obohacené o drcenou levanduli, která celý prostor jemně provoňuje. Stěny jsou v příjemně teplé barvě světlé kávy. Pod omítky se podepsala firma Hliněný dům a také místní řemeslníci.

Hosté jsou vítáni

Nad novými schody do podkroví se našlo v malé nice i místo pro knihy, ze stěny shlíží anděl Andrey Sodomkové, který drží nad domácími symbolicky ochrannou ruku

Poslední obytnou místností je romanticky zařízený pokojík pro hosty. Dříve snad místnost mezi chodbou a farskou kuchyní sloužila jako sklad nebo spíž.

Naše prohlídka končí tam, kde začala – ve vstupní chodbě. I ta je lecčíms zajímavá. Původně z ní vedly patery dveře: vstupní, do obchodu – dnes jsou zazděné a vznikla tu hluboká nika s policemi, do dnešní světnice, do pokoje pro hosty a na dvůr. Děti tu mají pěknou obíhačku, protože všechny místnosti jsou dokola průchozí.

Prudké dřevěné schody na půdu nahradilo nové žulové schodiště (k němu ještě přibude kované zábradlí), ladící se zachovanou žulovou dlažbou.

Kamna jsou duší domu

Schody se zídkou do zahrady vypadají, že tu jsou odedávna

Poslední velkou akcí byly nové venkovní omítky a stavba kachlových kamen s pecí v obytné světnici. „Chtěli jsme jimi vytápět celý dům, ale několik kamnářů to považovalo za nereálné. Až jsme se potkali s panem Vítem Peškem, mistrem kamnářem z Českého Krumlova. S ním jsme dali projekt na kachlová kamna dohromady. Vyhřívají nejen světnici, ale i stěny vedlejší ložnice a pokoje pro hosty. Manželka na nich vaří, v kuchyni nemáme ani žádný elektrický sporák, jen jako rezervu dvouplotýnkový vařič,“ chválí kamna náš hostitel.

Vzhůru do podkroví

Branka z návsi bývala dříve jediným přístupem do zahrady

Na dokončení čeká už jen podkroví. Zanedlouho tu najdeme předsíň, ložnici, dětský pokoj a koupelnu. Na podlahu Jan položí široká dubová prkna, stěny obloží smrkem. O příjemnou teplotu se postará konopná izolace a při velké zimě se zatopí v kamnech v předsíni. „V podkroví dříve nebyla žádná okna, tak jsme hledali typ, který by se hodil k naší barokní střeše. A vyhrála to volská oka,“ ukazuje Jan na střechu už s novou krytinou z bobrovek a s novými okny.

Cihelná dlažba je krásná

Stará kamenná zídka lemující zahradu je krásně obrostlá mechem

Za zmínku stojí i použití pálené, ručně mačkané cihelné dlažby z Nebužel. Radvanovi ji dali do obytné světnice jak na podlahu, tak i na pec, do koupelny a na zahradu pod oba stoly, kde ji ještě zkombinovali s úzkými odřezky lícových cihel od plzeňské firmy. Na jejich údržbu si Jan nemůže vynachválit Kreidezeit, olejový nátěr, vyvinutý německými památkáři. Je určen na dřevo i na dlažbu. „Máme tímto nátěrem ošetřena okna z venku i dlažby v koupelně včetně sprchového koutu, funguje to výborně. Jednou za dva za tři roky se dřevo nebo dlažba přetřou houbičkou, namočenou v olejové lazuře. Je to skvělé,“ pochvaluje si Jan.

Co dům dal

Objevený zahradní sklípek

Kuchyňský nábytek vyrobil na míru místní truhlář. „Otevřené skříňky ale nejsou moc praktické,“ říká Martina, „aspoň některé necháme doplnit dvířky.“ Nová je i postel, ale ostatní nábytek v domě jsou starší kusy, pocházející z různých zdrojů – něco tu bylo, něco je od babičky, něco koupili. Nábytek vesměs z měkkého světlého dřeva spolu ale navzájem pěkně ladí. Šikovně jsou využity hluboké okenní výklenky – pro police na knihy. Do světlých barev laděný interiér oživují barevné obrázky a dřevěné plastiky.

„Všichni řemeslníci, co tu pracovali, byli fajn,“ hodnotí Martina a Jan dodává: „Když je na obou stranách snaha domluvit se, tak to klape.“

Proměna zahrady

Jedno zahradní posezení je hned u domu, zajímavě vyskládaná je cihlová dlažba. Hned za zahradou je vidět kostel sv. Jakuba a Filipa

Pořádně prokoukla i zahrada, skrytá pod navážkou a kopřivami. „Když jsme pozemek vyčistili, objevili jsme na zahradě sklípek,“ ukazuje nám Jan dveře mezi kontryhelem. Dnes jsou na zahradě dvě příjemná posezení, u domu a pod jabloní, Jakub s Filípkem tady mají pískoviště. Pro potěšení tu kvete okrasný česnek, levandule, růžička, pivoňky, srdečnice, kontryhel, bílá „nevěsta“, u branky voní šalvěj, máta a meduňka. Na záhonech lemovaných zídkou se daří zelenině a jahodám. „Máme jen takové množství, aby bylo přes léto co utrhnout do pusy nebo do polévky,“ vysvětluje maminka dvou kluků. Nechybí ani kadibudka – hodí se, když přijede na akce spousta známých. A vzadu u zdi omamně voní ohromný jasmínový keř.

I na vsi se dá žít aktivně

U velkého stolu pod jabloní se nejen obědvá, Jakub tu má i domeček

Na to, že Těchonice mají asi čtyřicet stálých obyvatel, tu kvete velmi bohatý společenský život. Stačí se podívat na internetové stránky obce. Obyvatelé obnovili ochotnický divadelní spolek, který dostal jméno Zmrzlík podle šlechtice, sídlícího kdysi na zdejší tvrzi. Do jeho činnosti se zapojují lidé z celého regionu. V rámci místní poutě sv. Jakuba a Filipa se vždy koná premiéra divadelní hry, několik jejích představení navštíví každý rok až čtyři a půl tisíce diváků! Sousedi kvůli tomu přestavěli stodolu na divadlo pro 350 lidí. V Těchonicích existuje i sdružení Vaváky, které si vytklo za cíl uchovat tzv. draha – tak se nazývají pastviny, na kterých nebyla půda nikdy oraná, a tak si zachovaly původní bohaté rostlinstvo. Jezdí se na ně dívat i odborníci ze zahraničí.

Kadibudka za domem v zahradě se hodí, když se o pouti sejde hodně přátel

Život na venkově má svá specifika, někoho by omezoval, Janu Radvanovi umožnil rozvinout zajímavou pracovní činnost. Točí se kolem levandule a včelích produktů. S Martinou, Janem a jejich výrobky se tak můžete potkat na jarmarcích a trzích, kde je sami prodávají.

www.techonice.cz, www.levandulova.cz, www.hlineny.dum.cz, www.kreidezeit.cz


Komentáře

Napsat komentář