Na králováckém statku


Barokní zvonička nad polovalbovou střechou – to je šumavská klasika, která lahodí oku i uchu. Možná i proto, že symbolika zvoničky odkazuje ke svobodomyslnosti majitele.

Rozvržení i proporce budov korespondují s okolní krajinou. Odborníci tomu říkají zachování krajinného rázu

Tohle novodobé stylové stavení vycházející z architektury královácké usedlosti jsme potkali náhodou – cestou z Kašperských hor do Rejštejna. Dům nás zaujal polohou, výstavností i pěknou zvoničkou na střeše, a tak jsme štěrbinou v plotě nahlédli dovnitř. Vykoukla na nás zahrada jako ze žurnálu. Tak pěkná, že jsme to museli zkusit…

Kamenný sloupek v objetí zeleně

Zazvonili jsme a otevřel sympatický a neobyčejně pohostinný majitel, který nás během chvilky pozval na skleničku a posléze i na prohlídku domu a zahrady. Během hodinky, která majiteli zbývala do podvečerního odjezdu z chalupy, jsme zjistili reálie. Tenhle dům je novostavba, na jejímž vzniku se spolupodíleli šumavský patriot architekt Vladimír Málek a architekti Zdeňka a Jan Alinčovi. Jejich cílem bylo, aby dům i zahrada dokonale zapadly do okolní přírody. Výsadby navrhla zahradní architektka Eva Vodrážková. Svůj díl na výsledku mají samozřejmě i majitelé a jejich vkus.

Byl tu zanedbaný sad

Už dávno jsme zjistili, že nejkrásnější zahrady, jaké lze u nás spatřit, vznikly na zdevastovaném místě. Slyšeli jsme to při návštěvách mockrát: tady bylo jen ohromné hnojiště, skládka všeho možného a spousta náletových dřevin. Popřípadě: původně tu byl starý zanedbaný ovocný sad. Čerstvý majitel takového beznadějného pozemku v sobě zřejmě vybudí mnohem víc úsilí k vytvoření něčeho krásného než člověk začínající budovat zahradu „na zelené louce“.

Majitelům slouží ke cti, že v zahradě ponechali i staré ovocné stromy

Také tato šumavská zahrada vznikla na místě opuštěného sadu. „Nechali jsme tu pár starých jabloní, protože sem patří, i když jablka z nich se nehodí ani do štrůdlu, shodují se majitel i paní domu. „Ale za staré švestky, které jsme také nepokáceli, jsme naopak velmi vděční. Je to neindetifikovatelná staročeská odrůda s malými, ale sladkými plody.“

Když se staví ve stráni

Pozemek leží na svahu mezi dvěma silnicemi, naštěstí nepříliš frekventovanými, ale stejně bylo na zvážení, kam umístit obytné stavení. Někam doprostřed a trmácet se do svahu? Nebo k silnici a tedy blíže k hluku? Zvítězila druhá varianta.

Obyvatelé si „po sousedsku“ užívají zápraží, kde mají veškeré pohodlí

Když byl hotov vlastní obytný dům, ale i „stodola“, sloužící k uskladnění dřeva i k přátelským posezením, a nakonec i malý domek s garáží u vrat, došlo na úpravy svažitého terénu, v němž jsou všechny objekty zakomponovány. Nebylo to jednoduché – jak stodola, tak i obytné stavení jsou zapuštěny jedním podlažím do svahu. Znamenalo to tedy i venkovně propojit suterén obytné budovy s jejím přízemím, které leží na stejné úrovni jako přízemí stodoly.

Do strmého svahu proto architekt vestavěl několikrát mírně zalomené schodiště kombinující tvrdé dřevo a kámen. Následně bylo třeba na každé úrovni podlaží vytvořit plošiny a svah mezi nimi zmírnit, aby bylo možné udržovat trávník a pohybovat se v terénu se sekačkou či s kolečkem plným zeminy. O trochu níže, než je úroveň suterénu obytné budovy, vzniklo jezírko, které má dnes krásně zarostlé břehy.

Schůdky sestupují od zápraží do sadu

Zásadní změna postihla terén před domem. Jako ochrana před hlukem ze silnice – a koneckonců i před zvídavými kolemjdoucími – vznikl val využívající vytěženou zeminu ze základů. Teď mohlo dojít na výsadby.

Komu se nelení…

Horský pozemek kolem domu i pod ním převážně kryje trávník s částí původního sadu. Na zbývajících dílech majitelé investovali do kvalitní výsadby, která působí velmi bohatě, i když ve skutečnosti většina květin a porostů zdobí především horní část zahrady před domem, val a okolí schodišť. Zahradní architektka pro tyto prostory zvolila kompaktní a nápadité rostliny, přičemž největší pozornost věnovala valu vedoucímu podél silnice. Vždyť se také na tento umělý svah, přilehlý k domu, dívají majitelé den co den.

Val vedoucí podél silnice nese pestrou výsadbu vyšších rostlin a keřů...

Výsadbu architektka Eva Vodrážková koncipovala tak, aby se barevně proměňovala po celý rok. A tak zjara na zahradě dominují kvetoucí rododendrony, pak rozkvétá zákula, tavola a skalníky, pak přijdou na řadu mohutné hroznaté hortenzie. Celek doplňují středně vysoké dřeviny jako třeba nízký převislý buk, jedle korejská, dřišťály, ruj vlasatá a škumpa, která se prý nijak moc nerozrůstá, zato v květu nádherně voní.

Zvláštností je „jedlá“ součást porostů: trávní jahody a spousta dobromysli. Barevný kvetoucí kabát dostal i domek u vrat a kamennou cestičku od vrat ke dveřím domu doprovází rafinovaně navržené polštáře plazivých růží.

Ve svahu pod domem vzniklo jezírko, které vypadá, jako by tu bylo odjakživa

Obdivuhodná je i zelená „džungle“ lemující schodiště, které vede dolů do „suterénu“ zahrady. Její součástí jsou skalníky, hlohyně, rakytníky, kapradiny, levandule, křovité mochny, ozdobné trávy – a to vše opodál barevně podtrhují jiřinky, hledíky, zvonky a další pestré květiny. Na trávníku si majitelé ponechávají veselé ostrůvky vratičů a lučních kopretin. Díky typicky šumavskému umístění domu – je zasunutý přímo do svahu a nemá kolem sebe žádné terénní úpravy, takže přirozeně splývá s okolními stráněmi – má zahrada dokonalý rámec.

„Na jedné straně máme vyhlídku na město, na druhé koukáme do okolních kopečků,“ libuje si majitel. „V podvečer k nám vítr zanáší zvonění z nedalekého kostela a umocňuje tak idylu, které chybí snad jen pasoucí se stádo ovcí či krav.“

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER

Na králováckém statku


Komentáře

Napsat komentář