Labyrint u Staňků


Do Labyrintu, tedy k domu a soukromé galerii manželů Lucie a Františka Staňkových, se dostanete hradeckým trolejbusem. V ulici Na Dřevěnce vás uvítá malý domek s výraznou střešní nástavbou a před ním modře natřená pumpa.

V Hradci Králové lze najít řadu architektonicky zajímavých budov. To dům Staňkových vypadá zcela obyčejně, ale jen zvenčí

Když vejdete, objevíte obyčejné věci působící neobyčejně. Malou, ale zajímavě komponovanou zahradu, příjemně zabydlené přízemí s četnými obrazy a pak perlu domu: otevřený podkrovní prostor oslňující světlem a graciézností. Je vytvořen z trámů, OSB desek a starých cihel.

Zahrada sloužila všem

„Náš domeček je z roku 1907, ale bohužel v padesátých letech prošel přestavbou, kdy přišel o dřevěnou prosklenou verandu a punc secese,“ vypravuje majitelka. „A tak jsme se po koupi domu a stěhování z Prahy do Hradce Králové v roce 1994 pokusili stavení vrátit původní secesní vzhled včetně oken. V první fázi jsme zapracovali na zobytnění přízemí, kde bydlíme, což znamenalo udělat topení, vodu a elektřinu. Nahoře byla velká půda, na níž po deseti letech vznikla vestavba s galerií, spojená s přízemím atypickým schodištěm.

Plaménky a růže časem zakryjí většinu plaňkového plotu

Kdysi tu bydlely dvě staré dámy, několik posledních let však byl dům neobydlený a zahrada zarostla, takže jsme ji museli celou znovu osázet, udělat terénní úpravy a vypěstovat trávník. Za zahradou je slepá ulice a v době, kdy tu nikdo nebydlel, pozemek fungoval jako spojka mezi dvěma ulicemi a lidé si to přes nás zkracovali. Báli jsme se proto, že nás kvůli ohrazení zahrady nebudou mít sousedé rádi. Ale nestalo se…“

Kouzelné hrábě

U kmene letité jabloně v centru zahrady jsme objevili nonšalantně opřený starý rýč a hrábě. Jejich násady nejsou klasicky tyčovité, ale spíše krkolomně sukovité. Zkrátka se tu jen klackují… Jisté je, že s nimi nelze hrabat ani rýt, ale zato evokují fantazii. Spojují užitečné s neužitečným, realitu se surrealitou. Nápad je z Františkovy hlavy. František je herec a především kutil. Kouzlení s obyčejností zvládá i Lucie, která vystudovala umělecká řemesla.

U vchodu do kůlny se usídlil i dětský keramický dárek

Zatímco manžel vytváří především věci praktické, od nábytku až po rámy na obrazy, Lucie se věnuje (kromě práce kolem domu a malování) zahradě a zahradničení. Má ráda červenou a modrou, rustikální vnímání světa ji přivedlo od malby na hedvábí a tkaní gobelínů až k abstraktním obrazům malovaným na hrubozrnných dřevoštěpkových deskách. Stejných, jako jsou ty, které byly použity na obložení půdního prostoru. Co na tom, že jde o zdánlivě méněcenný, uměle vytvořený materiál. Když s ním však umíte pracovat!

Sólo pro růže a hortenzie

Plocha zahrady je obdélníková, ale majitelka ji osázela tak, aby budila dojem útulného oválu. Tu a tam barevná květinová tečka, tu a tam houština sestavená z vyšších a nižších dřevin s podrostem bergenií a host. Střed zahrady s trávníkovou plochou patří několika ovocným stromům, které pocházejí ze starých časů.

Staňkovi sice bydlí v krajském městě, ale na jejich zahradě panuje bezmála venkovská idyla

„Máme tu dvě původní jabloně, které jsou díky svému stáří velmi dekorativní, jednu nově vysazenou stínotvornou třešeň a pestrý mix rostlin a keřů,“ říká Lucie, které zpočátku s výsadbou radila kamarádka zahradnice. „Pak už jsem pokračovala sama metodou pokusu a omylu, sázela a přesazovala, až jsem se dopracovala ke koncepci barevných skvrn: ostrůvků z červeně a modře kvetoucích rostlin.“

Barvy obstarávají především majitelčiny oblíbené růže a hortenzie. Podle jejího názoru však červeň zdaleka nemusí být jen květinového původu. Jeden z oválných záhonů u zdi zahradního domku tak krášlí rybízové keře s větvemi v létě obsypanými rudými kuličkami.

Plánuji modrou kůlnu

Výsadbu doplňují udatny, kakosty, denivky, pivoňky a spousta dalších kytek, které kvetou brzy na jaře či na podzim. Nováčkem jsou plaménky s červenými listy. „Výsadbu jsem zkoušela oživit náprstníky, vlčím bobem a ostrožkami, ale nešly tady. Máme málo sluníčka: na slunné straně bohužel stojí kůlny. Takže nyní plánuji kvůli výraznější barevnosti zahrady přebarvení kůlen na modro,“ prozrazuje majitelka. „A ještě se například klidně rozhodnu přesadit vzrostlou udatnu a místo ní dát červenolistý javor. V mnoha zahradách je to klišé, ale tady bude funkční.“

Do kůlny se vejde veškeré zahradnické a stavební náčiní, ale i různé zajímavé předměty, které se jednou stanou součástí výtvarných děl

Jednotlivá zahradní zákoutí ozvláštňují artefakty z dílny přátel: každý z nich je umístěn na pečlivě vybraném místě, často na podstavci z pařezu. Velmi pěkně se na nich vyjímají zejména kamenné skulptury od řezbáře a sochaře Zdeňka Farského z Náchoda. O kus dál zase objevíte poetické víly ze šamotu pocházející z dílny keramiků Bambasových.

Návštěva na půdě

V otevřeném podkroví je příjemné posezení ke čtení, zejména když venku prší. Stejně tak se půdní prostor může stát galerií, sousedící s romantickou ložnicí a dílnou. Podle tohoto vzorce je podkroví u Staňkových rozčleněno na několik částí. Ve středu půdního prostoru majitelé vybudovali výstavní prostor, v šikminách vznikly menší místnosti, koupelna a ložnice.

V podkrovním ateliéru vznikají abstraktní akryly paní Lucie

Materiálově se zde pracovalo především s OSB deskami a cihlovým zdivem. Při řešení prostoru majitelé počítali s přiznanými trámy. Vznikl velmi světlý a barevně různorodý prostor. „Obytné podkroví jsme budovali s vědomím, že u delších stěn bude snížena světlá výška místností šikminami. Když s tím počítáte v projektu, dá se tato nevýhoda efektně využít,“ říká majitelka.

Technicky náročné atypické točité schodiště je vypointované kovovým krucifixem

„V jedné ze šikmin mám ateliér. Inspiraci většinou nacházím ve svém nejbližším okolí, a i když se to nezdá, jsou moje abstraktní obrazy součtem všeho, co mě osloví. Často to bývá světlo a barvy. Někdy stačí jen vykouknout z okna.“

Vkus paní Lucie ovlivnil i přízemí domu. Jednoduché, ale do detailu domyšlené vybavení, na stěnách vlastní gobelíny i obrazy od přátel, pohodová atmosféra.

www.atelierlabyrint.net

text: RADKA BOROVIČKOVÁ
foto: ZDENĚK ROLLER

Labyrint u Staňků


Komentáře

Napsat komentář