Křižánky


Křižánky patří k několika obcím, jimiž procházela hranice, dělící kdysi českou a moravskou část republiky. Tuto hranici tvoří řeka Svratka. Na jejím pravém břehu leží Moravské Křižánky, na levém České Křižánky.

Za největší vodní plochou v obci – Kyšperským rybníkem – vykukují štíty chalup

Obec patří do okresu Žďár nad Sázavou, národopisně do oblasti Severní Horácko. Už z názvu je zřejmé, že jde o krajinu hornatou. Bývala stejně jako celý západ Moravy porostlá lesy. S jejich kácením nebo vypalováním se při kolonizaci postupovalo podél vodních toků směrem k jejich prameni. V našem případě podél Svratky.

Na středověkých základech

První písemná zmínka o české části obce je z roku 1392. Její počáteční rozvoj však zabrzdily husitské války, po nichž zůstaly České Křižánky z poloviny pusté. K většímu oživení a rozvoji vesnice došlo až v 17. století v souvislosti s postavením sklárny a později železářského hamru (pracoval do druhé poloviny 18. století).

Malá chalupa s obdivuhodným komínem je usazena v lukách mezi břízkami

Moravská část Křižánek vznikla později. V roce 1437 byl učiněn zápis o tom, že je spolu s dalšími obcemi získal Jan z Pernštejna jako věno své manželky Barbory z Valdštejna. I zde fungovala od 17. století sklářská huť. Zanikla kolem roku 1740 a některé výrobky – například tzv. kouzelný pohár s pohyblivým jelenem – jsou uloženy ve sbírkách Horáckého muzea v Novém Městě na Moravě.

Křižánky na obou březích Svratky prosluly také pilníkářskou výrobou. Připomeňme i zajímavost – první lyže na Vysočině používali pravděpodobně právě zdejší učitel František Houdek a lesník Resch, a to již v roce 1886. Objednali si je z Norska a používání lyží se pak rozšířilo po celé Vysočině.

V kuklách dřevěných lomenic se často objevují kabřince s informacemi o stavitelích chalup

V roce 1960 byly obě části obce sloučeny do jednoho celku a v roce 1998 byly přičleněny i České Milovy. Dnes mají Křižánky jako celek 370 trvale bydlících obyvatel.

Čím nás Křižánky lákají

Křižánky leží v srdci Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. V jejím katastru najdeme skalní město Devět skal s nejvyšším vrcholem Žďárských vrchů (836 metrů n.m). A v lesích východně od obce vás okouzlí skupina skal Milovské perníčky s rozhlednou amasiv zvaný Čtyři palice. Je tvořen skupinou tří skalních útvarů – Děvín, Paličatá a Tvrz a hřebenem Opomenutá.

Uspokojeni budou i návštěvníci, kteří vyhledávají zajímavosti architektonické. Centrum Křižánek je největší památkovou rezervací v kraji Vysočina. Chráněny jsou zejména původní usedlosti pocházející většinou z přelomu 18. a 19. století. K půvabu horáckých vesnic přispívají rybníky, které probleskují nejen mezi loukami, ale i uvnitř zástavby. A tak v Křižánkách najdeme Kyšperský rybník, Řasník, Milovský nebo Nový rybník imnoho menších, nepojmenovaných.

Mezi památkově chráněné patří chalupa z kombinovaného materiálu, v níž je dnes evangelická modlitebna

Bohaté lesy Českomoravské vrchoviny poskytovaly dostatek kvalitního dřeva pro výstavbu, proto zde nacházíme většinu domů roubených, buď zcela nebo z části. Záleželo na tom, zda hospodářská stavení byla pod jednou střechou s obytnými stavbami nebo mimo ně. Práce spojená s opracováním a tesáním dřeva byla pro horaly samozřejmá. Tesařinou se v této oblasti zabývaly celé rody. Tradice bohužel vymizela. Ale právě v Křižánkách je firma Ladislava Procházky i další, které respektují původní technologie a dovedou stará stavení obnovit.

Dalším tradičním stavebním materiálem Vysočiny je kámen. Na panských nebo církevních stavbách se vyskytuje už od středověku, ale ke stavbě venkovských usedlostí se začal používat až ke konci 18. století. Tvoří základy domů i některé stěny obytných a hospodářských budov. Kámen se těžil v selských i průmyslových lomech. Proslulé jsou zejména lomy vMrákotíně, Řásné, Mysleticích.

Místní speciality

Nebudeme samozřejmě hovořit o specialitách kuchařských, jako je třeba bramborová Horácká drštička, ale o těch architektonických. První je barevnost roubených staveb. Jejich stěny se původně ponechávaly bez omítky a spáry se vyplňovaly mechem promíchaným s hlínou.

Roubené chalupy se na Horácku nejen bílily, ale také oblékaly do prkenných „kožichů“

Ve druhé polovině 19. století se však začaly celé stěny roubených domů na severním Horácku líčit vápnem. Místy se vápno přimodřovalo a fasáda tak dostávala oblakový nádech, protože modrá barva podle tradice odpuzovala hmyz. Bílení chránilo chalupy i před přehříváním. Není též vyloučeno, že toto opatření souviselo s tzv. ohňovými dekrety, které mj. zakazovaly použití dřeva ve výstavbě. A nabílené roubení lze velmi těžko rozeznat od zdiva. V posledních desetiletích sem však z české strany, hlavně z okolí Poličky, pronikl zvyk bílit jen spáry mezi trámy.

Ve světničce kněze v roubené části chalupy jsou stěny a částečně i strop nabíleny

Horácký dům, uvnitř obvykle členěný na prostornou síň, z níž se vpravo vcházelo do světnice, většinou s přístěnkem, a vlevo do černé kuchyně, komory a chlévů, se rozrůstal i zvnějšku. Objevují se prkenné podsíně – přístavky před vstupem do síně, chránící vstup při nepohodě. Ty dřevěné i zděné se v oblasti Severního Horácka nazývají žundry.

Jak bylo řečeno úvodem, Křižánky dnes mají 370 trvale žijících obyvatel. V letním a zimním období se však tento počet několikanásobně zvýší. Téměř dvě stě nemovitostí totiž vlastní chalupáři. Některé „chalupářské“ usedlosti a chaloupky poznáte – podle upraveného okolí, rekonstruovaných fasád… Oko návštěvníka potěší hlavně ty, které zachovávají, nebo alespoň příliš neporušují jejich vlídný tradiční ráz. Osvícení jsou však na obou stranách.

TEXT A FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ


Komentáře

Napsat komentář

KDYŽ SE ŘEKNE…

OHŇOVÉ PATENTY
Byly vydávány za Marie Terezie (1751) a Josefa II. (1785). Obsahovaly příkazy a zákazy spojené s ochranou před ohněm (například zákaz stavět dřevěné komíny, příkaz stavět zděné budovy, ohlašovat zvoncem požár a na jeho hašení se rukou nerozdílnou podílet). Dekrety vydané v roce 1816 dokonce zakazují stavět domy ze dřeva a posléze tento materiál nepoužívat ani na vedlejší hospodářská stavení a ploty.

ŽUNDR
Zatímco patrovým zděným přístavbám v oblasti Malé Hané se říkalo žondry, ty dřevěné a zděné, vyskytující se v oblasti Severního Horácka, se nazývají žundry. Umísťovaly se sem dřevníky a záchody, někdy i kozí chlívek. V některých obcích Moravského Horácka se na tuto součást menších chalup přenesly názvy označující jiné reálie, např. kulnička, záprseň, náspí či násep.