Kráska ze Žďárských vrchů


Projíždíte-li českým či moravským venkovem, potkáváte chalupy rozmanité. Na ty, které svou konstrukcí a zdobením ctí tradici kraje, je radost pohledět. Při pohledu na jiné naopak nevíte, zda jste na jihu, severu, či dokonce někde v cizině. Krásná chalupa, do níž vás zveme, nenechá nikoho na pochybách.

Stojí v malé vesničce v jižním cípu Žďárských vrchů. Je jednou z těch, které si udržely typický vzhled horácké chalupy. Robustní kamenný sokl, na něm roubená světnice, jejíž štítová okna chrání výrazná podlomenice, a vzadu zděné chlévy. Střecha je v poměru k přízemku vyšší, u hřebené svírá ostrý úhel, který se díky námětkům na krokvích dolů malebně rozvírá. Nechybí žundr chránící vstup, aby se v zimě nenametl do stavení sníh. Býval jistě prkenný stejně jako vysoký vikýř zachovaný v nezměněné podobě, ale časem jej některý z majitelů přezdil.

Láska na první pohled

To všechno jsem si uvědomila už před pár lety při výletě do chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Řemeslníci tenkrát ještě pokládali dlažbu v síni, ale jinak už byla chalupa radost pohledět. Šla jsem se přeptat, zda bychom si ji mohli někdy nafotit. Majitel, pan Martin, který žije v Brně, byl zrovna přítomen a souhlasil.
Prozradil mi, že tenhle kout Vysočiny miluje. Jeho maminka odsud pochází a on sám tu strávil dětství. Po letech ve městě zatoužil koupit chalupu právě v této lokalitě. „Procházel jsem stránky realitních kanceláří a vždy, když jsem objevil zajímavé místo či chalupu, vyrazil jsem směr Vysočina. Trvalo mi pět let, než jsem našel tu pravou.“
Chalupa patřila starému panu Bílkovi, který už na venkov jezdil málo a stavení se rozhodl prodat. Uvnitř bohužel neodpovídala Martinovým představám a některé části konstrukce také volaly po výměně. Proto nejdřív požádal o konzultaci odborníky ze společnosti Lomond. „Jejich posouzení i reference o práci této firmy, která se zabývá rekonstrukcemi chalup hlavně na Vysočině, mě přesvědčily, abych stavení koupil a zrekonstruoval s jejich pomocí,“ řekl mi před čtyřmi lety.
Nechal této partě lidí, kteří se snaží zachovávat tradiční krásu venkovských staveb, prakticky volnou ruku v rozhodování, jak postupovat. Chtěl jen, aby vše zůstalo v původním dobovém stylu, ale na druhou stranu aby chalupa nabízela maximální komfort.

Sonda do konstrukce

Chalupa stojí na tomto místě u silnice už téměř dvě stě let. Dnes však vypadá díky citlivé rekonstrukci zase jako na počátku 19. století. Se svolením majitele nás při návštěvě provázel Dušan Pařil, šéf společnosti Tradiční chalupy, což je současný název firmy Lomond.
„Z průzkumu vyplynulo, že rekonstrukce bude dost rozsáhlá, ale nový majitel se přesto rozhodl pro koupi. Podle zachovaných základních prvků bylo jasné, že jde o hodnotnou stavbu, navíc památkově chráněnou. V okolí moc volných chalup není a on chtěl trávit víkendy s rodinou právě ve Žďárských vrších. Je taky nádherně, lze provozovat mnoho aktivit v létě i v zimě,“ začíná náš průvodce vyprávění.
Chalupa sice byla obyvatelná, ale pro její další příjemné užívání bylo nutné v interiéru prakticky všechno udělat nově. Podlahy, příčky, instalace, dlažby, obklady, kamna. „Buď to nebylo ve stavu odpovídajícím požadavkům dnešní doby na bydlení, nebo byly části stavby v minulosti rekonstruovány nešťastným způsobem,“ komentuje odborník a zdůrazňuje hlavně nevhodné řešení podlah. Podkladní vrstvy pod chalupou, která nemá základy, byly uzavřeny betonem, což působilo problémy s vlhkostí. Podlahy byly na mnoha místech shnilé, stejně jako spodní trámy roubení.

Co půjde, zachráníme!

Začalo se logicky od střechy, na níž byla před čtyřmi lety vyšisovaná červená plechová krytina. A pod ní klasická půda, která se měla proměnit v obytné podkroví. „Krov nejdřív prošel termosanací. To se celé podkroví hermeticky uzavře a nafouká se tam horký vzduch, který zničí červotoče a další dřevokazný hmyz,“ informuje pan Pařil. „I když jsme se snažili maximum původního materiálu zachovat, bylo nutné zhruba polovinu trámů v krovu vyměnit. Zničené byly zejména ty nad bývalými chlévy. Na krokve s námětky přišel nový záklop, izolace z minerální vaty a smrkový šindel, který byl na chalupě původně. Majitel s tím souhlasil. Svým rozhodnutím potěšil i památkáře z Telče, s nimiž jsme záměry pravidelně konzultovali.“
V přední části chalupy, i když na první pohled vypadala slušně, museli tesaři vyměnit dva trámy roubení, které seděly na provlhlé kamenné podezdívce. V tomto kraji nebyla nikdy o kámen nouze, sokly se tedy často dělaly pěkně robustní. Tady sahá až k oknům a je hodně široký, výrazně předsazený před roubenou stěnu. „Stěny jsme doplnili opět smrkovými trámy. Ale ne novými, máme připravené kvalitní materiál z bouraček. Občas se nám lidi sami ozvou a dřevo nabídnou,“ informuje stavitel. „Další trámy jsme použili na roubení ve dvou stěnách bývalých chlévů, kde je dnes koupelna.“

Proměna interiéru

Vcházíme po dvou kamenných schůdcích z boku do zděného žundru. Další vstup přímo od silnice nabízejí repasované dvoukřídlé dveře v dřevěném středu tohoto přístavku. „Ty se používají jen výjimečně,“ podotýká stavař. „Naopak vchod zezadu, ze zahrady, který byl původně jen doprovodným, se teď hodí mnohem víc. Majitelé si tam chtějí udělat posezení a dát celé zahradě novou funkci.“
Síň vydlážděná starými půdovkami působí velmi příjemně a Dušan Pařil přiznává, že i on má tenhle prostor nepravidelného půdorysu rád. Vpravo je nevelká lavička, kde se příchozí mohou přezout, před vámi schodiště do patra, vlevo v bílé stěně šedomodré dveře do světnice a vpravo, kde se síň lomí, lákají další dvoje dveře. První do vejminku, druhé do koupelny. Všechno jednoduché, přívětivé.
Prohlídku začínáme ve velké světnici. Svítí zdmi opatřenými vápennou omítkou, která se pod trámovým stropem v barvě tmavého ořechu zdá ještě bělejší. Nejdřív zaujme jídelní sestava před okny. Židle i nohy stolu jsou natřeny krémově bílou, ale dubovou desku vyladil lakýrník lazurou do tónu stropních trámů. Dalším lákadlem pro oči a jistě i další části těla je sporák se zápecím. Kachlová kobka má barvu velmi blízkou šedomodré na dveřích.
V komůrce, kterou lze už zvenčí tušit za třetím oknem vlevo, byla před rekonstrukcí kuchyňka a malá koupelna. Ta se přestěhovala do bývalých chlévů, a tak se v kuchyni našlo dost prostoru i pro další posezení a kachlová kamna, která mají na rozdíl od těch v sednici plotnu a troubu, níž se peče nejen v zimě.
Úžasnou atmosféru má tak zvaný vejminek, který jediný zůstal ve zcela autentické podobě. Nábytek je jenom vyčištěn a ošetřen medovou lazurou, která se na obíleném roubení pěkně vyjímá. Pan Pařil nás upozornil na krásnou podlahu ze širokých prken. „Je jediná původní, v ostatních pokojích jsou nové. Ale snažili jsme se dodržet šíři prken kolem třiceti centimetrů. K širším už se dnes člověk těžko dostane.“

Koupelna s kadibudkou

Stará kadibudka bývala venku, za chalupou směrem ke stráni. Dřevěná kabinka, kterou jsme objevili v netradiční koupelně, se jí dost podobá. Ale je nová a poněkud prostornější. „Oddělit záchod tímto způsobem od ostatního prostoru byl nápad architekta Františka Maršálka, s nímž při rekonstrukcích spolupracujeme,“ vysvětluje náš průvodce. A dodává, že vytvořit příjemnou koupelnu ve chlévě zapuštěném pod úrovní silnice nebylo snadné.
„Zadní stěna a část té otočené ke svahu jsou nově sroubené a opatřené bezbarvou lazurou. A z těch kamenných jsme museli důkladně oškrabat omítku čpící sanitrem a ze spár maltu. Podlahu jsme vykopali do hloubky padesáti centimetrů a pod dlažbou je teplovodní podlahové topení. Plynový kotel, který ohřívá vodu do radiátorů v místnostech i do tohoto topení, lze sepnout dálkově. Chalupáři tedy mají i tenhle prostor příjemně vytopený už při příjezdu.“
Přiznám se, že kdybych měla volit, která z místností v chalupě mě nejvíc zaujala, koupelna s kadibudkou, s vanou obloženou kamenem zakončeným bytelnými trámy a s úžasnými batikovanými omítkami na zděných stěnách by aspirovala na jedničku. Za omítky a také za mnohé dřevěné součásti domu, jimž navrátil bývalou krásu, prý zaslouží chválu restaurátor Martin Jelínek.

Podkroví v nové roli

Po pohodlných smrkových schodech, které nahradily původní žebřík, jsme vyšlápli do patra. Z centrálního prostoru obloženého širokými prkny se doleva vchází do další koupelny a dětského pokoje, vpravo je ložnice. Kazetové dveře se dvěma okénky v horní části jsou stejně jako v přízemí šedomodré. To však není jediný prvek, který příznivě narušuje převahu přírodního dřeva. Podlahy, stěny i strop jsou totiž tónovány různými lazurami.
Jak už to na chalupách bývá, podkroví je určeno hlavně pro spaní. V ložnici, která je jediná otevřená do krovu, se vyspí dva dospělí a čtyři malí nocležníci. Pro ně je připraven právě prostor pod hřebenem, kam se leze po kovových schůdkách. Další lůžko je v pokojíku vedle koupelny. A v přízemí jsou připravena dvě ve vejminku a jedno na peci. Takže dohromady deset možností k vyspání.
A jak je to s možností hrát si? Přiznávám, že jde o otázku řečnickou, protože už vím, že v podkroví právě proti schodům je prostoru vikýře komůrka, která může sloužit jako báječná schovávačka pro děti nebo i „zašívárna“ na hraní. Její dvířka jsou v ostění těžko patrná. Vikýř je stejně jako navazující konstrukce dobře zateplen minerální izolací.

Souhra odborníků

V našem časopise čtete příběhy, kdy lidé vzpomínají na krušné chalupářské začátky, na to, že si při rekonstrukcích spoustu věcí udělali sami, těžko sháněli šikovné řemeslníky a někdy po nich práci dokonce ještě sami opravovali. Třeba příliš rovné stěny…
Pan Martin, majitel téhle krásky ze Žďárských vrchů, to měl poněkud jednodušší. Vzhledem k tomu, že má časově náročnou práci, nechal veškerou starost o stavbu na firmě, jejíž férovost si předem ověřil u dalších zákazníků. Po úvodní zevrubné konzultaci ji dokonce svěřil i vybavení chalupy nábytkem a textilem. Z referencí totiž věděl, že na to firma Tradiční chalupy má špičkové spolupracovníky, kteří se podle potřeby při rekonstrukcích sejdou.
Úvodní návrh vytváří ing. arch. František Maršálek. Je z tohoto regionu a odjakživa prý tíhnul k lidové architektuře. „Je výborné, že dokáže nejen nakreslit studii, ale umí stanovit i technická řešení. Navíc dovede najít průsečík původních materiálů a technologií a těch, které přináší dnešní doba,“ konstatuje šéf firmy. A pokračuje do dalších oborů.
„Pokud se okna či dveře nerepasovaly nebo nerestaurovaly, což je „parketa“ Martina Jelínka, ujal se výroby replik Milan Švarc z Jimramova. Dělal i schodiště a většinu dalších dřevěných prvků. Světla, ladící s těmi původními nebo zakoupenými v antikvariátu umí na zakázku vyrobit malá sklářská firma u Dačic. Stačí, aby architekt namaloval dekor a navrhl odstíny a oni jsou schopni podle toho svítidla udělat. A veškerý textil si necháváme šít u firmy Textil Zítka,“ uzavírá Dušan Pařil.
Obohacena o tyto informace jsem se samozřejmě ještě obrátila na pana majitele. Řekl mi, že až na drobné detaily je se vším zcela spokojen. „Prioritou pro mě bylo, aby měl na chalupě každý své místo a cítil se tam dobře. Rodiče, kteří už jsou v důchodovém věku, naše děti, zkrátka celá rodina, pro kterou jsem chalupu pořizoval. Cítíme se v ve vesničce dobře, její obyvatelé nás přijali. Užíváme se samozřejmě i všechny možnosti, které Vysočina nabízí: kola, běžky, houbaření, turistiku… A já se pak většinou usídlím v naší pěkné kuchyni, protože rád vařím. Je to pro mě úžasná relaxace.“

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: PETR ZHOŘ

Kráska ze Žďárských vrchů

Uložit


Komentáře

Napsat komentář

Tenkrát…
V archivu se našly i malé fotky, na nichž vidíte, že rekonstrukce byla skutečně dramatická. Tady stavebníci odhalili krov nad bývalými chlívky.

Uložit