Kotevní patky


K pevnému spojení dřevěných konstrukcí se zemí slouží ocelové patky a botky. Jsou to prostředníci mezi dřevostavbou a podkladem – půdou či betonem.

Kotevní patky patří do skupiny tesařského kování, které má své místo v současném stavebnictví především kvůli rychlé aplikaci. Vzhledem k jednoduchosti montáže s kotevními patkami rádi pracují i kutilové. U běžných konstrukcí, jako jsou přístřešky, pergoly či terasy, dokáže i laik odhadnout, jaké kování bude dostatečně pevné. U náročnějších staveb je lepší si nechat udělat odborný návrh.

Typy podle uchycení k podkladu

Patky můžeme rozdělit podle způsobu uchycení k dřevěné konstrukci a k podkladu. Zjednodušeně řečeno pro každou příležitost existuje vhodná kombinace „nadzemní“ části patky a spodního dílu, který se liší podle možností ukotvení. Existují tři základní typy kotvicí části patky: trn pro ukotvení do betonu, deska pro přišroubování k podkladu a hrot či vrut pro připevnění do země.
Pro patku s trnem musíme do země vykopat otvor 30 × 30 × 45 cm a vyplnit ho betonem, do něhož patku začerstva vtlačíme, vyrovnáme a necháme zatuhnout. Tři čtvrtiny délky trnu musí být zalité v betonu.
Patky s deskou jsou vhodné k připevnění k již hotovým betonovým podkladům. Použijeme k tomu čtyři ocelové svorníkové kotvy o průměru 10 milimetrů. Do vytvrdnutého betonu můžeme zakotvit i patku s trnem, ale je pro něj potřeba vyvrtat odpovídající otvor a vyplnit ho chemickou maltou, což je poněkud dražší řešení.
Hroty a zemní vruty se zatloukají a šroubují přímo do země.

Dělení podle uchycení ke dřevu

Daleko více možností je při výběru patky podle druhu a tvaru horní části, k níž se připevňují dřevěné hranoly, případně kůly. Nejběžnější je patka typu U, která může být s trnem, ale také s deskou, hrotem nebo zemním vrutem, s nimiž může být spojena napevno nebo pomocí šroubu či závitové tyče. Šroubové spojení mezi spodní a horní částí patky má za účel většinou nastavení výšky. Tím se dají dodatečně vyrovnat výškové rozdíly mezi jednotlivými patkami.
Existují ještě patky ve tvaru písmen L pro velmi rozměrné hranoly a T, které se dají zadlabat do hranolu, takže z boku nejsou vidět. Skryté jsou také patky, které mají nahoře podobnou desku jako dole, a připevňují se ke hranolu pouze zespodu. Obě desky jsou spojeny závitovou tyčí M24, která horní deskou prochází a zapouští se do hranolu. Pomocí matice (volné či přivařené k horní desce) pak můžeme nastavit potřebnou výšku patky.
Samostatnou podskupinou jsou tak zvané botky, které jsou z boku uzavřené, takže se do nich dají zasunout pouze svislé hranoly nebo kůly. Plášť je přivařen k desce, která se připevňuje k podkladu, nejčastěji betonu.
Všechny typy patek se vyrábějí v různých velikostech pro nejběžnější průřezy hranolů, a sice v rozměrech od 60 do 140, botky dokonce 50–160 mm. Adekvátně se mění také průměr trnů od 16 do 20 milimetrů. Kvalitní patky jsou vyrobeny z  ocelového plechu tloušťky čtyř milimetrů, který je stejně jako celá patka žárově pozinkovaný.

Spojovací materiál

Ani spojení mezi patkou či botkou a dřevěnou konstrukcí není pouze jedno. Nejrychlejší je použití vrutů s talířovou hlavou o průměru osm milimetrů, které se do dřeva dají zašroubovat i bez předvrtání. Tam, kde hrozí rozštípnutí dřeva (u kraje hranolu), předvrtáme otvory vrtákem o průměru stejném, jako je dřík vrutu. Předvrtání musíme udělat vždy, pokud použijeme vruty se šestihrannou hlavou o průměru deset milimetrů.
Třetí možností je průvlak ze závitové tyče (opět ø 10 mm), která se z obou stran zajistí maticemi. Tento spoj je nejpevnější a dá se kdykoli dotáhnout. Vruty se časem mohou ve dřevě protočit. Nevýhodou je náročnost provedení, protože je potřeba připravit si tyče příslušné délky a do hranolu provrtat průchozí otvory tak, aby se na obou stranách sešly v místě otvorů na patce.

Ochrana proti vlhkosti

Vedle ukotvení k podkladu mají patky ještě jednu neméně důležitou funkci. Při správném provedení chrání dřevěnou konstrukci proti zemní vlhkosti a výrazně tím prodlužují její životnost. Podmínkou však je, aby nedocházelo ke kontaktu dřeva s vodorovnými plochami patek a botek, současně také dřevo musí být ošetřeno vhodným napouštědlem a ochranným nátěrem. V exponovaných místech je možné zvolit spojovací materiál z nerezové oceli.

www.sogroup.cz

Text a foto: Tomáš Krásenský

Uložit


Komentáře

Napsat komentář

Dobré rady

• Patky by dřevěné konstrukci měly zajistit odstup od podkladu 3–5 centimetrů. Tento prostor můžeme z estetických i praktických důvodů vyplnit štěrkem (drenáží).

• Pro zvýšení odolnosti spodních částí hranolů je možné dřevo šetrně opálit plamenem.

• Pozinkovaná závitová tyč bude v místě řezu korodovat. Můžeme tomu zabránit použitím prostředků na opravu zinku (například zinkový sprej Den Braven).

• Patky tvaru U, které mají z boku pět otvorů, připevňujeme k hranolu jen pomocí tří horních otvorů. Spodní dva otvory se přestávají používat, protože praxe ukázala, že pro pevnost spoje nemají význam.

• Při montáži kotevních patek v nejjednodušším případě vystačíte se silným akumulátorovým šroubovákem a vodováhou. Někdy si ale situace vyžádá vrtací kladivo, palici, úhlovou brusku, vrtáky do dřeva o průměru 6, 10 a 25 mm.