Když je něco jako křen


Křen je velmi životaschopná, odolná a přizpůsobivá rostlina. A navíc nesmírně užitečná pro využití jak v kuchyni, tak v léčitelství.

O tom, zda je lepší s hořčicí, nebo s křenem, se milovníci párků, ovaru a uzeného kolínka dohadují už dlouhé roky. Je to spor stejně odvěký jako ten, zda servírovat kance se zelím, nebo se šípkovou omáčkou. Jednoznačné odpovědi jsme se dodnes nedočkali a asi se jí jen tak nedočkáme, protože co člověk, to jiná chuť.

Přitom čistě z botanického hlediska jsou tyto spory zbytečné, protože křen selský, který patří do čeledi brukvovitých, je s hořčicí spřízněn, ať už s bílou, s černohořčicí, nebo s hořčicí sareptskou, stejně tak s řeřichou, vodnicí, ředkvičkou a ředkví. Křen je ovšem ze všech těchto štiplavých poživatin nejštiplavější. A to je důvod, proč ho někteří lidé nemají rádi a nechutná jim.

Odkud se k nám dostal

Křen pochází s největší pravděpodobností z jižních oblastí Ruska. Do střední Evropy se dostal v polovině 1. tisíciletí našeho letopočtu se Slovany, kteří jej používali jako zeleninu, koření, ale také jako účinný lék především proti bolestem. V našich krajích se křen velice rychle ujal a jeho jakost byla mimořádná. Ten úplně nejlepší rostl v Malíně a okolí, kde ho pěstovali od středověku a v 19. století vyvážel Spolek malínských křenařů přes sto tisíc tun kořenů této rostliny do zahraničí. Kolektivizace v 50. letech minulého století znamenala konec malínského křenu, takže dnes ho jako bývalá křenařská velmoc převážně dovážíme.

Naštěstí křen roste po celém světě, dokonce se mu daří i na území chladného Grónska. Je to opravdu velmi životaschopná, odolná a přizpůsobivá rostlina. A navíc nesmírně užitečná pro využití jak v gastronomii, tak v léčitelství. To věděli i Vikingové už v 9. století – na žádnou mořskou výpravu nevypluli bez beček plných křenových kořenů. Bylo jim jasné, že díky křenu se jim nebudou kazit zásoby masa, ulovené ryby servírované s křenem budou chutnější a především že díky křenu nebudou trpět kurdějemi, protože kořen obsahuje mnohem více vitaminu C než citrusové plody.

Křen zlepšuje i paměť

Zatímco naši předkové měli o blahodárných účincích křenu jasno bez jakéhokoliv bádání, my ho podrobujeme zkoumání. Pochopitelné je, že i moderní výzkumy prokazují to, co je po staletí známo – křen je využitelný nejen v kuchyni, ale i v léčitelství. Kromě zmíněného vitaminu C obsahuje kořen křenu vitamin E, vitaminy skupiny B a provitamin A. Je v něm hodně minerálních látek, především hořčíku a vápníku, ale i draslíku, železa, fosforu, síry a sodíku.

Konzumací křenu podpoříme boj našeho organismu proti bakteriím, virům a plísním, protože křen působí jako dezinfekční prostředek. Posiluje imunitu, tedy odolnost proti různým chorobám, povzbuzuje chuť k jídlu a zlepšuje proces trávení, protože podporuje vylučování žaludečních šťáv. Také zlepšuje činnost střev, má vliv i na funkci jater a rozšiřuje cévy, čímž zároveň snižuje vysoký krevní tlak. Při pravidelné konzumaci podporuje tvorbu vitaminu B1, který by měl zlepšovat naši paměť a schopnost soustředit se. Od určitého věku bychom tedy asi měli pojídat křen po kilech…

Křen proti rýmě, kašli i revmatismu

Neléčená rýma trvá týden, léčená sedm dní, to je známá pravda, ale díky křenu můžete její průběh ovlivnit a zmírnit. Zkuste si nastrouhat čerstvý kořen křenu, největší sílu má ten podzimní, a pozřít ho. Ihned ucítíte, jak vám „proráží“ dýchací cesty, a chvilku si budete myslet, že vám exploduje mozek. Ale za okamžik budete moci dýchat doposud ucpaným nosem a budete lépe odkašlávat.

Aby to nebylo tak drastické, můžete si křen zpestřit párkem nebo, což bude ještě zdravější, ho smíchejte s medem v poměru jedna ku jedné. Také si můžete připravit pomazánku s křenem nebo ho vyšlehejte se šlehačkou a udělejte si šunkové závitky.

Ať už se rozhodnete pro jakýkoli způsob konzumace křenu, pamatujte, že vždy musí být čerstvý, tepelnou úpravou ztrácí na účinnosti. To platí i v případě použití křenových placek, které se už mnoha generacím osvědčily při zmírňování revmatických a artritických bolestí.

Receptů na přípravu placky existuje celá řada, někdo je vyrábí s pomocí mouky, brambor nebo tvarohu, ale nejdůležitější je ve všech případech nastrouhaný křen, který rozprostřete na kus látky (nebo si ušijte speciální plátěný sáček) a přikládejte na bolavé místo zhruba na půl hodiny. Ovšem pozor, u někoho může křen vyvolat alergickou reakci kůže. Mírné zčervenání ale ještě není známkou alergie, jeho příčinou je prokrvení pokožky.

Co z něho ještě udělat?

Pokud vás bolívá hlava nebo trpíte záněty nervů a neuralgií, pak by vám doma neměl chybět křenový ocet. Nastrouhaný křen zalijte octem tak, aby tekutina sahala zhruba dva centimetry nad vrstvu křenu. Nádobu uzavřete a nechte stát při pokojové teplotě 8 až 10 dní, pak obsah sceďte přes sítko nebo pláténko, vlijte do lahvičky nebo sklenice, uzavřete a můžete používat. Křenovým octem potírejte bolestivá místa. Pokud netrpíte ani bolestmi hlavy, ani záněty nervů, můžete křenový ocet využít v kuchyni jako dochucovadlo pokrmů.

Pokud se cítíte unavení a bez energie, vyzkoušejte křenový macerát. Zhruba sto gramů křenu nakrájejte na kolečka a zalijte půl litrem červeného vína – zbytek můžete vypít, protože červené víno v přiměřeném množství je také zdravé. Křen ve víně nechte tři dny odstát, ale nezapomínejte obsah nádoby nejméně dvakrát denně protřepat. Po třech dnech macerát slijte a při únavě si dejte několik lžiček, nikoliv ale celého půl litru najednou, byť po lžičkách!

Jak křen pěstovat

Úplně jednoduše. Kdyby se všechno uchytilo a pak rostlo tak snadno a bujně jako křen, byla by radost z úrody bezmezná. Pokud chcete mít někde v rohu zahrady vlastní křen, stačí kdekoli v přírodě vykopat kousek kořenu s několika očky. Ten pak zasadíte a zaléváte.

Těžko říci, co by se muselo stát, aby nezakořenil a během chvíle se nerozrostl. Naopak budete muset hlídat, abyste nakonec neměli křen na půlce zahrádky, protože je opravdu velice životaschopný a jeho rozrůstání je nutné regulovat. A protože u křenu jde především o kořen, zabraňujte tomu, aby nasazoval na květ, který by pak kořen zbytečně vysiloval.

Pokud je mírná zima a zem nepromrzne, můžete si kousek křenového kořenu vydloubnout po celý rok, tedy i v zimě, ale raději počítejte s možností, že se k němu nedostanete – nebo jenom po lopotné a namáhavé dřině. Proto je lepší několik kořenů sklidit na podzim a až do jara je uchovávat ve sklepě zasypané vrstvou písku stejně jako jinou kořenovou zeleninu. Křen vydrží dlouho i v lednici, ale časem ztratí trochu na síle.

text: Mariana Kyselová
foto: Shutterstock

Když je něco jako křen


Komentáře

Napsat komentář

DOBRÉ RADY

  • Ten, kdo trpí revmatickými bolestmi, by měl místo prášků a různých mastí vyzkoušet křenovou placku. Ta působí nejen povrchově, ale i na hlouběji uložené tkáně a pomáhá při jejich regeneraci a hojení.
  • Na uvolnění dýchacích cest se osvědčil vývar z křenu, který se inhaluje, průduškám zase pomůže křenová šťáva.
  • Křen působí jako přírodní antibiotikum.

ZDRAVÍ SCHOVANÉ DO KOŘENE

Křen obsahuje množství zdraví prospěšných látek. V čerstvých kořenech je vitamin C, vápník, hořčík a další minerální látky, enzymy a organické kyseliny. K tomu má velmi nízkou, dalo by se říci až zanedbatelnou energetickou hodnotu – 100 gramů má 440 kJ a jen půl gramu tuku, cholesterol v něm nenajdete vůbec.