Jak chalupa mládne do krásy


Ještě před čtyřiceti lety byla jihočeská chalupa, kterou jsme navštívili, v dezolátním stavu. Měla propadlou střechu a hliněné podlahy. Během let tvrdou prací manželů Libuše a Jana získávala na kráse a rostla do původní a přitom nové podoby.

Malebná jihočeská krajina přitahuje mnoho turistů i chalupářů, kteří zde hledají relaxaci a ve velkých městech tolik postrádaný klid. Stejné je tomu i na Písecku, které má návštěvníkům i starousedlíkům co nabídnout. Třeba Písecké hory s přírodním parkem, zajímavé cyklotrasy a krásné cyklostezky, hrady, zámky, kláštery a muzea. Děti si tu užijí třeba návštěvu v zážitkovém parku Zeměráj nebo v Muzeu české pohádky ve starobylé kovárně v Selibově.
Chalupáři tu pak hledají vytoužený klid. Naši hostitelé mají chalupu v obci, která čítá asi šedesát adres a trvale tu žije okolo osmdesáti obyvatel. V létě a během víkendů sem přijede ještě pár chalupářů. Chalupu, která byla skutečně v žalostném stavu, koupili Janovi rodiče.
„Dvůr byl zarostlý plevelem a náletovými stromky, z fasády opadávala omítka, střešní latě se prohýbaly tak, že na střeše všech budov tvořily vlny, brána hrozila zborcením,“ vzpomíná Jan. Přesto se všichni těšili, že stavení opraví a budou si tu užívat krásné víkendy a klidný důchod. Jenže tatínek brzy zemřel a znovuzrození chalupy se nedočkal.

Spali na vratech

Aby novopečení chalupáři mohli s opravami budovy začít, museli ji nejprve vyklidit. „V té ruině se už dlouho nedalo bydlet, ale nemohli jsme denně jezdit do Prahy, tady naplno pracovat a pak se zase vracet zpátky. Proto manžel postavil na podlahu dřevěné špalky a na ně položil vydrbané dveře od chléva. Na ně jsme dali matraci a vytvořili jsme si tak ostrůvek na spaní, abychom o víkendech mohli pracovat na rekonstrukci budovy. A v dalším rohu spali buďto řemeslníci, nebo kamarádi, kteří nám sem tam přijížděli pomáhat,“ vypráví o krušných začátcích paní Libuše.

Potíže se střechou

Nejdůležitější byla oprava střechy. „Museli jsme vyměnit některé krokve a všechny latě. Nemohli jsme ale sehnat tesaře. Pamatujete si, jak to v minulosti chodilo?“ obrací se na nás majitel chalupy s řečnickou otázkou a ihned pokračuje. „Dnes si najmete stavební firmu, a když máte štěstí, jde to samo. Ale tenkrát? Tak mne napadlo oslovit řemeslníky, kteří pracovali na opravě chrámu svatého Mikuláše. Podařilo se mi je přemluvit, aby mi ve volném čase pomohli vyměnit shnilé krokve, opravit trámy a přeložit střechu,“ usmívá se při této vzpomínce Jan a Libuše ho doplňuje: „Nikdy nezapomenu na to, že právě když byli tesaři v největším nasazení, přihnala se bouřka, blesky se klikatily nebem, ale oni dělali dál. Celá vesnice se na nás chodila dívat. Ale všechno dobře dopadlo a střechu jsme měli opravenou.“
Pak přišly na řadu podlahy. Na hlínu položili ipu, betonovou mazanici a škváru. Do ní usadili trámky a na ně prkna. A tak měli střechu, kterou již do stavení nezatékalo, v místnostech nové prkenné podlahy a mohli začít bydlet. A pokračovat v rekonstrukci v příjemnějších podmínkách.

Ze dvorku je zahrada

Protože Libuše s Janem mají zaměstnání v hlavním městě a chalupu si dávali do pořádku na víkendy a na prázdniny, pustili se zároveň i do úprav exteriéru, aby mohli při přestávkách v práci a v podvečer odpočívat v pěkném prostředí. Dvorek postupně proměnili v zelenou zahradu. Většinu její plochy kryje trávník. Roste tu také několik stromů a plochu člení okrasné keře spolu s trvalkami a letničkami. Vzhled záhonů dotvářejí kameny, které je zdobí a zároveň ohraničují jednotlivým rostlinám jejich území.
Dvůr je obehnán kamennou zídkou, za kterou zahrada pokračuje. „Tenhle pozemek jsme nejprve měli v nájmu,“ vypráví Jan. „Když se vrátil v restituci původním majitelům, podařilo se nám tuto část zahrady dokoupit.“ Ve vsi není kanalizace, proto tady našla místo i dřevěná budka pro suché WC.
Naši hostitelé nás provázejí pozemkem a Libuše říká: „Kromě květin jsme pěstovali také zeleninu, cibuli, rajčata nebo třeba bílý mák. Ten míval obrovské květy. Ale jak se poslední dobou mění klima, je tu veliké sucho a půda je vyčerpaná.“ To již přicházíme k zápraží a vstupujeme do chalupy.

Interiéry ve znamení dřeva

Z chodby s hnědou keramickou dlažbou se vchází do koupelny, ložnice, sednice i do kuchyně. A vedou odtud schody do podkroví, které je přístupné po otevření padacích dveří. Kromě půdy jsou sem situovány také pokoje pro syna a pro dceru.
Kuchyň byla původně černá, dnes se vaří na sporáku na pevná paliva. Vybavení si majitelé chalupy vyráběli při její rekonstrukci sami. Částečně ze starého nábytku po rodičích a z prken, která Jan nechal ohoblovat u truhláře a pak z nich zhotovil spodní kuchyňské skříňky.
V chalupě všude narazíme na dřevo. Uplatnilo se na podlahách, stěnách, stropech a samozřejmě na nábytku. Na stropě jsou použita prkna z borovice, která Jan přivezl z pily. Zdobí je spousta suků a majitelé jim ponechali tvar kmenů, z nichž byla prkna nařezána.

Světnice s pecí

Obytná místnost je nenápadně rozdělena na tři části. Vlevo ode dveří se nachází prostorné lůžko. Vpravo je pec, kterou postavil místní kamnář a pecař pan Pekárek. Kamna před pecí jsou dílem pana Jana. Na pec navazuje rohová lavice s jídelním stolem.
„Nábytek, který tady vidíte, jsme získali při bourání a likvidaci přístřešků u blízkého domova důchodců. Dali jsme ho dohromady z funkčních i rozbitých kousků,“ vzpomíná Libuše, která louhem pomalu zbavovala starého nátěru tyto vysloužilé kousky tak, až se z nich po opravách vylouplo vybavení pokoje.
„A vyrobili jsme si také tenhle lustr a lampičky“, ukazuje nám hostitelka. „Babičku napadlo, jak využít zápřah na brány.“ Stínítka vykouzlili z poskládané čtvrtky, napustili je fermeží a nalakovali. A tak vznikl originál, který připomíná svítidla z pergamenové kůže.

Metamorfóza nekončí

Kdo v minulém století opravoval chalupu vlastními silami, dobře ví, že proměna venkovského stavení trvá roky a vlastně nikdy nekončí. Budovy se opravují nejčastěji průběžně, podle toho, kolik mají jejich majitelé právě času a podstatnou roli hrají také finance. Podobně tomu bylo i zde. Po prvotním přeložení střechy a práci v interiéru, před třemi lety majitelé chalupě dopřáli novou střechu a fasádu. Snažili se, aby odpovídala charakteru jihočeské architektury. A také vyměnili stará okna za nová dřevěná, vyrobená přesně podle těch původních.

Stavění a bourání

Aby se mohlo vytvořit něco nového, musí se zbořit staré. To platí i o původní bráně, která se rozpadla, a noví majitelé ji postavili podle té předchozí. Stejně tak nechali zhotovit nová dřevěná vrata. Začal je vyrábět truhlář, ale dokončil je Jan sám.
Na dvoře si ještě všímáme vrátek a okének ve zdi, která tu zbyla po zbourání části střechy na stodole, na které také zahlodal zub času. Za nimi se nachází jakýsi druhý dvorek, prosluněné závětří chráněné kamennou zdí. Objevíme tu prostorný dřevník, dřevo se ukládá také do výklenků v kamenné zdi. Na zimu se bude hodit, protože rodina tady ráda tráví vánoční svátky.

Text: Helena Štětinová
Foto: Vladimír Hájek

Jak chalupa mládne do krásy

Uložit


Komentáře

Napsat komentář

Tenkrát

Takhle chalupa vypadala před čtyřiceti lety. Od té doby se hodně proměnila.