Dům na léto


Paní Jitka je v důchodu a žije v Německu u Kolína nad Rýnem. Ale jenom v zimních měsících. Po Velikonocích začne balit a odjíždí do Čech, do domu se zahrádkou na Kladensku, kde si užívá léto.

Na posezení pod zastřešenou pergolou majitelka využila místo v nejzazším rohu zahrady po zbořené stodole. Kamenné zdi přístřešek ze dvou stran uzavírají, takže vítr tady nefouká

Pro rodinu Jitky Krcmy hranice mezi státy nikdy moc neexistovaly. Její maminka byla Rakušanka, tatínek Čech, spoustu příbuzných má Jitka ve Vídni. Když odcházela v sedmdesátých letech do Německa, od své maminky dostala požehnání. V Německu se vdala za Čecha. Jediný syn Alexander, který se jim narodil, v rodinné „tradici“ pokračuje. Vzal si Francouzku a spolu mají dvě děti.

Dům, do kterého paní Jitka jezdí na léto, je postaven z opuky. Není moc velký, stejně jako zahrada, ale pro jednu ženu a její návštěvy plně postačuje

„Do Čech jsem se začala vracet po rozvodu. Od roku 1985 jsem pravidelně jezdila na vízum na tři neděle. Později jsem se rozhodla tady koupit dům, chtěla jsem, abych s maminkou a bratrem mohla trávit víc času a měla to k nim co nejblíže,“ vysvětluje Jitka Krcma. Zamířila proto do realitní kanceláře a vybrala si menší domek s pozemkem o velikosti 350 metrů čtverečních v klidné vesničce na Kladensku. Od té doby, tedy od roku 1994, její cesty míří právě sem – na českou chalupu.

„Dům byl v šíleném stavu. Měl špatnou střechu a uvnitř byl hodně zanedbaný. Na zahradě, kde rostla jen tráva, nic víc, stála stodola s probořenou střechou. Bratr, který mi s opravami hodně pomáhal, obstaral bagr a náklaďák. Ten se musel devětkrát otočit, než všechnu suť ze stodoly odvezl.“

Malý dům s malou zahradou

Jitčin domek je postavený z opuky, která je schovaná pod omítkou. Má obdélníkový půdorys, sedlovou střechu pokrytou tmavou krytinou Bramac a vchází se do něj dveřmi ze zahrady.

Rovinatá zahrádka je upravená tak, aby se o ni dalo snadno pečovat. Zrcadlo schované v rohu okrasného záhonu za slunných dnů na obyvatele zahrady hází rozpustilá prasátka

Zahrádka není nijak rozlehlá a zcela tak vyhovuje přání majitelky, aby její údržbu zvládla. Pruh u domu směrem do ulice zabírá skalka, za domem převládá trávníková plocha, v níž sem tam roste nějaký stromek. V místě, kde kdysi stála stodola, zůstaly dvě vysoké kamenné zdi svírající pravý úhel. Protože jsou na samé hranici se sousedy a pozemek od vedlejších zahrad šikovně oddělují, nechala Jitka právě tady postavit zastřešenou pergolu. Ta je navíc před pohledy z ulice kryta řadou vzrostlých tújí, před kterými se vlní záhon s okrasným rostlinstvem. Poslední směr uzavírá přístřešek na dřevo u protějšího plotu. Ideální místo pro chvíle odpočinku!

„Pergolu stavěl jeden známý ze sousední vesnice,“ komentuje Jitka konstrukci ze smrkových trámů. „Na své zahradě má stejnou. Když jsem ji uviděla a dozvěděla se, že ji dělal sám, poprosila jsem ho, zda by ji nepostavil i u mě.“

Na nedalekém zvýšeném záhonu si Jitka pěstuje rostliny do salátů, které pak korunuje pikantními květy řeřichy rostoucí v květináči zavěšeném nad fontánkou

Před západním větrem tuhle plochu pro letní posezení chrání zdi a před deštěm plechová stříška s prkenným podbitím. Praktická je šedá betonová dlažba na zemi, rychlý úklid usnadňuje promyšlené vybavení. Robustní nábytek doplňuje bedna, v níž se dají schovat textilní podsedáky, a stoleček s kolečky, kde jsou uloženy stolní hry, karty, ale třeba i koule na pétanque.

O tom, že tady nezahálejí, jsme se mohli sami přesvědčit. Jitčina slovenská přítelkyně sváděla velkou bitvu o vítězství se svými dvěma vnučkami v jedné z deskových logických her. Dámskou prázdninovou jízdu si ohromně užívaly! Jitka mi potvrdila, že takhle tu dokážou společně trávit celá odpoledne, někdy vydrží hrát i dlouho do noci. Večerní chladno jim nevadí, protože se dá kdykoliv zatopit v mexických terakotových kamínkách, která stojí hned vedle pergoly.

Zahradu na opačném rohu uzavírá kůlna na nářadí, již zmiňovaný přístřešek na dřevo a kompost, který vznikl na místě bývalého suchého záchodu. Ještě blíže k domu je pak zvýšený záhon, kde Jitka pěstuje pár jahod, kedlubny, dýni Hokkaidó a hlavně zajímavé salátové byliny a zelené koření. Od každé tu má trs – dva druhy rukoly, červený šťovík, mangold, libeček, mátu, tymián, šalvěj, majoránku… Do salátů přidává i květy řeřichy. Dokud neochutnáte, neuvěříte, jak příjemně pikantní chuť mají!

O kůlnu na nářadí vedle pergoly se opírá žebřík, který slouží jako originální stojan na květiny

K letnímu vybavení zahrady patří i zahradní sprcha, která je zapíchnutá v rohu zvýšeného záhonu. Vodu do ní naše hostitelka pouští hadicí. „Malá zahrada mi vyhovuje. Každý rok buduju něco,“ říká Jitka, „například letos jsme předělávali přístřešek na dřevo. Byl moc nízký a pro pohyb nepohodlný.“

Praktický a útulný

Také dům Jitka nechala upravit tak, aby odpovídal současným nárokům na bydlení. Před rekonstrukcí byly v přízemí jen dvě místnosti, které sloužily předchozímu majiteli jako dílna. Po přepažení jedné z nich vznikla koupelna, záchod a předsíň, z níž vedou schody do patra. I tak zbylo dost místa na kuchyň a jídelnu, které jsou propojené. Na podlaze tady leží dlažba, stropy jsou ze sádrokartonu. „Když se dělala střecha a krytina byla dole, přišel déšť a promočené původní rákosové stropy opadaly. Nezbylo než udělat nové.“

Hlavní obytný prostor v přízemí tvoří kuchyň s linkou do „L“ a jídelna

Protože starý kamenný dům trpí zemní vlhkostí, nechala Jitka na venkovní zeď nainstalovat teplovzdušný solární panel Air-Invent, který ohřívá vzduch přiváděný do domu vzduchovým filtrem. V provozu ho nechává celoročně a stavbě to prospívá, protože vzdušná vlhkost se výrazně redukuje.

V prvním patře bývala podle odhadu majitelky ložnice a obytná kuchyně. V současné době tento prostor slouží jako obývák s posezením a jídelním koutem a současně jako ložnice pro přespání hostů. Přede dveřmi je ještě kout, který Jitka nazývá „salonkem“. V jednom rohu je malý kulatý stolek a u okna křeslo s vyřezávanými područkami ukončenými lvími hlavami. „Tady je to hezké odpoledne. Otevřu okno, vezmu knížku, posadím se do toho krásného křesla, které jsem dostala od kamarádky, a můžu si užívat snění…“

V prvním patře vyniká krása dřevěné podlahy, kterou Jitka objevila při rekonstrukci domu

Původně ale o žádnou romantiku nešlo. Na podlahách leželo sedm vrstev linolea, každá byla přibita stovkami malých hřebíčků. „Sundávali jsme je se synem a nakonec jsme úplně vespod objevili prkna.“ Dnes můžeme obdivovat jejich letitou krásu, ovšem nejprve je bylo nutné vybrousit a nalakovat.

Z podkroví zpátky na zahradu

Půdu zobytnila až Jitka. Pod střechu vedou schody skrz nízké dveře a schodiště ústí do ložnice prosvětlené střešními okny. Kromě kovové postele je tu ještě noční stolek, pracovní stůl se židlí a štendr na oblečení, schovaný za paravánem. „Skříň by se sem nevešla, proto jsem si štendr na oblečení vyrobila ze dvou násad na koště,“ směje se naše průvodkyně.  Jediné dveře vedou do další ložnice, která je tu připravena pro Jitčina syna a další návštěvy.

Jitka nám představila loutku, kterou sama vyrobila a kterou má moc ráda – vždyť představuje její maminku!

Při návratu do spodních místností si všímáme, že schodiště zdobí panenky a marionety. „Nejde o žádnou sbírku,“ vysvětluje paní domu. „Panenky jsem dostala jako dárky, marionety jsem dělala sama. Vyrobila jsem jich pět. Například indiána, kterého jsem vozila s sebou na cesty karavanem, který jsem měla před tím, než jsem koupila tento dům. Pak lesního mužíka pro syna a dva dědoušky. Jeden posloužil jako dárek a jednoho mám doma. Poslední loutku jsem dělala podle fotky a je to moje maminka.“ S tou se také Jitka nechala na zahradě vyfotit.

Než jsme se rozloučili, Jitka znovu zdůraznila, že s opravou domu jí hodně pomohl bratr. „Obvykle jsem něco vymyslela, na něm však bylo, aby sehnal řemeslníky a pohlídal je. Materiálu tehdy ještě na výběr moc nebylo, stavělo se z toho, co jsme sehnali. Dnes se na chalupu do Čech těším celou zimu. V Německu bydlím blízko letiště a tady je takový klid! K tomu mám výborné sousedy, celé léto můžu přijímat návštěvy a sama načerpám spoustu energie…“

text: MARTINA LŽIČAŘOVÁ
foto: JAROSLAV HEJZLAR

Dům na léto


Komentáře

Napsat komentář