Chalupa na půl cesty


Starý kamenný dům s navazující hospodářskou částí zrekonstruovali Martin s Hanou tak, aby tu mohli nejen trávit víkendy a dovolené, ale aby se tu mohla setkávat celá rodina a přátelé.

Do návsi je dům otočen štítem, nově postavená brána dostala dřevěná vrátka a vrata

Kamenné stavení z roku 1870 až 1880 v malé vesničce pod Lipnicí bylo čtvrtou chalupou, kterou manželé viděli – a rozhodli se ji koupit. „Chtěli jsme chalupu mezi Prahou, kde bydlíme, a Ostravou, kde žijí moji rodiče. Tady je to tak trochu na půl cesty,“ uvádí nás do situace Martin.

V hlubokých špaletách oken je prostor pro obrázky, herdule s paličkami prozrazuje zálibu paní domu v paličkování

Chalupa svítí do návsi hezky opraveným žlutým štítem. Celá délka zrekonstruovaného stavení – třicet metrů – se nám ukáže až při pohledu ze zahrady, kam vstupujeme vrátky v nově postavené bráně. „Chalupáři před námi tady udělali dost práce, ale hlavně dům zachránili před zničením,“ říká současný majitel a zve nás na prohlídku zrekonstruované chalupy.

Chalupa potřebovala přestavbu

První rok užívali Martin s Hanou chalupu tak, jak byla, po roce se pustili do rekonstrukce. Podle původní dispozice byla v obytné části chalupy světnice otočená okny do návsi, za ní kuchyně a pokojík. Z kuchyně se vstupovalo do chodby procházející hospodářskou částí s chlévy, na konci chodby byly dveře do stodoly. Podkroví sloužilo jako půda.

Stavení při pohledu ze zahrady. Po přestavbě obytný dům, hospodářská část a stodola splynuly v jeden celek

„Předchozí chalupáři vybudovali v hospodářské části koupelnu, WC a místnost, která sloužila spíš jako skladiště. My jsme v domě chtěli mít zázemí i pro návštěvy, které by sem za námi mohly jezdit, proto jsme se rozhodli pro rozsáhlejší přestavbu. Představovali jsme si, že to bude rychlá a levná rekonstrukce, rozdělená do několika etap. Ale po poradě s architekty jsme se rozhodli udělat důkladnou rekonstrukci a najednou,“ vzpomíná na dobu před sedmi lety náš hostitel.

Rekonstrukce šla jako po másle

„Musím říct, že architektka Zdeňka Honzátková a inženýr Pavel Prokšík z Ateliéru H přesně pochopili, co potřebujeme. I když se nám zprvu některé úpravy zdály zbytečné, později jsme dali autorům za pravdu. Dělali nám i stavební dozor a vybírali firmu, která vše realizovala. Chtěli jsme, aby to byl místní podnik. Ze čtyř oslovených firem jsme vybrali První humpoleckou stavební. Měla sice druhou nejdražší nabídku, ale zato zkušenosti i s rekonstrukcí historických památek a vlastní truhlárnu. Kromě dveří a střešních oken dělali vše – i opravu starého nábytku a některé nové kousky. Firma na klíč vyjde ve finále asi dráž než si najímat jednotlivé řemeslníky, ale vyplatilo se to,“ chválí místní podnik Martin.

Na terase před stodolou láká k odpočinku proutěný nábytek. Dřevník a sklad nářadí chrání sezení od západu

„Dvacátého dubna jsme chalupu předali firmě. Když jsme přijeli prvního května, byl už dům bez střechy, oken, dveří, podlah a veškerý nepořádek na hromadě. V prosinci byla kolaudace, pak se chalupa zařizovala nábytkem. A další léto už tu byly mejdany a hosté spali v postelích.“

Co se změnilo

Dům nebyl vlhký, ale není podsklepený, proto se dělala izolace. Stavení dostalo zateplení, v interiérech nové omítky. Nové jsou stropy z hurdisek (kromě klenutých stropů v knihovně) a podlahy – v přízemí je dlažba, pod ní podlahové vytápění. O odvětrávání podlahy se starají kanálky po obvodu a průduchy ven. Pro verandu vybrali majitelé dlažbu z Jevíčka, pro chalupu RAKO a do stodoly slinutou čedičovou. K verandě přibylo závětří.

Světnice je pohodlně zařízena, vybavení kombinuje starý i nový nábytek

Světnici zdobí nová špaletová okna. Místo ostatních moderních, která sem instalovali předchozí majitelé, nechali současní chalupáři udělat okna v podobném stylu jako ve světnici, ale velká, téměř k zemi.

„Střechu jsme o kousek zvedli. Nová konstrukce je v podkrovních místnostech otevřených do krovu přiznaná – jak vidíte, vodorovné trámy využíváme jako knihovnu,“ ukazuje v ložnici Martin. V podkroví přibyla vikýřová a střešní okna, která místnosti krásně prosvětlila. Podlahy jsou plovoucí. Na střeše je Betternit v šedé barvě, typické pro tento kraj.

Krb v knihovně může vytápět i hostinské ložnice v podkroví

Vodu mají chalupáři z vlastní studny, stačí prý i při plně obsazené chalupě.

Promyšlené vytápění

Kromě podlahového topení v přízemí a elektrického kotle na vodu s rozvodem do radiátorů jsou ve stavení tři krby. Z kachlového krbu ve světnici stoupá teplý vzduch samotíží průduchy do podkrovní manželské ložnice. Z krbu v knihovně ženou ventilátory teplý vzduch do třech „hostinských“ ložnic. A poslední krb je ve stodole. Chalupáři tak mají možnost podle aktuálního počasí vybrat ideální způsob vytápění. Pro ohřev teplé vody slouží dva bojlery.

Přízemí v nové podobě

Procházíme jednotlivé místnosti v domě, oceňujeme chytrá technická řešení, dobře zvládnuté stavební a řemeslné detaily i citlivé skloubení starého nábytku s nově pořízeným – většinou koupeným v IKEA. Na vkusně rozmístěných dekoracích je vidět šikovná ženská ruka.

Nad stolem a židlemi z IKEA se vyjímá starý zrenovovaný lustr. Atmosféru dotvářejí obrazy na zdi

„Dispozice přízemí zůstala víceméně zachována,“ vysvětluje majitel, „k menším změnám došlo v umístění dveří a byla zkrácena chodba v hospodářské části.“ Původní průchod s dveřmi mezi světnicí a kuchyní nahradilo okno s barovým pultíkem. Stejně tak chalupáři zrušili vchod z kuchyně do chodby v hospodářské části. Do ní se dnes vstupuje z jídelny, dřívějšího pokojíku, jíž ozvláštňuje jedna stěna s odhaleným kamenným zdivem. Na propojení jídelny s kuchyní stačí podávací okénko, které lze uzavřít okenicemi.

Hostům je k dispozici menší, ale vším potřebným vybavená modrobílá koupelna. Podobná je i u manželské ložnice

V bývalé hospodářské části je nově vybavená koupelna a toaleta. Chloubou pána domu je příjemná knihovna, v níž se proměnila místnost – skladiště. „Tady se dá v klidu číst nebo poslouchat hudba, do knihoven vyrobených na míru se vešla spousta knih, kterou už nebylo doma kam dát,“ pochvaluje si Martin. K psacímu stolu pod fotografickou galerií předků na stěně usedá se svou prací občas i mimo víkendy.

Místo pro přátelská setkání

A teď přijde velké překvapení – z knihovny vstupujeme do bývalé stodoly, která prošla asi největší proměnou. Dnes je z ní společenská místnost pro setkávání širší rodiny nebo přátel. Je vybavena velkým stolem se židlemi, houpacím a závěsným plátěným křeslem a dlouhým pracovním kuchyňským pultem se zásuvkami. „Pult jsou vlastně dva staré ponky, které pocházejí z dílen Národního divadla. Manželka doplnila zásuvky keramickými štítky. Kromě nich dělala i keramickou madonku ve štítu chalupy a ptáčky a lucerny do zahrady,“ vyjmenovává Martin.

Z chodby nad bývalou hospodářskou částí vedou dveře do koupelny a třech ložnic. Za dveřmi na konci chodby bude jednou sestupovat schodiště přímo do stodoly. Díky pěti střešním oknům je chodba plná světla

Širokými francouzskými okny se dá ze stodoly vyjít na terasu se zahradním nábytkem a s výhledem do celé zahrady. Na stodolu navazuje dřevník a nový kamenný sklad na zahradní nábytek a nářadí. „Starou střechou jsme topili tři roky. Tak si říkám, kdo bude jednou topit touhle střechou?“ říká Martin s pohledem do nového krovu stodoly.

Přibyly ložnice a koupelny

Po novém schodišti stoupáme z předsíně do podkroví. Neobvyklé je zábradlí ze skla, které působí subtilně a dovoluje průhledy, třeba na parapet nad schodištěm se starými žehličkami a bandaskami.

Nad světnicí je rozlehlá ložnice, kde má vedle rodičovské postele zatím svou postýlku i ještě ne dvouletý syn Herbert. Do půdorysu ložnice je vestavěna malá, ale dobře vybavená koupelna. „Nejdříve jsem ji považoval za nadbytečnou, ale teď ji oceňuji,“ svěřuje se náš hostitel. Z ložnice se vychází na velkou terasu na střeše verandy. Odtud přivítat nový den s pohledem do zahrady musí být v létě moc příjemné.

Další z hostinských pokojů

Z chodbičky nad schodištěm vstupujeme do dlouhé chodby, probíhající po celé délce nově vybudovaného podkroví nad bývalou hospodářskou částí. Vlevo jsou čtvery dveře: do koupelny s toaletou a do třech malých ložnic. Každá je vybavena dvoulůžkem nebo dvěma samostatnými postelemi. V ložnicích najdou odpočinek návštěvy přijíždějící za našimi chalupáři.

Za dveřmi v čele chodby, které jsou zatím zamčené, bude jednou schodiště přímo do stodoly – po něm se návštěvy dostanou od svých ložnic rovnou do centra společenského dění. „V obytné části chalupy si tak zachováme soukromí,“ vysvětluje připravované praktické dispoziční řešení náš průvodce.

Zařízení pochází z různých zdrojů

U dlouhého pultu ze starých ponků se dá připravit pohoštění i pro větší množství lidí

„Vybavení místností je kombinací starého nábytku, kterého se chtěli ostatní v rodině nebo přátelé zbavit, a nově koupeného v IKEA nebo na Aukru. Pár kousků tu zůstalo i po předchozích majitelích,“ svěřuje nám Martin. „Dekorace, které v chalupě vidíte, pocházejí hlavně z rodinných ,sbírek‘ nebo to jsou památky či dárky od známých. Stěnu nad pracovním stolem v knihovně jsme zaplnili dobovými fotografiemi našich předků, ve stodole se uplatnily i stará decimálka, lyže, kufr, valcha, keramika a podobné věci.“

Zahrada, to je především trávník

Kromě předzahrádky před domem přiléhá ke stavení po jedné straně rozlehlá zahrada. Tvoří ji především trávník, lemovaný podél plotu keři, stromy a záhony. Pár starších stromů doplňují nově vysazené. „Máme tu hrušně, švestky, jabloně, broskvoň, černou jeřabinu, moruši,“ vyjmenovává chalupář. Ozdobou zahrady je stará hrušeň s romantickou bílou lavičkou uprostřed trávníku. „Jeho sekání dá na zahradě nejvíc práce,“ usmívá se Martin.

Zahrada se starou hrušní a romantickou lavičkou

Blízko vrat je zvýšený bylinkový záhon, u terasy před stodolou kvete v kamenném korytě levandule a mateřídouška. „Ze zadních vrat se dostaneme hned do polí a do lesa na houby,“ ukazuje náš průvodce.

Jak se žije na chalupě

„Trávíme tady většinu víkendů, já někdy zůstávám i ve všední dny, protože tu mám klid na práci,“ říká Martin. „Jezdíme sem v létě na dovolenou, přijíždějí sem za námi příbuzní, přátelé.“ A co sousedi? „Z obou stran kolem nás jsou místní obyvatelé. Máme tu jednu mladou rodinu také s dětmi, takže o zábavu je celkem postaráno. Od místních kupujeme také vajíčka…,“ pochvaluje si soužití na vsi mladý chalupář.

text: IVA TVRZOVÁ
foto: PAVEL VESELÝ

Chalupa na půl cesty


Komentáře

Napsat komentář