Moravské Slovácko


Zatímco větrný mlýn v Kuželově představuje unikát, přilehlé hospodářské stavení je pro Horňácko typické

Jednoduchá, ale výrazná kombinace bílé a modré je typická pro domy takzvaného podunajského typu. Podobné stavby se dodnes zachovaly především na moravském Slovácku.

Součástí zástavby řady vesnic i měst na moravském Slovácku jsou v mnoha případech stále obývané vesnické domy, dokumentující tradici tamní lidové architektury. Vyznačují se jednoduchým a čistým stylem, stejně jako typickou barevností, často v kombinaci bílé a modré, ale i v jiných, zpravidla jasných a veselých barvách.
Zachovalé chalupy a hospodářské stavby stále mohou být v mnoha směrech inspirací pro stavbu i rekonstrukci vesnických domů. Účelovost, úsporné architektonické výrazové prostředky lidových stavitelů, ale i volba dostupného materiálu pro stavbu a jednoduché, ale velmi zdobné dekorativní prvky, to vše je příkladem funkčního stavění, které dodnes plní svůj účel.
Lidové stavitelství v nejrůznějších oblastech moravskoslovenského pomezí velmi dobře dokumentuje soubor staveb ve skanzenu Muzea vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici. Mnohem zajímavější je však objevovat dochované tradiční stavby přímo ve vesnicích v okolí Uherského Hradiště, Strážnice či Hodonína.

Rajčovňa v Hluku

Památné domky v Hluku slouží jako místo pro společenské akce

Velmi zajímavým příkladem takové architektury je třeba soubor památkových domků v Hluku. Městečko nedaleko Uherského Hradiště se chlubí hned několika pečlivě udržovanými chalupami v ulici, zvané Rajčovňa. Tamní rolnické domky jsou názornou ukázkou toho, jak se na vesnici žilo a bydlelo v dobách od 17. století do poloviny 20. století. Domky jsou postaveny z kotovic neboli nepálených cihel a jejich zdi pokrývá mazanina z ječmenných plev, hlíny a vody, přemalovaná vápnem. Dnes už mají střechu z pálených tašek, ale dříve ji pokrývaly došky. V jednom z domků je zachovaná původní hliněná podlaha i veškeré zařízení. Stůl, lavice, jediná postel, to vše doplňují kachlová kamna s klasickou chlebovou pecí a černou kuchyní, která vytápěla místnost, kde se spalo i jedlo. K domku patří také nářaďovna a malý dvorek.
Mladší domek má dřevěné podlahy a zachoval se v něm kachlový sporák. Neslouží už k bydlení, ale je možné navštívit v něm malé muzeum krojů.
„Jiná místnost je vybavena dobovým nábytkem, který pochází z národopisné sbírky Slovácká jizba. Kromě rozměrného stolu s dekorovanými lavicemi by vás mohla zaujmout kachlová kamna či malovaná postel a skříň. A v kuchyni si zase můžete prohlédnout kachlový sporák, dřevěnou máselnici a na lavicích pod oknem dřevěné nářadí potřebné k pečení chleba,“ popisuje správce domků František Jelének.
Dvorek je vyzdoben ornamenty, charakteristickými pro region. Malba je provedenapodle vzoru nejstarších ukázek původního hluckého ornamentu a byla rekonstruována koncem minulého století.

Vinohradnické stavby

Některé staré chalupy v Blatnici mají originální dekoraci v podobě malovaných keramických kachlů

Velmi charakteristickou ukázku slovácké tradiční architektury můžete v podoběvinohradnických staveb obdivovat i v blízkém Vlčnově a rovněžnedaleké Blatnici pod Svatým Antonínkem. Vlčnovské „búdy“ i drobné stavby lisoven nad sklepy v Blatnicizáří do krajiny typickou kombinací bílé fasády a modrého obrovnání a dodnes plní svůj původní účel. Zvláště v Blatnici, kde jsou domky rozesety na úpatí proslulého poutního místa s kaplí svatého Antonína, bývají častou zastávkou cykloturistů a místem ochutnávek tamního vína. Ani v jednom případě však nejde o muzeum, tamní vinaři je totiž po generace s láskou udržují a využívají.
Na konstrukce stěn vinohradnických staveb se používal kámen, zděný zpočátku na hliněnou a později vápennou maltu. Stavělo se i z nepálených cihel a u mladších sklepů i z pálených cihel. V horní části staveb navazují na zděné stěny dřevěné konstrukce stropních trámů a krokví. Původní valbové nebo polovalbové zastřešení s doškovou krytinou bylo již na počátku dvacátého století postupně nahrazeno střechami sedlového tvaru, využívající vaznicovou konstrukci krovu. Zpočátku výrazně a později zpravidla již méně předsazené štíty byly často opatřeny dvířky do prostoru krovu, využívaného pro ukládání sena na zimu.
Vstupní prostor těchto staveb tvoří lisovna, za kterou následuje vstup do klenutého sklepa. Nad sklepem je místnost, původně využívaná jako sklad ovoce či nářadí, která dnes často slouží jako místnost pro posezení.
„Nedílnou součástí nejzachovalejších vinohradnických staveb jsou původní a mimořádně hodnotné výplně otvorů. Jedná se především o dřevěné trámkové zárubně s prahem a dřevěnými dveřmi, opatřenými diagonálně nebo častěji již vodorovně kladenými prkny. V některých případech se dokonce zachovalo i původní stavební kování,“ uvádí Martin Čerňanský na internetových stránkách lidova-architektura.cz.
Zachovalé malebné historické domky buď v modrobílé kombinaci či s dominující modrou a bohatými štuky na fasádách a dekorativními obklady najdete i na dalších místech Blatnice.

Na Horňácko

Kaplička v louce s malovanými ornamenty, které se každoročně obnovují

Cestou z rozlehlé vesnice pod známou poutní horou směrem na nedaleké Horňácko je pak možné obdivovat kapličku se zvonicí z 18. století v Louce, rovněž typicky modrobílou a zdobenou ornamenty, které se každý rok obnovují. A další zastávkou na cestě za bílomodrými domy je pak Velká nad Veličkou, vesnice na úpatí Bílých Karpat, proslulá charakteristickým folklórem a Horňáckými slavnostmi. Zachovalých stavení s bělostnými fasádami najdete ve středu obce hned několik a i tady se přinejmenším v některých z nich stále bydlí.
A když už jste na Horňácku, stojí za to pokračovat několik kilometrů po úzké silnici na kopec nad Kuželovem, kterému dominuje větrný mlýn.
Je jedním z mála dodnes zachovalých větrných mlýnů holandského typu. Byl pravděpodobně postaven v roce 1842 a více než sto let sloužil zemědělcům z Kuželova, Hrubé Vrbky a dalších vesnic. Celý areál včetně přilehlých budov rovněž skvěle dokumentuje místní stavitelskou tradici.
Mlýn má kuželovitou kamennou konstrukci, která nese střechu se šindelovou krytinou. Střecha je uložena otočně a natáčena kolem svislé osy mlýna tak, aby větrné kolo bylo vždy nastaveno proti větru. Má čtyři křídla upevněná na konci hlavní hřídele. Vedle mlýna stojí přízemní budovy hospodářských stavení. V přilehlých obytných a hospodářských budovách je zřízena expozice horňáckého bydlení a místního způsobu malovýrobního hospodaření z přelomu 19. a 20. století.
Z Kuželova pak lze pokračovat do Hrubé Vrbky, kde najdete další soubor zachovalých historických, ale dodnes funkčních lidových staveb v podobě řadových kamenných stodol. Vyplatí se i zajížďka do Kněždubu, kde je k vidění zrekonstruovaný dům, v němž se narodil slavný malíř Joža Uprka. Ten je příkladem citlivě provedené opravy s důrazem na zachování typických architektonických prvků a přestože je v něm muzejní expozice, lze si bydlení v takovém domku představit bez problémů.
Cestu za modrobílou architekturou je možné korunovat návštěvou areálu vinných sklepů Plže v Petrově, kde vznikaly vinohradnické stavby už v patnáctém století. A na závěr pak stojí za návštěvu už zmíněný skanzen ve Strážnici, kde najdete dosud „žijící“ chalupy s bílou fasádou, modrým obrovnáním a ornamenty i v uličkách města.

TEXT A FOTO: RICHARD GURYČA


Komentáře

Napsat komentář