Babiččina zahrádka po Valašsku


Každý si ji představuje trochu jinak, ale patří k ní veselé barvy, syté vůně, bylinky a plané růže a samozřejmě i slunečnice u plotu. Jednu takovou zahrádku jsme potkali u staré roubenky na Valašsku. Zkuste se jí inspirovat!

v této zahrádce je určujícím prvkem svah. díky němu se sem na terasách vejde více rostlin než na rovinu o stejném půdorysu a zeleň opticky lépe působí

Napodobit výsadbu v předzahrádce ve venkovském stylu není nic těžkého, stačí respektovat fakt, že jejím základem musí být především nenáročné trvalky. Výběr by měl být takový, aby v průběhu celého roku pokaždé něco kvetlo.

Zahrádka pod dřevěnicí

Miniaturní, ale svátečně vonící zahrádku ve starosvětském stylu jsme objevili v Novém Hrozenkově pod valašskou dřevěnicí s masivní kamennou podezdívkou a s rozlehlou pavlačí, odkud je výhled do sadů a luk. Kdysi tu míval ateliér malíř Antonín Strnadel, nyní je interiér stavení přebudován na jeho památník.

drobnokvěté růže se sem hodí lépe než ty, které zazáří jen několika velkými květy

Inspirativní „babiččina“ zahrádka je v tomto případě vybudována ve svažitém a poměrně vlhkém terénu, takže se tu daří i kapradinám a náprstníkům. My jsme zde zastihli kvetoucí hvozdíky, rozrazily, oměje, lilie zlatohlavé a vrbiny. Na svůj čas zatím čekaly kosatce, floxy, janeby a divizny. Je zřejmé, že mnohé květiny sem přicestovaly z okolních luk, a proto je zahrádka každý rok trochu jiná.

Venkovská klasika

Pro výsadbu venkovské zahrádky bývala typická trojčlenka: předzahrádka se zeleninozahrada vou zahrádkou, dvorek a sad. Předzahrádku a zeleninovou zahrádku lemoval plot, aby se do nich nedostala drůbež.

denivky do zahrádek patřily vždy – o tom svědčí i zplanělé exempláře v dávno zaniklých osadách

Rozlehlá travnatá plocha bývala jen v sadu, živý plot obvykle vyrostl sám z planých keřů, které se neupravovaly. Původní selské zahrady byly ryze užitkové a velmi prosté. Vznikaly bez plánování a rostly tu především rostliny jedlé a užitkové (koření, bylinky i léčivky) a rostliny ochranné (šeřík u vstupu) a samozřejmě i ty pěstované pro slávu Boží (lilie, hvozdíky, kopretiny).

Na jaře se na klasické babiččině zahrádce objevují prvosenky, kamzičníky, konvalinky a srdcovky, doprovázené drobnými cibulovinami, jako jsou sněženky a bledule. V pozdním jaře ji krášlí orlíčky a pivoňky, v létě trsy zvonků, řebříčků, ostrožek, smolniček a lupin. Podzim mají na starosti astry s jiřinami. V bylinkové části měly výsadní postavení léčivky, jež sloužily jako domácí apatyka, koření anebo jako odpuzovač hmyzu. Typickými zástupci jsou levandule a šalvěj.

Jak a co sázet

Při výsadbě venkovské zahrádky se vyvarujte pestře zbarvených dřevin, vynechejte zakrslé jehličnany. Záhonům prospěje volnost až chaotičnost a kompoziční naivita. Preferujte nepřešlechtěné trvalky s jednoduchými květy. Důležité je uvědomit si, že okrasné květiny se v dřívějších dobách nevysévaly, a přesto se díky samovýsevu na zahradě objevovaly rok co rok.

Záhony s hluchavkovitými rostlinami bývají laděny do modrofialova a výpěstky často poslouží i jako koření nebo léčivky

Do kategorie osvědčených a odolných dvouletých vytrvalců patřily pomněnky, sedmikrásky, topolovky, náprstníky a léčivé divizny. Na babiččině zahrádce se však výborně dařilo i některým samovýsevným letničkám. V jejich čele stojí zářivě kvetoucí měsíček, následují letní fialy, chrpy, černucha, vonná rezeda, popínavý hrachor a laskavec.

Růže a bezy

Na venkovské zahradě nikdy nescházely růže. Pěstovaly se však jen „plané“ druhy, které měly jednoduché květy a krásně voněly. Dnes lze použít například růži keltskou či stolistou.

vrbina obecná roste i volně v naší přírodě a je velmi skromná a odolná

Z ostatních keřů patřil na původní venkovskou zahradu stálezelený krušpánek neboli buxus, brslen, šeřík a mohutné hortenzie. Později doznal velké obliby voňavý pustoryl neboli nepravý jasmín. Samozřejmě nesměl chybět léčivý bez černý, jemuž bylo vyhrazeno působiště za stodolou. Můžete zkusit vysadit i starobylé ovoce – jedlý jeřáb, mišpuli nebo kdouli.

Když už jsme u užitku – u kompostu vždy rostly křen a rebarbora. Jenom pro jistotu ještě jednou zopakujme: méně je více a krása minulých odrůd tkvěla v nepřešlechtěnosti. Atmosféru venkovské zahrady dotváří drobné doplňky, jakými jsou staré hrnce, dřevěná vědra, kamenný žlab či obyčejný vydlabaný kus stromu.

Babiččina zahrádka po valašsku


Komentáře

Napsat komentář