O českých keramických obkladech


Když povodeň na Rakovnicku v roce 1882 zatopila a zničila celou soustavu nadějně se rozvíjejících kamenouhelných šachet, nikdo netušil, že se z katastrofy zrodí nejslavnější české keramické závody a nejvýznamnější průmysl Rakovnicka.

 

Pohled do dílny v začátcích historie továrny

 

Zatímco v šachtách nebylo možné těžbu obnovit, zbylé budovy, vlečku a část na svou dobu velmi dobrého technického vybavení se majitel dolů, uhelná společnost Moravia, rozhodl využít pro keramickou výrobu. Jako výchozí surovinu bylo možné použít haldy lupků (hlušiny doprovázející těžbu uhlí) a místní jíly. Po předběžných zkouškách byly budovy šachty vybaveny stroji pro zpracování jílů, hydraulickými lisy, třemi kulatými pecemi a byla zahájena výroba žáruvzdorných cihel a režných dlaždic.

 

Továrna RAKO v roce 1907

Spolupráce s malíři, sochaři a architekty
Počátkem roku 1898 továrnu koupili pánové Kasalovský a Sommerschuh. Hlavně Emil Sommerschuh měl pro rozvoj továrny a sortimentu velký význam. Byl synem známého pražského keramika a výrobce kachlových kamen. Díky jeho schopnostem, znalostem a spolupráci s řadou malířů, sochařů a architektů se nabídka továrny brzy rozšířila o pórovité obkládačky, nové druhy kachlů a kachlových kamen, mozaikovité obklady à la perské koberce, keramické obrazy, zahradní a hřbitovní keramiku, speciální reliéfní obklady budov a fasádové obkládačky. Spolupráce se špičkovými výtvarníky vedla k vysoké estetické úrovni výrobků a přinesla také ocenění na mezinárodních výstavách a soutěžích.

 

Detail historické podlahové mozaiky ve spořitelně v pražských Vršovicích

Nádherné mozaiky
V roce 1907 byla továrna prodána knížeti Janu II. z Lichtenštejna, který již vlastnil keramický závod v Poštorné u Břeclavi. Spoluprací obou továren vznikl podnik značného významu. Generálním ředitelem byl jmenován Emil Sommerschuh, který pokračoval v započatém vývoji. Vznikla velká díla v budovách, které slouží dodnes.
Speciální a významnou kapitolu výroby té doby tvoří: mozaikové obrazy (tzv. sekaná mozaika), které lze vidět např. v termálních lázních a hotelích v Budapešti, v budově univerzity v Sofii, v lázních ve Vídni atd. Díky majolikovým obkládačkám glazovaným barevnými glazurami (Obecní dům Praha), bylo možné vytvářet rozměrné obrazy. Některé byly tvarově upravené a připomínaly skleněné vitráže katedrálních oken, tzv. řezaná mozaika (např. rakovnický kostel, obraz Jakuba Obrovského Žně v Plzeňské restauraci Obecního domu, budova Hlaholu v Praze apod.). Ojedinělý projekt té doby představuje keramická výzdoba pražského hotelu Imperial.

 

Historický nástěnný keramický obklad v cukrárně Au Gourmand v Dlouhé ulici v Praze

Fasádní obklady
Jan z Lichtenštejna prodal své keramické továrny v roce 1920 akciové společnosti s většinovou účastí Živnobanky. V období do druhé světové války byla zavedena řada mechanizačních novinek a postavena většina výrobních hal stávajícího oddělení pórovinových obkládaček. Na přelomu 20. a 30. let se zvýšil zájem o fasádní obklady. K nejvýznamnějším zakázkám patřily: podzemní tunel Holland, New York, 1926 (15 000 m²), Všeobecný penzijní ústav Praha-Žižkov (nyní VŠE), 1933 (16 000 m²), sanatorium Vyšné Hágy, Vysoké Tatry, 1937 (18 000 m²), Elektrické podniky Praha, 1938 (6 000 m²), plavecký bazén v Hongkongu, lázně Amalienbad ve Vídni a Haviak v Basileji.

 

Potisk zápalech patřil k tradiční formě reklamy

Od války až do současnosti
Během druhé světové války byla výroba značně omezena. Obnovena byla v roce 1945, kdy byl závod znárodněný a k novému národnímu podniku Rakovnické keramické závody bylo připojeno 17 dalších závodů. Reorganizací v roce 1949 vznikly tři nové národní podniky, další organizační změny pokračovaly v následujících letech. Výroba kachlů a kamen nebyla v Rakovníku obnovena, zvýšený stavební ruch ve zničené Evropě si však vyžádal dodávky keramických dlaždic, zvláště pak pórovinových obkládaček. Požadavky na množství vedly k omezení technicky náročnějších druhů výrobků.
Na přelomu 50. a 60. let došlo k prvním významnějším poválečným rekonstrukčním a investičním akcím a později ke zmodernizování všech výrobních úseků. Na počátku let osmdesátých byla dokončena výstavba nového závodu RAKO 3 v Lubné u Rakovníka. V devadesátých letech přinesla změna hospodářsko-politických podmínek přeměnu národního podniku na akciovou společnost. V letech 1994 – 2002 se stal majoritním vlastníkem akcií Rakovnických keramických závodů přední německý výrobce stavební keramiky Deutsche Steinzeug Cremer and Breuer AG, vystřídán v roce 2002 rodinnou firmou LASSELSBERGER z Rakouska, která začlenila RAKO do své společnosti.

 

TEXT A FOTO: RAKO


Komentáře

Napsat komentář