U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Zahrada v dolíku
Kategorie: Zahrada | Autor: Marie Rubešová
Kdybyste nakoukli do této zajímavé zahrady v Českém ráji předposlední den července, nevěřili byste svým očím. Na kamenných lavicích a obrubnících, všude, kde se dá, bude sedět šedesátka hostů tradičního každoročního grilování. Letos bude slavnější než jindy, protože Jakub slaví třicítku!
To mi vyprávěla Helena Poláková, matka Jakuba a o pět let mladšího Martina. Vypiplala ostatně i tu dvacetiarovou zahradu, která stoupá z dolíku kolem jejich chalupy více či méně prudce do všech světa stran. Aby se tam vůbec dalo posedět, bylo třeba terén upravit do roviny.
Stanice Moldavskaja
“Podle mapy jsme zjistili, že tam dole protéká potok. Ovšem objevil se vždy jen po průtrži mračen, kdy do něj stékala voda z okolních strání. Jinak bylo koryto celý rok vyschlé. Před deseti lety jsme potůčku nabídli jiné řešení – betonové roury, které jsme na třiadvaceti metrech naší rovinky zapustili do země. Samozřejmě ne sami, přijeli tenkrát Moldavci,” vzpomíná chalupářka. “Vznikla tu dočasná stanice metra Moldavskaja, kde si pořád hrály sousedovic děti a posílaly si ‘metrem’ autíčka. I naši kluci byli plni zájmu o výkop. Mimo dvůr, což je plocha asi 20 x 30 metrů, zase pokračuje korýtko potoka volně.”
Finty, jak získat děti ke spolupráci, jsou zkrátka různé. Rodiče paní Heleny však žádné ani nemuseli vymýšlet. “Tatínek měl v koloniích na kraji Prahy dokonce dvě zahrádky a já jsem pořád musela pomáhat. Ale nezošklivilo se mi to. Milovala jsem kytky odmalička. Ne že bych byla nějaký velký botanik, ale když něco sázím, chci znát jméno a samozřejmě způsob pěstování rostliny.”
Jahodový čas
Chalupa, kam Polákovi vyrážejí na víkend často už ve čtvrtek, vyhlíží štítem k jihu. Má předzahrádku s nízkým bílým plotem, za nímž našly místo tradiční pivoňky, kamzičník, tulipány, tedy trvalky, které nepotřebují moc péče. To je ostatně pěstitelský záměr pro celou zahradu. “Původně tu byly klasické záhony. Tři roky jsem nad nimi každý týden klečela – a pak jsem si řekla dost! A všechny jsem zrušila. Bývalé výsadby připomínají jen víceméně planě rostoucí maliny a v louce na stráni, kde jsou ovocné stromy, spousta lesních jahůdek.” Samozřejmě se nechají dozrát, sezobou se – a pak je teprve dovoleno louku kosit. Na rozdíl od ostatních zatravněných ploch, které má v péči pan Jindřich se svou sekačkou, na svažitou louku vyráží třikrát do roka s křovinořezem syn Martin. A tak jsme si mohli užít pohled na blankytně modrý zběhovec, kopretiny, pryskyřníky a kohoutky.
Modrá nebo růžová?
Které květiny má Helena nejradši? Prý miluje všechny. Ale nejvíc modré, to je její oblíbená barva. “Přitom mám dojem, že jde zahrada víc dorůžova,” kroutí hlavou. “Snad je člověk ovlivněn červenou barvou růží. Jedna se rozrůstá po roubení – to je odrůda Večeřa, a uprostřed dvora s ní v kráse závodí remontující odrůda Milevsko. Růžová je i většina hortenzií, pro které mám slabost, a balzamíny. Těch tu je taky spousta. A z modrých květin? Hned zjara se objeví modřence a pomněnky, které tvoří první nájemníky nádob a podrost okolo růží. Po zmrzlých přijdou do koryt balzamíny. Modrofialová je šanta kočičí, drobné polní macešky, pupkovec – je podobný pomněnce, ale má jiné listy. Azurem nešetří ani velikánský barvínek, který jsem si přivezla loni ze Skotska, a některé petrklíče.” Osazuje svoje království podle sluníčka. Na babiččinu zahrádku, otočenou k jihu, svítí od rána do tří odpoledne. Za chalupou se daří stínomilným, takže bohyškám a škornicím. Bohyšek má zahradnice, která neustále doplňuje svůj “arzenál”, dokonce osm druhů! Na stráni, orientované k severozápadu, je rozárium a na té, zvedající se proti chalupě, hlavně podzimní astry a floxy.
Jsem těžkej improvizátor
Od jara až do zámrzu tady něco kvete. To je další hledisko, podle kterého Helena vybírá jednotlivé druhy. Jak je sesazuje k sobě? Studuje knížky zahradních architektů, jichž se v poslední době vyrojila spousta? “Ani náhodou, jsem těžkej improvizátor,” přiznává. Ostatně její profese fotografky ji pro tento úkol dobře vyzbrojila.
Okolo fialových floxů vysázela podkovu z tmavě modrých hyacintů, třešňový stromek zjara ozdobí věncem sedmikrásek (manžel zkrátka v době jejich květu nevystříhá kolem kmenu zhruba dvoumetrovou kružnici) atd. Nic si předem nemaluje, vždycky prý je to otázka okamžitého nápadu. Pan Jindřich manželčiny sázecí a přesazovací fantazie občas zlehčuje a tvrdí, že každá jejich kytka má svůj cestovní pas – jak pořád putuje…
V čem však Helena neiprovizuje, to je volba odrůd ovocných stromů. Nedaleko jejich chalupy má totiž své pracoviště, spadající pod ČSAV, sadař ing. Otto Louda. Ten, který má “na svědomí” slavné odrůdy jablek, jako jsou například Šampion nebo Rubín. Jeho rady jsou pro paní Helenu svaté. “Je to jabloňový kraj, takže i u nás jsou jabloně v přesile. Ale máme tu i pár třešní, švestku, ryngli Nancijskou, hrušku Clappovu a pár keřů lísky, aby byly oříšky.”
Co chybí pilné zahradnici ke štěstí? Teď, když si kolem nezakrytého meandru potoka vysázela pět vrbiček, aby mohla v důchodu plést pro radost košíky, jí prý chybí ke spokojenosti už jen rybníček. Uvidíme.
Popisy k obrázkům
1 Bílý plůtek předzahrádky a za ním chalupářská klasika. A v kamenném korýtku jasné barvy balzamín rámované břečťanem
2 Střed rovného dvorku před chalupou s kamennými terasami připomíná antický amfiteátr. Zanedlouho tu bude plno…
3 Popínavá růže Večeřa – kráska, které si tu všimnete nejdříve
4 Pupkovec, který připomíná pomněnku, ale má jiné listy, je jedním z bojovníků za modrý tón zahrady
Autor fotografií: FOTO HELENA POLÁKOVÁ
