Zahrada pod Šibeníkem

Mít výhled je asi to nejkrásnější, co může dům se zahradou potkat. Manželé Koubovi se neobyčejnou vyhlídkou těší každý den, když ze svého domu pod vrchem Šibeníkem obhlížejí kopcovitou krajinu nad Nejdkem.

Zahrada s domem tvoří ostrůvek vysoké zeleně v lukách nad Nejdkem

Zahrada Koubových se podobá barevnému pastelu. Konečně, není se co divit, oba majitelé líbezně osázené zahrady jsou výtvarníci. Textilní výtvarnice paní Jarmila pracuje na svých poetických tapisériích a gobelínech, její manžel Heřman je sochař známý mimo jiné autorstvím reliéfů unikátní Nejdecké křížové cesty na Křížovém vrchu. Na zahradě zůstal z této křížové cesty jeden díl jako zkušební vzorek. Autor tu na něm testoval odolnost použité barvy.
Koubovi se sem přistěhovali v roce 1969. „Neměli jsme tehdy peníze na úpravy domu, ale chtěli jsme nový domov zkrášlit podle svých představ. Proto jsme se pustili do zahrady,“ prozaicky vysvětluje pan Heřman.

Proměny zahrady

„Stylový horský dům ve finském stylu nechal před válkou postavit pro svoji dceru místní ředitel školy, který pak jako Němec musel odejít,“ vysvětluje majitelka. „Po válce dům sloužil jako ubytovna, horská chata i jako skautská klubovna. Poslední majitel nám jej prodal, protože už nechtěl dál chodit pro vodu ke studni. Na zahradě tehdy bylo jen pár záhonků, velké hnojiště a všelijaké dřevěné boudy a kůlny. Ty jsme všechny postupně zlikvidovali.“
Svažitý terén bylo nutné zkultivovat, srovnat hrboly a vytvořit kaskádu rovinek. A hlavně vybudovat soustavu kvetoucích lagun a průhledů mezi dřevinami.

„Starý plot jsme spálili a chceme, aby ten nový šel jednou taky spálit bez škodlivých zplodin, proto zůstal nenatřený,“ vysvětlují manželé Koubovi

„Snažila jsem se o vytvoření více zákoutí, aby celá zahrada nebyla přehlédnutelná jedním pohledem,“ říká paní Jarmila, která nás také po zahradě provázela. „Zahrada se postupně proměňuje, protože neustále dostáváme nové rostliny, něco se příliš rozroste, něco naopak vymrzne a my tedy přesazujeme. Také jsme nedávno museli pokácet jednu z dominant, přestárlou kanadskou jedli před domem.“

Kde posedíme dnes?

Ne že by Koubovi oplývali nadbytkem volného času, ale když už chtějí posedět na zahradě, mohou si vybrat. Když se budoval nevelký bazén, posloužila zemina a kameny k navršení terasy před domem. Za zády plot porostlý loubincem v kontrastu se žlutými květy keřovité mochny, lemovaný houštím pěnišníků a azalek, skýtá krásný výhled do kraje nebo na dolní konec zahrady.
U terasy stávala kanadské jedle, ta ale hrozila pádem a musela pryč. Prý právě včas – kmen už byl zevnitř vyhnilý. Směrem k dolnímu cípu zahrady z terasy sbíhá svažitá skalka osázená vřesy, kapradinami, poléhavými jalovci a azalkami.
Druhé posezení skýtá terasa za domem, odkud zpod červeného loubincového baldachýnu obdivujeme výsadby kolem bazénu a povídáme si o jednom krásném průhledu mezi stromy. Letos bohužel višeň, která jej v pozadí korunovala, omrzla, takže majitelka musí vymýšlet jinou pointu průhledu.

Zahrada jako obraz

Nestačí vymyslet zajímavá zákoutí, zahradník musí vědět, které rostliny jeho vizi naplní. Paní Jarmila Koubová vypiplala zahradu stejně precizně, jako klade jedno barevné vlákno ke druhému ve svých goblénech.
Kolem bazénu se během roku plynule střídají jarní cibuloviny s bohyškami nebo kakosty, a když odkvetou červené čechravy, usadí se na jejich místě květináč s fuchsií. To vše je věnčeno zelení stříhaných jehličnanů, které kompozici tvoří pozadí. O kus dále se do pěnišníků půlkruhovitě zakously čechravy dvou barev, doplněné chřestem a kopretinou řimbabou, které zepředu lemují hvozdíky, afrikány a lobelky.
Spodnímu cípu zahrady vévodí „koláčový strom“ – krásně souměrný zmarličník, jehož čerstvě spadané listy opravdu voní po buchtách a koláčích. Parťáka mu dělá keř čilimníku.
Od pestrolistého zmarličníku se táhne pruh nízkého dřišťálu a denivek ke spodní skalce. Tu korunuje dřevěná studna s rumpálem, která kupodivu opravdu slouží jako studna, byť už z ní vodu do domu a bazénu dodává místo rumpálu čerpadlo. Od dolního plotu je přes tuto kompozici pěkný pohled na dům: plocha trávníku se střídá s pruhy pestrých výsadeb. Z levé strany vedle studny pěnišníková houština odstiňuje pohled na hospodářskou část zahrady. Celá kompozice kolem studny kvete díky afrikánům, lobelkám, krásnoočkům a trsům dobromysli.

Strohou kamennou podezdívku zjemňuje kožíšek nízkých dřevin a kobercových trvalek

Užitková zahrada

Ale nejen krásou živ je člověk. Manželům Koubovým jejich zahrada dává i zdravé mlsání, také bylinky – léky proti mnoha neduhům, a díky skleníčku i něco málo zeleniny v bio kvalitě.

„U horního plotu jsem vysadila muchovník olšolistý, kterému se říká rozinkový strom – plody má moc dobré, rostou v celých hroznech. Vedle mám aronii, kamčatskou borůvku, což je druh zimolezu, i kanadské borůvky. Vedle na záhonech pěstujeme brutnák, mangold, endivii, mizumu nebo fenykl. Obzvlášť se tu daří topinamburům – už jsou vyšší než člověk.“
Majitelka na své bio zahrádce dokonce pěstuje i vojtěšku, vysadila si i keřík kustovnice a pod něj americké brusinky. „Samé zdravé věci, které přidáváme do ovocných šťáv. Máme na to takový odšťavovač, který funguje spíše jako lis.“
Vedle záhonků se zeleninou roste na zahradě i pruh maliníku a křížence maliníku s ostružiníkem. Aby užitková zahrádka nerušila estetický dojem ze zahrady okrasné, z pohledové strany ji zakrývají rybízové keře.
Za hradbu ze zastřihávaných smrků majitelé ukryli skleník. „Tady mám rajčata, endivii, přes zimu salát a petržel. Za skleníkem je malý bylinkový záhonek se šalvějí, tymiánem nebo s řepíkem a s kořením do polévek a do masa,“ jmenuje paní Jarmila.

O dominantách

Po skácení kanadské jedle před domem nyní nejvýše sahá starobylá slivoň špendlík u boku domu. Už je jí šedesát let a Koubovi se rozhodli nechat ji celou popnout břečťanem. Hned vedle vnučka Radka před lety zasadila pecku z třešně a ejhle – strom se má k světu. Výškou se slivoni vyrovná a jednou převezme její funkci dominanty obalené břečťanem. Proto ji majitelé už teď přiřezávají do žádoucího tvaru.
Další prastará třešeň rozložila své větve hned vedle záhonků se zeleninou a posledním vysokým stromem zahrady je kanadská jedle v rohu za domem. „Ta se nám trochu moc rozrostla a zasahuje k elektrickému vedení. Proto ji energetici neustále seřezávají a moc krásy z ní není,“ konstatuje sochař Heřman Kouba. Právě pod ní mezi keři našel své místo jeho zkušební reliéf IV. zastavení křížové cesty.
My už ale, pohoštěni čajem z dobromysli, víme, že hlavními jsou tady tvůrci – manželský pár, který zahradu vlastní a opečovává: jejich výtvarný cit, krásná čeština, která jako by pocházela z Kralické bible, a nezdolný názor, že zahrada musí být především příjemná k životu.

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER

Zahrada pod Šibeníkem