U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Svěráky a svěrky
Kategorie: Dílna | Autor: Karel Štech
Výraz “udělat něco na koleně” znamená udělat to improvizovaně a neuměle. Pro provádění různých prací musíme mít k dispozici vhodnou pracovní plochu a ne jen vlastní koleno.
Chalupář nemusí mít ve své dílně různé speciální pracovní stoly, vystačí i s jedním univerzálním, ale bez jednoho až dvou svěráků se neobejde. Práce, při nichž se čím dál víc používá elektrické ruční nářadí, vyžadují kvalitní upevnění, které jiné zařízení než svěrák nezaručí. Přeříznout dřevěný hranolek nevelkého průměru ruční pilou bez svěrky a svěráku je sice možné (na úkor kvality řezu i doby práce), ale pro větší profily, tvrdší materiály a vyšší přesnost je svěrák nezbytností, mimo jiné i z bezpečnostních důvodů. Svěrák založený na principu, jaký se používá i dnes (pohyblivá část svěráku se k pevné, namontované na ponku, přitahuje vřetenem se závitem zakončeným rukojetí), vznikl někdy ve starověku. Principem svěráku je šroub, který při otáčení rukojetí větší délky je schopen dosáhnout přítlaku několika tisíc N (newtonů) a tak spolehlivě upevnit prakticky libovolný předmět.
Jaký svěrák koupit
Volba svěráku by měla odpovídat požadavkům uživatele; největší, zaručeně nejodolnější, ale také nejdražší jsou svěráky kovářské. Ty však mívají hmotnost i přes 50 kg a úměrně velké rozměry. Jejich konstrukce je značně odlišná od svěráků zámečnických: namísto soustružených nebo rybinových vodicích ploch jsou jejich pevné a pohyblivé části vzájemně spojeny masivním “pantem”. Kovářské svěráky bývají vyrobeny z kované oceli a snášejí hrubší zacházení včetně úderů kladivem. Některé z nich mají pevnou přední část a posuvnou zadní, popřípadě je lze ovládat nožním pedálem. Někdy jsou doplněny čelistmi, které umožňují stříhání plechu nebo tyčoviny. Zámečnické svěráky (nazývané také univerzální) mívají někdy otočný podstavec (oceníme jej pro snadnější přístup k uchycenému materiálu), válcové vedení a čelisti s drobným drážkováním. Čelisti o šířce 75 až 150 mm se dají rozevřít na 100 až 250 mm. Na pevné části svěráku nad upevňovacími šrouby bývá ploška, sloužící pro nýtování, přesekávání drátů a jiné podobné drobné zámečnické práce. Strojní svěráky nepatří na pracovní stoly; jsou to plochá jednoúčelová zařízení určená pro upevnění frézovaných, broušených nebo vrtaných obrobků na plochy pracovních strojů. Z tohoto důvodu mají malou “stavební výšku”; jejich konstrukce je pomocí speciálních šroubů se čtverhrannými hlavami posuvná po pracovní ploše například frézek. Namísto vratidla je jejich vřeteno opatřeno snímatelnou kličkou. Další typy svěráků byly přizpůsobeny konkrétním činnostem – například u svěráků instalatérských řezání závitů trubek. Nejmenší svěráky, používané například modeláři, se vyrábějí i v provedení, které se dá k desce stolu jen přitáhnout podobně jako strojek na maso pomocí svěrky, některé typy jsou vybaveny kulovým kloubem umožňujícím libovolné pootočení i náklon, další mají otočné “revolverové” čelisti atd.
Kam svěrák umístit
Snad nejčastěji se setkáváme se svěrákem přišroubovaným na pevno na plochu pracovního stolu. Řešení je nevýhodné – svěrák při většině truhlářských prací překáží a musíme jej často demontovat. Ještě horší je přišroubovat svěrák k truhlářské hoblici. V těchto případech je mnohem lepší svěrák připevnit na vhodný dřevěný hranol a ten upínat mezi “vozíky”, u běžného pracovního stolu musíme přitáhnout hranol k pracovní ploše truhlářskými svěrkami. Při montáži svěráku bychom však neměli použít běžné vruty, které se při pilování, řezání a podobných činnostech brzy uvolní, ale výhradně průchozí šrouby, pod jejichž matice navlékneme velké (tzv. karosářské) podložky. Jiným řešením je instalace vhodné konzole, svařené z jäckelů nebo trubek a upevněné ke zdi dílny; nosná konstrukce však musí být nejen dostatečně dimenzovaná, ale také spolehlivě upevněna. Přesto, že například běžné plastové hmoždinky unesou desítky kilogramů při zatížení statickém, neplatí to při zatížení dynamickém. Proto namísto hmoždinek používáme tzv. kamenáče nebo ocelové kotvy, popřípadě můžeme použít svorníky procházející zdí (na obou stranách by měly být opatřeny maticemi a velkými podložkami). Co se výškového umístění svěráku týče, jeho čelisti by měly být v takové výšce, abychom se o ně mohli opřít loktem, svírajícím úhel přibližně 90°.
Truhlářské svěrky
Truhlářské svěrky neboli ztužidla se používají ponejvíce v truhlářských dílnách pro fixaci lepených (například dýhovaných) dřevěných částí. Dotažením rukojeti svěrky lze dosáhnout tlaku, který převyšuje zatížení i několika pytli písku nebo cementu, které se pro tento účel také používají. Ze zkušeností truhlářů vyplývá, že jedno běžné ztužidlo postačuje pro lepenou plochu asi 140 cm2. Klasické truhlářské svěrky bývají vyrobeny ze silného ocelového pásu, popřípadě z tyčoviny s nalisovanou litinovou příčkou. Druhá část, vyrobená ze silné pásoviny nebo z litiny, se dá posouvat po základním rámu, jehož strana odvrácená od upínaného předmětu je opatřena záseky. Ty při dotahování přítlačného šroubu umožňují “zakousnutí” posuvného ramene. V truhlářských dílnách se používají také svěrky úhlové (tvořené dvojicí svěrek, jejichž vřetena vzájemně svírají pravý úhel) – ty fixují například jednotlivé díly nábytku v úhlu 90° a umožňují tak např. jednoduše vyrábět rámy na obrázky. Kromě svěrek se závitovým vřetenem se můžeme setkat i s jinými konstrukcemi: s vačkou (excentrem), s pružinou, s listovým perem, s dřevěnými klíny. Pro drobné opravy v domácnosti jsou vhodné odlehčené jednoruční svěrky.
Kolik svěrek na jaké práce
Truhlářské svěrky pro lepení velkých ploch (např. deska stolu) by měly být co nejrobustnější a početné; obvyklá čtveřice většinou nestačí. Podle zkušeností truhlářů je potřeba pro klížení masivního dřeva o velikosti desky stolu (cca 65 x 100 cm) asi dvacet běžných svěrek, pro dýhování (pravou dýhou) až dvojnásobek.
***
NĚKOLIK TIPŮ
* Svěrák se nesmí používat jako kovadlina; silnými údery je možné jej zdeformovat, litinové části mohou i prasknout.
* Pokud obráběný předmět potřebujeme přitáhnout větší silou, měli bychom jej upnout doprostřed čelistí, jinak se mohou zkřivit.
* Frézované destičky na čelistech při větším dotažení vratidla mohou upínaný materiál omačkat; stejně tak truhlářské svěrky bez plastových nebo pryžových podložek. Měkčí předměty proto chráníme plechovými nebo dřevěnými vložkami.
* Aby byl svěrák snímatelný, je vhodné jej připevnit k pracovní desce průchozími šrouby s podložkami a křídlovými maticemi.
* Přestože kvalitní svěrák je vždycky poměrně drahý, nedoporučujeme kupovat nekvalitní výrobek někde v tržnici.
* Před nákupem svěrák dobře prohlédneme: zejména svěráky koupené u stánků bývají velmi nekvalitní – šroub mívá nevhodný a někdy i tzv. potrhaný závit, díly mají vzájemné “vůle”, materiál bývá podřadný.
* Malé svěrky z dovozu, prodávané v tržnicích, jsou sice levné, ale většinou naprosto nespolehlivé – čelisti se při dotahování uvolňují a nelze docílit dostatečného přítlaku.
Odlehčený typ jednoruční svěrky pro modeláře nebo pro drobné opravy v domácnosti. Prodloužené čelisti umožňují dostat se hlouběji do plochy materiálu, kyvné patky na jejich koncích dobře sevřou i netypický tvar. Dotahování provádíme pouze stiskem rukojeti
Modelářský svěráček připevníme šroubem k libovolné stolní desce. Slouží pro drobné a jemné modelářské a strojařské práce
Svěráky se prodávají v mnoha velikostech, vybereme si tu, která pro naši práci nejlépe vyhovuje
Klasická truhlářská svěrka má robustní kovovou konstrukci a dotahuje se pomocí šroubování na přítlačném rameni. Je těžká, ale co stáhne, to drží
Nízký svěrák je především doplňkem ke stojanové vrtačce. Je nenahraditelný při svařování nebo řezání kovových profilů a trubek. Opracovávaný předmět je pevně přichycen, a to i pod potřebným úhlem
Rozměrné kusy nábytku nebo atypický rozměr a nepravidelné tvary snadno stáhneme popruhovými stahováky. Prodávají se i s pravoúhlými plastovými rohy. Dotahujeme pomocí ráčny
Náš tip – Stane-li se, že nemáme správnou velikost svěrky a potřebovali bychom stáhnout větší díl, můžeme dvě svěrky spojit v jednu a získat tak chybějící centimetry. Jedny pomocné ruce se při utahování vždy hodí.
