Chalupa po dědovi znovu ožila. A změnila se k nepoznání!

Letos uplynulo sto jedenáct let, co si ji tehdejší starosta vesničky v podhůří Železných hor postavil. Nebyl na to sám, pomohli mu místní řemeslníci. A on zase udělal mnoho dobrého pro obec.

Majitel chalupy dnes na dědečka vzpomíná s uznáním: „Byl kronikářem obce, nechal tady postavit školu, byl velitelem hasičů, měl na starosti kampeličku, působil jako pojišťovák a taky jako zvěrolékařský poradce. Když se třeba uvažovalo o utraceni krávy, zavolali rolníci mého dědu, aby rozhodl, zda už opravdu nejde zvíře zachránit. Byl hlava otevřená, všechno si načetl v odborných knihách. Bývaly v nich krásné obrázky, které jsem si rád prohlížel,“ vypráví pan Vladimír, který nás uvítal na zápraží chalupy.

Děda by měl radost

V tomhle stavení se sedlovou střechou se v roce 1902 narodil Vladimírův otec. Absolvoval zemědělskou školu a věnoval se výkupu zemědělských produktů v rámci tehdejších hospodářských družstev. Byl ve státních službách, a tak se s rodinou několikrát stěhoval. „Měl jsem ještě staršího bratra a každý jsme se narodili jinde. Nakonec jsme bydleli od mých pěti let ve Slaném, kde se otec stal ředitelem Hospodářského výkupního družstva. Za dědou a babičkou jsme jezdívali rádi, rodiče jim pomáhali o senách a o žních, k chalupě totiž patří šest hektarů polností,“ vysvětluje náš hostitel.

Po starostově smrti, v době vrcholící kolektivizace, tady místní JZD ubytovávalo své pracovníky. Když v roce 1975 chalupu převzal Vladimír, byla ve špatném stavu. „Zdědil jsem ji sice napůl s bratrem, ale ten neměl o pobyt na venkově zájem, a tak mi svůj podíl přenechal. Já jsem vystudoval strojírenskou fakultu ČVUT, což se při opravách hodilo. Navíc jsem na škole potkal spolužačku – svou budoucí manželku,“ říká současný majitel. Z vnuka i jeho Zdeny by měl děda starosta jistě velikou radost. Chalupa o víkendech a prázdninách ožívala a stále ožívá mladými hlasy a hlásky. „Narodily se nám tři dcery a ty mají dohromady deset dětí ve věku od dvou do pětadvaceti let,“ vypočítává Vladimír spokojeně.

Truhlář vyřezal do světnice typické selské posezení a lavici ke krbovým kamnům, foto: Martin Mašín

První rekonstrukce

Čerstvý majitel nemovitosti se rychle pustil do oprav a částečné rekonstrukce, aby si jeho rozrůstající se rodina mohla užívat chalupu i krásné okolí. Nejdřív bylo třeba vyspravit střechu, protože do stavení zatékalo. Hodily se k tomu pálené tašky z rozpadajícího se chléva. „Za dědy k domu patřilo malé hospodářství, v chlévě na dvoře choval tři kravky, pár prasat, kozy, slepice, králíky. Seno a také obilí se uskladňovalo na půdě, kam byl přístup venkovním schodištěm. To jsem rozebral a vstup na půdu jsem nechal přemístit dovnitř budovy. V prostoru, kam ústilo původní schodiště, jsem zřídil splachovací záchod,“ popisuje. Konečně tak mohla zmizet kadibudka stojící u páchnoucího hnojiště. Chlév, v němž družstevníci chovali prasata, dostal pěkně zabrat, propadl se tam strop. Vladimír zachoval jen části obvodových zdí a položil přes ně lehkou střechu. Dnes tam mají vnoučata pingpongový stůl a prostor pro odkládání hraček a sportovních potřeb.

Do přízemí se nevejdeme

Do čistého interiéru nechal Vladimír vyrobit kuchyňský nábytek a různé police. „Místní truhlář všechno udělal za velmi slušnou cenu včetně nových vnějších oken, která byla shnilá. Vnitřky jsou původní,“ ukazuje náš hostitel. „Ale jsou tady i nějaké staré věci po babičce, třeba ta veliká kredenc u kamen. Je jen olouhovaná, ještě jsem ji nestačil navoskovat. Louhovna, kde se zbavuje nábytek starých nátěrů, je v nedaleké obci. Jsou tady pořád šikovní řemeslníci,“ konstatuje Vladimír.

A pomohli, i když se Vladimír v roce 2012 rozhodl upravit podkroví. Do přízemí chalupy s půdorysem 14 x 7 metrů už se stěží uložili, zvláště když na chalupu přijely rodiny dcer s vnoučaty. „Namaloval jsem plánek, jak by prostor nahoře mohl vypadat a dva místní chlapíci to za rok celé zrealizovali. Na vrstvy tepelné a protikročejové izolace položili na podlahu dvě vrstvy OSB desek a plovoucí světle šedou podlahu s reliéfem dřeva. Izolačních rohoží jsem měl dostatek z výprodeje rušených stavebnin, takže jsme dobře zateplili jak podlahu, tak i palubkový záklop šikmých střešních trámů. Některé trámy střešní vazby zůstaly odhalené,“ ukazuje chalupář poté, co jsme vystoupali dřevěným zalomeným schodištěm do podkroví.

Krbová kamna bohatě zateplí střední část podkroví, foto: Martin Mašín

Koule se jmény vnoučat

Centrálnímu prostoru vévodí veliký stůl, kde se může usadit další parta, když se v chalupě sejde více lidí. V tom případě se zaplní obě ložnice při zadním štítu, do nichž se vstupuje vedle schodů, i další, která je vpravo za komínem ve zkosené části podkroví. Pod šikmým stropem je umístěna také koupelna s WC a kuchyňka. Ve veliké oblibě prý mají všichni prostorné posezení osvětlené třemi okénky předního štítu. „Tady se o Vánocích pravidelně všichni setkáváme. Šňůra, na kterou postupně zavěšuji koule se jmény vnoučat, tady visí po celý rok. Už jich je deset!“

Teplo, voda, pohoda

Stará nefunkční hnědá kachlová kamna v obytné kuchyni nechal majitel už při první rekonstrukci vybourat a nahradil je velkými litinovými krbovými kamny se zaskleným ohništěm. Další, menší krbová kamna zpříjemňují posezení ve společenském prostoru obytné půdy a navíc jsou v přilehlých ložnicích umístěny split jednotky tepelného čerpadla vzduch-vzduch.

Velkou proměnou prošla chalupa v 80. letech minulého století, kdy byly do vesnice přivedeny voda a plyn. „Nechali jsme vykopat přípojky a po celé chalupě jsem udělal vodovodní rozvody. Do té doby se používala voda ze studny. Kanalizace v obci není, a tak když jsem dělal ve stavení záchod, nechal jsem na dvoře zakopat vyřazenou vojenskou cisternu, která slouží jako žumpa,“ vysvětluje Vladimír. S proměnou přívodu vody se svezla i kompletní výměna elektroinstalací. Na chodbě vedle koupelny je kombinovaný plynový kotlík na teplou vodu a topení. „Nakonec jsem se totiž rozhodl udělat v přízemí i topení ústřední. Projekt a instalaci jsem nechal na místní firmě,“ dodává majitel.

Ve zkoseném prostoru za komínem vidíme další prostor s kuchyňskými potřebami a koupelnu, foto: Martin Mašín

Oblíbené místo

Pan Vladimír jezdívá teď na venkov často sám, paní Zdena před pár lety prohrála boj s nemocí. Rád si sedne k pianu, hraje oblíbené jazzové standardy a vzpomíná, jak šla léta v tom jemně zvlněném okraji Železných hor. A když už je mu samotnému smutno, zajde do hospůdky na kus řeči a další vzpomínání s místními.

Pobyt na venkově však láká i další generace. Kde jinde se může všech sedmnáct členů rodiny v klidu sejít, kde jinde oslavit kumulované svátky a narozeniny? Většina přijíždí i o prázdninách a na Vánoce se na „starostově chalupě“ sejdou všichni. „Chalupa je na konci vesnice, a tak v sadu i na louce za sadem bývá špalír aut.Dnes už bychom na společný výlet potřebovali mikrobus,“ konstatuje spokojeně náš hostitel a ukazuje, kde si děvčata udělala spirálu na bylinky a kde je od jara do podzimu pod ořechem velký zahradní stůl s prostorem pro grilování.

Text: Marie Rubešová Foto: Martin Maší

Chalupa po dědovi znovu ožila. A změnila se k nepoznání!