U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
SHAGYA ARABI MÁ LÁSKA
Kategorie: Volný čas | Autor: MARIE RUBEŠOVÁ
Prohánějí se po pastvině, jako by se vznášeli. Tihle koníčci to opravdu dovedou. Vždycky se odrazí, ohnou hlezna a spěnky předních i zadních nohou k sobě -a několik sekund plují vzduchem…
Ve Slotově nedaleko Kuksu chová tyto krásné bělouše Otto Dlabola, prezident Svazu chovatelů Shagya arabů ČR. Zejména díky němu a jeho chovatelské práci se naše republika připojila k nemnoha zemím, jež se snaží zachovat cenné dědictví chovu arabských koní z bývalých rakousko-uherských hřebčínů. Vždyť právě v jeho stáji postupně působilo šest významných hřebců tohoto plemene.
Vytrvalí, skromní, krásní
Shagya arabi jsou proslulí hlavně svou vytrvalostí. Zdědili ji po předcích, kteří prošli tvrdou drezúrou beduinů na náhorní rovině Nedjed ve střední Arábii. Někteří z nich tvořili základ chovu v rakousko-uherských vojenských hřebčínech Mezöhegyes, Radovec a Bábolna. Pro vojenské účely byli zapotřebí koně vytrvalí, ovšem robustnější než původní pouštní arabové. Proč byli využiti k plemenitbě právě oni? – ptám se pana Dlaboly.
„V první řadě kvůli plemenné čistotě arabských koní, kteří na své potomstvo splehlivě přenášejí neobyčejnou vytrvalost, odolnost až tvrdost a skromnost. Mají živý temperament a jsou inteligentní,“ vypočítává chovatel. „Pro připouštění klisen, vesměs také arabského typu, se využívali hřebci kmenů Gidran, Dahoman, Shagya, Siglavi Bagdady, Koheilan, Habdan a dalších. Selekce byla tvrdá a potomci řady kmenů nesplňovali chovný cíl. Kmen Shagya nejlépe odpovídal všem požadavkům, a tak se postupně rozšířil po celé Evropě.“
Současný chovatelský cíl se od původních požadavků rakousko-uherských šlechtitelů příliš neliší. Shagya arabi mají být mohutnějšího rámce, vyšší a v kostře silnější než jejich pouštní předkové, vyvážení, s dobře tvarovaným krkem a nápadnou horní linií, dlouhou zádí a neseným ocasem, pohlední v zápřeži i pod sedlem. Platí to, i když sledujeme jejich hravé, ničím nespoutané kondiční dovádění…
Příběhy, které vás okouzlí
Vyprávění pana Dlaboly o tom, jak se podařilo chov Shagya arabů zachránit za první a druhé světové války, o evakuacích plemenných koní, při nichž se nezřídka spojili i příslušníci nepřátelských armád, i příběhy, potvrzující neobvyklé vlastnosti těchto běloušků, se krásně poslouchají. Není divu, že kurzy a školení, na nichž přednáší v Kladrubech nad Labem, Pardubicích i jinde, jsou zaplněny do posledního místečka. Jeden příběh přidal i pro vás.
„Před několika lety přivezl chovatel dvě Shagya arabské klisny k hřebci na připuštění. Jedna z nich však najednou přeskočila hrazení a utekla. Co dělat? Času moc nebylo, a tak jsem vzal druhou na vodítko a vyrazili jsme k sousední obci. Tam se dovídám, že naše klisna běžela dál do polí. Došli jsem k pozemku s čerstvými stopami a vydali se po nich. Náhle se klisna sklonila k zemi a šla po čichu. Nezvedla hlavu ani v úsecích, kde pole křížila cesta a stopy zmizely. Po dalších pár kilometrech jsme došli na křižovatku čtyř cest. Kobylka začala na vodítku volně chodit do kruhu. Asi po šestém kolečku jsem si uvědomil, že na jednu stranu vždycky zvedne hlavu. Vydali jsme se tím směrem. Na kraji další obce vyběhl ze stavení hospodář, jestli nehledáme koně. Moje průvodkyně mě vedla sedm kilometrů neznámou krajinou po čichu spolehlivě k cíli…“
Do Dvorany slávy
V posledních letech se každoročně vybírají a při výstavě „Kůň“ v Lysé nad Labem vyhlašují výrazné osobnosti z oblasti chovu koní a jezdeckého sportu. V roce 2005 byl při této příležitosti uveden do Dvorany slávy právě Otto Dlabola. Je to uznání za jeho celoživotní úspěchy v chovu koní i za podchycení a zvyšování úrovně českého chovu plemene Shagya-arab v naší republice.
„Pan Dlabola je uznávaným odborníkem u nás i v zahraničí. Je žádaným rozhodčím chovatelských přehlídek v Rakousku, Německu a Švýcarsku. Jen díky jeho osobním i odborným kontaktům jsme u nás měli možnost využívat skvělého plemeníka německého chovu 507 O’ Bajan Basco, který následně působil i v mekce chovatelů arabských koní, v maďarské Bábolné,“ řekl o něm ing. Jan Navrátil z České zemědělské univerzity. Dodejme, že dva svazky Plemenné knihy Shagya-arabů chovaných v ČR, které pan Dlabola zpracoval, nemají co do obsáhlosti a přehlednosti genealogických linií ve světě obdoby.
Otto Dlabola se kolem koní pohyboval celý život. Dnes už pověsil práci zootechnika i předsedování zaloňovského družstva „na hřebík“ a nejčastěji se svou paní, která mu v práci pomáhá, pobývá právě ve Slotově. Do Chvalkovic, kde se narodil, to má necelých deset kilometrů. Zajíždí tam stále častěji, neboť získal v restituci nazpět chvalkovickou usedlost. Byla značně zdevastovaná, ale už se jí postupně vrací bývalá krása. „Sami bychom to nezvládli, rekonstrukci financuje hlavně syn,“ říká hrdý otec. Má být na co, Otto Dlabola mladší to jméno proslavil ve světě zase svým uměním krasobruslařským…
Popisy k obrázkům
Ve cvalu bělky Dari a Tami skutečně zůstávají několik vteřin ve vzduchu -a letí… Anjel nesměl ze stáje, aby nezlobil, a do výběhu vyrazily jen kobylky
Chovatel nám předvedl, jak jeho svěřenci dovedou zapózovat při přehlídkách
A pak si koníčci užívali denní příděl jádra. Každodenní režim, který začíná kolem sedmé ranní a končí večer před šestou, se chýlí ke konci
V přízemí obytného stavení má pan Dlabola svou soukromou síň slávy. Vitríny zdobí desítky ocenění z chovatelských přehlídek i jízd v zápřeži
Autor fotografií: FOTO: MARTIN MAŠÍN
