Moderní dřevostavby mohou sloužit i k rekreaci

Stavba tohoto domu v horách vzniká z dřevěných CLT panelů, foto: Shutterstock

Co je vlastně moderní dřevostavba? Nad sruby, roubenkami či montovanými chatami, které k rekreaci tradičně slouží, začínají vítězit lehké a rychle vznikající stavby z rámů a panelů.

Aby bylo možné označit obytný domek jako dřevostavbu, musí splňovat poměrně přesně definovaná technická a materiálová kritéria týkající se především nosné konstrukce a dalších klíčových parametrů stavby. Technicky je tedy dřevostavba stavbou, jejíž hlavní nosný konstrukční systém je tvořen převážně ze dřeva nebo materiálů na bázi dřeva. Do definice se tedy vejde tradiční roubený dům, ale mnohdy i svého času populární montované chaty, jejichž konstrukčním principům se podobá i řada současných domů ze dřeva či dřevitých materiálů.

Co je dřevostavba?

Pro upřesnění: hlavní nosný systém stavby, tedy konstrukce přenášející zatížení, což jsou stěny, stropy či střecha, musí být z větší části tvořen dřevem nebo materiály na bázi dřeva. To jsou například KVH hranoly, CLT panely či OSB desky.

Konstrukční systémy

Kritéria dřevostavby může splňovat rámová konstrukce, ale i panely ze dřeva nebo na bázi dřeva. Pro současné dřevostavby bez ohledu na to, zda jsou využívány k bydlení, rekreaci nebo k jiným účelům, je typický například lehký rámový systém, sendvičové panely nebo robustní CLT panely (lepené dřevo). Patří sem samozřejmě i zmíněná srubová nebo roubená konstrukce, která je tradičně osvědčená, ale vzhledem k náročnosti a vysoké ceně se u moderních dřevostaveb používá méně často.

Moderní rekreační chaty ze dřeva vybízejí k použití lehkých krytin, foto: Shutterstock

Na bázi dřeva

Přítomnost dřeva je zásadní nejen v nosné konstrukci, ale často i v opláštění stěn či ve stropních konstrukcích. Použití jiných materiálů (ocel, beton, cihla) samozřejmě zapovězeno není, ale aby šlo o dřevostavbu, nesmí tyto materiály v konstrukci domu převažovat.

Pro moderní stavby na bázi dřeva je navíc charakteristické (ne povinné) dosahování standardu nízkoenergetického nebo pasivního domu. To lze považovat za výhodu i pro rekreační objekt, stejně jako rychlost stavby, což je mnohdy důležité kvůli koncentraci prací na sezonu, kdy se na jindy špatně dostupný pozemek snadněji dostane technika. Tempo výstavby mohou totiž výrazně zkrátit prefabrikované díly (zejména panely) a možnost montáže části domu rovnou pod střechou haly, kde se součásti konstrukce vyrábějí na míru.

Dřevěný dům vyžaduje důkladné ošetření kvalitními nátěry, foto: Shutterstock

Dřevostavba na víkendy

Pokud jde o využití k rekreaci, opět se nabízí srovnání s klasickou chatou. Dřevostavba může být větší, velkorysejší, oproti tradiční konstrukci chaty také mnohem lépe zateplená a izolovaná i proti přílišnému horku, což je u některých starých chat problém. Na výběr je i řada typů střešních krytin a optimální volba záleží na únosnosti konstrukce a sklonu střechy, případně na různých lokálních omezeních a doporučeních, pokud jde o vzhled.

Možnosti je třeba zvážit už ve stádiu projektu. Lze položit pálenou krytinu nebo některou z lehčích krytin na dřevěné bednění, případně falcované plechy. V některých regionech převažovala skládaná eternitová krytina, místo níž se dnes volí zdravotně nezávadný vláknocement nebo plastové šablony. Dřevěnému domu mohou velmi slušet i klasické nebo plastové šindele.

Rekuperační vytápění

Moderní dřevostavby se zvláště při investici do veškerých opatření, dovolujících standard nízkoenergetického či pasivního domu, často vybavují rekuperačním vytápěním. Efektivní větrání a omezení tepelných ztrát je ideální pro systém rekuperace, kombinující řízené větrání s částečným nebo úplným ohřevem vzduchu. Ač se můžete setkat s výhradami, bude rekuperace fungovat i u nepravidelně obývané rekreační nemovitosti. Jen je třeba vše správně nastavit a taky počítat s tím, že návratnost investice v podobě úspor nákladů, dosažených snížením tepelných ztrát, bude pomalejší než u trvale obývaného domu.

Jak to funguje?

Základem systému je rekuperační jednotka, která vyměňuje vzduch mezi interiérem a exteriérem. Vzduch z obytných místností je odváděn ven, zatímco čerstvý vzduch je nasáván dovnitř. Klíčový prvek představuje rekuperátor, tedy tepelný výměník, ve kterém se teplo z odpadního vzduchu předává přiváděnému vzduchu. Tímto způsobem lze rekuperovat až 90 % tepelné energie, která by se jinak bez užitku odvětrala ven.

Některé systémy kromě samotné rekuperace vzduch ještě dohřívají (elektřinou nebo tepelným čerpadlem) a do místností ho rozvádějí až poté, co se ohřeje na nastavenou teplotu. V nízkoenergetických a pasivních dřevostavbách je tento způsob často dostačující jako hlavní zdroj vytápění, protože tepelné ztráty domu jsou minimální.

Dřevostavbu lze často postavit i z předem připravených dílů, foto: Shutterstock

Proč do dřevostaveb

Mají difuzně otevřenou konstrukci a vynikající izolační parametry, proto jsou ideální právě pro užití rekuperačního systému. Kromě úspory energie navíc rekuperace zajistí i zdravější bydlení, protože eliminuje vlhkost, CO₂ a škodliviny. Předchází tedy vzniku plísní a zlepšuje kvalitu vzduchu. Mezi výhody systému patří i vyrovnaná teplota v interiéru, což přispívá k tepelnému komfortu, kterého lze jen těžko docílit například krbovými kamny. Rekuperace předpokládá vyšší investici, ale díky menším provozním nákladům a dlouhé životnosti se pro moderní dřevostavby s nízkou energetickou náročností vyplatí, byť může být návratnost o něco pomalejší než při nepravidelném užívání nemovitosti.

Text: Richard Guryča, foto: Shutterstock