U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Když za okny létají anděle
Kategorie: Střechy a podkroví | Autor: Věra Konečná
V jedné písničce kdysi Michael Kocáb zpíval, že strážní andělé nemohou létat, jsou moc při těle. Představa bydlení přímo pod střechou navozuje velice romantické nálady a možná i andělé za okny se do nich tak trochu promítají. Stůjme však nohama na zemi, podobně jako text oné písně a podívejme se na podkrovní bydlení realisticky.
Nespornou výhodou podkrovních bytů je výstavba, při které není zapotřebí žádný nový pozemek, ani inženýrské sítě. Vše je již na místě. Dalším důvodem, proč na půdní vestavby pohlížet kladně, je využití stávajících rezerv, obzvláště ve velkých městech. S ohledem na přírodu a její zachování pro příští generace je určitě vhodnější stavět nové byty v rámci hranic města či vesnice než ukrajovat další kusy volné krajiny. Nedělejme si však příliš velké iluze o dokonalém bydlení s šikmými trámy nad hlavou. Z na pohled velké půdorysné plochy je totiž pro samotné bydlení možné využít pouze polovinu až dvě třetiny půdorysu (záleží na sklonu a výšce střechy), zbývající část je zpravidla nepodchozí. Nízké boční strany a špičku krovu tedy musíme stavět a vytápět jaksi “navíc”, uprostřed místností pak můžeme provozně narazit na sloupky plné vazby, překážet mohou i komínová tělesa či další konstrukce. Zateplené podkroví rovněž přináší značná rizika spojená s vlhkosti a následným uhniváním krovu (viz Domov 6/2003). Z hlediska funkce, ekonomiky i pohodli je tedy v každém případě příznivější byt s rovnými stropy. Podtrženo a sečteno: k bydlení využívejme raději jen stávajících šikmých střech a pokud možno nestavme nové.
Jak půdu nejlépe využit
Možná ještě víc než u běžných bytů je při vestavbě podkroví zapotřebí pohled architekta, který dokáže správné rozvrhnout dispozici a dát provozu přijatelný řád. Laické řešení může do půdorysu vnést naopak nejrůznější “vyšlismy” – patvary, které vyšly z náhody a svědči o bezradnosti autora. Například v patrech typových domů jsou často k viděni zalomené rohy, případně i celé místnosti a v nich nedůstojně našikmené vstupy (jinak by se do pokojů nedalo vstoupit). Prodejci takové půdorysy rádi označuji jako zajímavé, ale chudák majitel až při provozu bytu zjisti, jak obtížně se “zajímavý” půdorys zařizuje, oč nákladněji do něj pořizuje atypický nábytek a kolik překážek doma musí zbytečně obcházet. Při řešení půdního bytu je vždy třeba vycházet nejen z půdorysné plochy, ale také z řezů, kde jsou vyznačené výšky. Architekt si navíc dokáže předem představit celý prostor, ví, jak budou působit průhledy mezi jednotlivými místnostmi, nakolik důležitou roli hraje schodiště či jakou atmosféru vytvoří světlo a barvy. Dokáže rovněž vyloučit všechny zbytečné plochy, které k bydleni rodina nevyužije, už při stavebním řešeni myslí na začleněni interiérového vybavení a připraví pro ně optimální podmínky. Celou problematiku možná lépe než teoretické povídání osvítí ukázka konkrétní realizace.
Půda dvakrát stavěná
Přínosem první vestavby na místě původního prázdného půdního prostoru byly kdysi dva malé byty. Oba měly ve spodní úrovni obytný prostor s kuchyní (k tomu z předsíně přístupné WC) a ve špičce krovu ložnici s koupelnou. Jejich nový majitel se však obrátil na architektku Ivanu Dombkovou a firmu Donlió interiér s požadavkem sjednotit oba prostory a vyřešit nově vzniklý větší byt včetně interiéru. Prodiskutoval s architektkou své představy, schválil její koncept včetně materiálového a barevného řešení a odjel na cesty. Když se za tři měsíce vrátil, mohl už kufry vybalit v novém bytě. Vše – i nábytek – bylo připraveno k bydlení. Kromě bourání zdí bylo nutné provést nové instalace, vyrobit dveře a postavit sádrokartonové příčky s nikami pro vestavěný nábytek a spotřebiče. Firma Donlič vybavila také šatny, koupelnu a parní saunu, realizovala dle vlastního návrhu ocelové schodiště a nábytek, vymalovala a provedla italské štuky na stěnách, zavěsila svítidla, rozmístila bytové doplňky, kuchyňské přístroje i nádobí, sklo a porcelán. Přestože architektka respektovala původní konstrukci krovu, zůstal byt otevřený volným průhledům – z původních obývacích pokojů vznikl velký obytný prostor s opticky oddělenou jídelnou, která navazuje na kuchyň (druhá kuchyň se změnila na šatnu při vstupu). Veškeré stěny byly přímo při stavbě připravené pro vestavbu HiFi techniky, úložných skříní, skříněk či elektrických spotřebičů, takže výsledný prostor dnes působí velice čistě, žádný nábytek nikde nevyčnívá, nepřekáži provozu… Subtilní schodiště z broušeného nerezového ocelového plechu nezatěžuje prostor žádnou další hmotou, naopak tvoři na barevně střídmém pozadí čistých stěn výrazný výtvarný prvek. Podobné na něm vyniknou i “nábytkové” prvky ze sádrokartonu cihlové barvy, přes které se zasouvají posuvné dveře z čirého skla. Každý prvek, každý detail je perfektně promyšlený, a přitom podřízený celku…
Úspěšná realizace půdní vestavby podle návrhu ing. arch. Ivany Dombkové (Donlič interiér)
Foto: Iveta Kopicová
Subtilní schodiště z broušeného nerezového plechu a vestavěný nábytek do stěn jsou hlavními znaky prostoru
Foto: Iveta Kopicová
Jedna z ložnic ve špičce krovu se zabudovanými zásuvkami v sádrokartonové stěně
Foto: Iveta Kopicová
Elegantní koupelna je postavena v patře s ložnicemi
Foto: Iveta Kopicová
