U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
KACHLOVÉ SPORÁKY
Kategorie: Kachlová kamna | Autor: MARIE RUBEŠOVÁ
Hovoříme-li na venkově o kachlových kamnech, vybaví se okamžitě sporák, na jakém vařily naše babičky. Uteklo mnoho vody a staré sporáky, pokud se jich neujal šikovný kamnář, většinou dosloužily. Nahradila je však opět kachlová topidla, protože kdo si na to nádherné teplo zvykne…
Kamna pronikala na venkov v 16. století, hlavně však až ve století 18. a 19. V některých krajích se dodnes dochovala archaická forma kamen z nepálených a pálených cihel omazaných hlínou a obílených vápnem – bez kachlového obložení. Jinde převládla kachlová kamna, která měla obvykle hranolový tvar a stála v těsné návaznosti na pec. Spodní část byla vyzděna z cihel, horní sestavena z kachlů různých tvarů, barev a výzdoby.
Venkovské sporáky se stavěly vždy s kobkou, ve tvaru, jaký je i dnes oblíben. Trouba bývala vyrobena a vypálena hrnčířem ze šamotové hlíny, ovázána drátem, překryta (přefutrována) kamnářskou hlínou a takto vložena do vršku sporáku. Jako dvířka sloužila dřevěná deska, která se v době, kdy se nepeklo, odstraňovala. Na to bychom neměli zapomínat ani dnes. Při provozu sporáku by jeho trouba měla být otevřena, aby se v ní nesrážela pára, zbytečně se nepřehřívala a nekorodovala.
Na kachlová kamna často navazovala chlebová pec, na niž vznikl prostor na ležení. I když už se chleba nepeče, zájem o možnost relaxovat „za pecí“ je stále. K oblibě kachlových sporáků přispívá dodnes to, že se v nich pohodlně topí a rozměry roštu i topného prostoru většinou umožňují přikládání velkých kusů dřeva. Trouba je umístěna v pohodlné výšce a na vršku kobky lze sušit na roštu houby, starý chleba nebo třeba i nádobí. V průběhu času se ze základního typu vyvinuly nejrůznější variace podle místní potřeby.
Sporák procházel vývojem od jednoduchých zděných a kachlových forem ke složitějším, u nichž se zvětšoval podíl kovových součástí. Především se objevil rám pro pláty a u některých typů místo podezdívky rám na kovových nohách. Chalupářský dnešek hovoří ve prospěch kachlových kamen a sporáku. Kuchyň nebo velká sednice jsou bez nich holé a neúplné.
Kachlové sporáky většinou vznikly ve střední Evropě a lze definovat jejich základní typy. Lehce se však může stát, že právě váš sporák, který se chystáte opravovat či přestavovat, je kombinací několika typů. Kamnáři v minulosti zkrátka vycházeli při stavbě kachlových kamen z kusých představ, citu a znalosti kouřových cest. Vzhledem k tomu i k rozmanitosti staveb, v nichž tato krásná topidla vznikala, má každý typ ještě spoustu variant. Připomeňme si tedy alespoň ty základní.
TYPY SPORÁKŮ
* stolové bez kobky
* sporáky s kobkou plně nebo částečně obílené
* sporáky s kobkou plně nebo částečně kachlové
* sporáky na kovových nohách bez kobky i s kobkou
* sporáky s jednoduchou nebo dvojitou pečicí troubou
* sporáky dvou, tří až pětiplátové
* sporáky samonosné nebo stavěné do kovových rámů
* sporáky samostatné nebo doplněné pecí, vhodnou i na ležení
* sporáky netradičních tvarů i řešení, využívající nejen pevných paliv, ale i jiných topných médií, doplněné často výměníky a teplovodním či jiným rozvodem po stavení.
KDYŽ SE ŘEKNE
kachlový sporák
* Když se v něm pořádně zatopí, dokáže vyhřát rozlehlou sednici, někdy i celou chalupu.
* Plotna sporáku je nejen připravena vařit a smažit, ale ihned po zatopení příjemně hřeje celou svou litinovou plochou.
* Trouba kachlových kamen dokáže nejen krásně upéct buchty, ale také kuře nebo pizza, v ní upečené, mají úplně jinou chuť než ty z plynové nebo elektrické trouby.
* Necháte-li při provozu kamen troubu otevřenou – samozřejmě pokud zrovna nepečete – slouží jako výkonný tepelný výměník.
* V plátech kamen mohou být vytvořeny kruhové otvory – pro přípravu jídel přímo na plameni; bývají kryté litinovými poklopy.
* V některých sporácích jsou instalovány topné vložky, tzv. kotvy, které je možné použít pro ohřev topného média pro ústřední vytápění nebo užitkové vody.
* Sporák, jak už jeho název napovídá, dokáže účinně využít energie paliva; je nenáročný na tahové podmínky, takže mu postačí i jednoduchý průlezový komín.
* V kachlovém sporáku lze spalovat všechna tuhá paliva s výjimkou koksu a lze jej upravit i na vytápění elektřinou nebo plynem.
Popisy k obrázkům
Kobka u zdi – jedno z nejobvyklejších chalupářských řešení. Prohřívá mírně i sousední místnost. Nad troubou je možné v kamnovci ohřívat vodu.
Zde je sporák od zdi odsazen a kobka vyhřívá prostor do všech stran. Ležení na peci je odděleno kachlovou příčkou. Plotna je sice za dveřmi, pro pohyb kolem ní však je dostatek prostoru
K tomuto velkému sporáku je díky propojení dvou místností přístup ze všech stran. Jde o kuchyň a jídelnu v přízemí nepodsklepené staré chalupy – což je při hmotnosti topidla dobře
V kobce krémového sporáku je akumulační výměník, který zvyšuje intenzitu sálavého tepla kamen. Než se rozžhaví, jde do místnosti žár z litinových plátů rozlehlé plotny
Autor fotografií: FOTO: IVETA KOPICOVÁ, JOVAN DEZORT A MARTIN MAŠÍN
