Čím natřít dřevo, aby co nejdéle vydrželo?

Olejové nátěry lze obnovovat i bez předchozího broušení, foto: Shutterstock
Správně zvolený nátěr, pečlivá aplikace a pravidelná údržba jsou základními předpoklady pro to, aby dřevo ve venkovních podmínkách zůstalo nejen krásné, ale především zdravé a dlouhodobě funkční.
Venkovní nátěry na dřevo hrají klíčovou roli v ochraně materiálu před povětrnostními vlivy, UV zářením, vlhkostí, biologickým napadením i mechanickým opotřebením. Správně zvolená barva dokáže prodloužit životnost dřevěných prvků na mnoho let a zároveň jim dodat estetickou hodnotu – ať už se jedná o plot, pergolu, fasádu, nebo zahradní nábytek.
Průsvitné i krycí
Nátěry na dřevo se dělí podle toho, jakého efektu chceme dosáhnout. Mezi základní typy patří lazury, které nechávají prosvítat kresbu dřeva a mohou být tenkovrstvé (vsakují se do povrchu a nevytvářejí souvislý film) nebo silnovrstvé (vytvářejí ochranný film). Krycí barvy dřevo zcela zakrývají, čímž umožňují použití výraznějších odstínů a sjednocení povrchu. Oblíbenou volbou bývají i oleje, které pronikají hluboko do struktury dřeva a zvýrazňují jeho přirozený vzhled. Jsou vhodné zejména pro terasy, zahradní nábytek nebo dřevěné obklady. Speciální skupinu pak tvoří ochranné impregnace a základní nátěry, které chrání proti plísním, houbám nebo dřevokaznému hmyzu a zajišťují dobrou přilnavost vrchní barvy.
Bez zápachu
Barvy na dřevo se také rozlišují podle typu pojiva a ředidla, což významně ovlivňuje jejich vlastnosti, výdrž i ekologickou zátěž. Vodou ředitelné (akrylátové) barvy obsahují jako nosné médium vodu, jsou šetrnější k životnímu prostředí, rychle schnou, nezapáchají a snadno se čistí. Jsou ideální pro mírně zatížené venkovní plochy a tam, kde je důraz na ekologii a zdravotní nezávadnost, například v okolí dětských hřišť nebo pro nátěry okenic.
Naopak syntetické barvy (nejčastěji alkydové) jsou založeny na organických rozpouštědlech. Vyznačují se vyšší odolností vůči vodě, UV záření i mechanickému opotřebení, ale schnou pomaleji a mohou během aplikace silně zapáchat. Používají se tam, kde je potřeba robustnější ochrana, například na ploty, fasády či dřevěné prvky vystavené přímému dešti.

Pro obnovu historických objektů se hodí použití bezbarvých olejů, které nechají vyniknout přirozené odstíny starého dřeva, foto: Shutterstock
Návrat k fermeži
Zvláštní kategorií jsou fermežové barvy, tedy tradiční krycí nátěry s olejovou bází, často ze lněného oleje (fermeže). Tyto barvy pronikají hluboko do dřeva, zachovávají jeho pružnost a vytvářejí matný, přirozený povrch. Hodí se zejména pro rekonstrukce historických staveb a památkově chráněných objektů, ale stále častěji se využívají i při návratu k tradičním řemeslným postupům na chalupách a dřevostavbách.
Přirozená ochrana
Přírodní oleje patří mezi tradiční a ekologické prostředky pro ošetření dřeva, a to jak v interiéru, tak i ve venkovním prostředí. Nejčastěji se používá lněný či tungový olej, často v kombinaci s přírodními pryskyřicemi. Jejich hlavní výhodou je schopnost pronikat hluboko do struktury dřeva, kde působí jako impregnace – chrání materiál zevnitř před vlhkostí, vysycháním a částečně i před biologickým napadením, například houbami a plísněmi. Oleje nevytvářejí povrchový film jako laky či barvy, a proto se neloupou ani nepraskají. Povrch dřeva tak přirozeně stárne a působí autenticky.
Použití olejů venku je možné, ale má svá specifika. Vlivem deště, UV záření a změn teplot dochází k rychlejšímu odbourávání ochranné vrstvy, a proto je nutná pravidelná údržba – ideálně jednou až dvakrát ročně. Výhodou je, že při obnově není potřeba původní vrstvu brousit, stačí ji přetřít, což značně usnadňuje péči. Přírodní oleje navíc krásně zvýrazní kresbu dřeva a jeho barevné tóny.

Správná ochrana dřeva dokáže výrazně prodloužit jeho životnost, foto: Shutterstock
Než začnete natírat
Aby nátěr plnil svou ochrannou funkci, je nutná důkladná příprava povrchu. Dřevo musí být suché, čisté a zbavené pryskyřice či starých nátěrů, u nového dřeva je vhodné použít i penetraci nebo impregnaci. Samotná aplikace by měla probíhat za optimálních klimatických podmínek – ideálně při teplotě mezi 10–25 °C, bez přímého slunce a s dostatečnou dobou na schnutí mezi jednotlivými vrstvami.
Text: Veronika Cerhová, foto: Shutterstock