Chaloupka pod horami

Rubrika: Chalupy, Doporucujeme

V podhůří Šumavy stála stará opuštěná pastouška. Stopy času i nezájmu majitelů na ní byly hodně znát. Mladý muž, který se před pár lety přišel na chalupu podívat, si však řekl: „Tady půjdou udělat úžasné věci!“

Ve štítě, obloženém dřevem, si okénka také zachovala původní rozměr; za nimi je rekonstruované podkroví, které čeká už jen na zařízení

Víkendy na sídlišti netěšily manžele Hokrovy ani jejich pětiletého Tadeáše, a tak se začali poohlížet po chalupě. „Nechtěli jsme nikam daleko. Bydlíme v Horažďovicích, na úpatí Šumavy, a moc se nám tu líbí. Já jsem jihočeský patriot a manželka, která pochází ze severu, oceňuje krásy našeho kraje snad ještě víc,“ pochvaluje si chalupář.

Kouzelným proutkem

Od chvíle, kdy se v jedné vísce nedaleko Sušice náhodně zeptal místních, zda není něco na prodej, neuplynul ani rok a bývalá pastouška byla k nepoznání. Vyhledat a přesvědčit majitele, aby prodali chalupu po rodičích, už šest let opuštěnou, nebyl problém. A s řemeslem je Zdeněk Hokr kamarád. Má dřevařskou průmyslovku a zedničinu jako hobby. „Rekonstrukce jsem se nebál. Věděl jsem, že si hodně udělám sám a s lecčím pomůžou kamarádi. Truhlařině se sice nevěnuju, ale co bylo potřeba, mohl jsem udělat u bratra, který se obrábění dřeva věnuje. Já jsem přesedlal na obchodování. A v Horažďovicích mám Fitness. Od mládí jsem hodně sportoval, a tak mi i tohle podnikání dělá radost.“

Vraťme se však k chalupě. „Zvenčí sice nevypadala lákavě, ale krov byl slušný, dokonce i klenby, které jsme samozřejmě zachovali. Také velikost oken je stejná jako dřív. Když jsem shodil starou fasádu a udělal nové vápnocementové omítky, byla chalupa najednou nějak moc jednobarevná. Rozhodl jsem se obložit štít dřevem, aby se stavení oživilo a dostalo nádech horské chalupy. Použít sem nějaké moderní materiály, to by nešlo ani k chalupě, ani by to nesedlo do stylu vesnice,“ vysvětluje Zdeněk. Sami vidíte, že zvolil materiál i lazuru odstínu teak dobře.

Jako by se zvětšila…

Původně měla chalupa jen jednu velkou obytnou místnost, vedle chlívek a na něj navazující stodůlku. Sociální zařízení tu nebylo, voda jen ve studni. Předchozí majitelé by dnes její interiér nepoznali.

Ani dnes není prostor zcela rozdělen stěnami. Ze síně volně vejdete vlevo do moderně zařízeného obýváku s krbem, jehož podlaha je položena o schůdek výš než okolí, a přímo, mírně vpravo ode dveří, je kuchyňka, vymezená dřevěnou sestavou spotřebičů a skříněk v mahagonovém tónu. V její podlaze poučený návštěvník objeví dvířka do malého sklípku (šikovně se v něm skryl bojler a čerpadlo).

Obývací pokoj Hokrovi pojali moderně, ale při příštím malování se chystají změnit barevné ladění

Na kuchyň navazuje veselá žlutomodrá koupelna, jediná místnost vzniklá v původní velké sednici, která je oddělena dveřmi. Další sice objevíte ještě i zcela vpravo, ale to už je vstup do bývalého chlívku a stodoly. Dnes je tady ložnice a dětský pokoj. K desetiletému Tadeášovi totiž přibyl loni ještě Kristián.

Pravda je, že o kousek se chalupa přece jen zvětšila. Před stěnou bývalé stodoly vyrostl ještě přístavek. Dílnu a kůlnu už opravdu nebylo kam umístit.

Kamenné hrátky

Okámen není v tomto koutě Pošumaví nouze. Jsou z něj poskládané zdi bývalé pastoušky a spousta ho zbyla i okolo. Zdeněk se dokonce přesvědčil, že stavba není svou zadní podélnou zdí „zakousnutá“ ve stráni, ale spíš ve skále.

„Světnice byla dost vlhká, tak jsem ke stěnám přistavěl ještě izolační předstěnu. U země se nasává chladnější vzduch mřížkami, nahoře odchází provětrávanou střechou volně ven. Přesto bylo nutné vzadu odkopat metr a půl stráně. Vlhko lezlo do stavení hlavně odtamtud. Dalo to obrovskou práci. Pomáhali mi dva kamarádi, ale s jedním šutrem jsme bojovali celý týden! A ty kameny, které se nedaly odkoulet na válečkách, jsme museli rozbíjet palicí.“

Chalupě „vyloupnutí“ ze skalnaté stráně výrazně pomohlo, vlhkost prý rychle ustoupila. Na nás příjemně dýchla vůní dřeva a lesa, jehož zástupci si našli cestu i na rozlehlou skalku.

Stráň pro úžasné věci

Stěny jezírek odolaly i letošním prudkým dešťům

Právě při pohledu na stráň, z níž tu a tam trčela skála, se zrodilo Zdeňkovo přesvědčení, že tady půjdou udělat úžasné věci. Zahrada je totiž jeho koníčkem. Truhlíky a plácek se zeleninou rád přenechá manželce. Jeho radostí je dotvářet přírodní scenérii. Skládat kamenné zídky, vytvářet jezírka a kaskády a vše doplňovat lesními stromky a květinami, jež s nimi dobře ladí.

„Nejdřív byla ta moje zahrádka spíš pro zlost,“ přiznává. „Rostly tu kopřivy a spousta dalšího plevele a nad tím, na mírnějším svahu pod lesem, byly staré stromy. Ovocné i lesní. Metr po metru jsem pomalu odkopával ostrůvky zeminy a vybíral kořeny kopřiv a pýru, zalezlé nepředstavitelně hluboko mezi kameny. Chemii bych nikdy nepoužil! Rybkám by se to nelíbilo,“ informuje mladý chalupář se zaujetím.

Jezírek tu nakonec vzniklo několik. Zdeněk vytvořil systém, v němž se voda z dolního jezírka stěhuje pomocí čerpadla do další nádrže s kamennými břehy na hřebeni skalky a z něj teče – po vyčištění na výkonném filtru – kaskádou mezi dalšími třemi menšími jezírky zase dolů. Aby se neplýtvalo, je celý koloběh napájen hlavně dešťovou vodou. Ta se shromažďuje v barelu před dílnou a pak proudí, poháněna dalším čerpadlem, hadicí kolem chalupy a strání do dolního jezírka. Úspora je to značná, v horkých dnech, kdy sluníčku pomáhá ještě vítr, se tu prý vypaří až 200 litrů vody denně!

„Stvořit celý ten systém nebylo snadné. Skála má všude prasklinky a voda v nich cestou mezi jezírky pořád mizela. Zkoušel jsem různé tmely, vybírat takové, které by nevadily rybám, zkrátka ladil jsem to skoro dva roky.“ I když koncepci svojí zahrádky dlouho promýšlel a mnoho hodin věnoval její realizaci, dovede si představit, že její části třeba někdy pozmění. Ono to totiž jde! „Stěny jezírek jsou vytvořeny z kamene, skládaného nasucho na písek a zeminu a fólie je do nich jen vložená,“ vysvětluje. „Beton jsem nepoužil, narušil bych přírodní scenérii. Takže by nebyl problém skalku s jezírky přeskládat,“ směje se. Ale zatím není důvod. Spíš ho těší, že břehy jezírek, dnes už zpevněné spletí kořínků skalniček, bez problémů odolaly letošním prudkým dešťům.

Důvod k radosti

Člověk by nevěřil, že letos na podzim uplynou teprve čtyři roky od chvíle, kdy se Hokrovi pustili do přestavby. Chalupář umí vzít za práci a vytvořit pěkné prostředí – a pak si je rád s ostatními užívá. Stále skalku i zelený koberec okolo chalupy zvelebuje, tu přidá nějakou květinu či stromek, který stříhá a tvaruje, aby nepřerostl možnosti, dané tím svažitým kouskem země.

Zdeněk přiznal, že by ho těšilo dát do pořádku i sousední pozemek, kde před sedmi lety vytěžený les nahradila houšť plevelných stromků z náletu. „Majitel měl povinnost do tří let tady les obnovit a přitom to nechal takhle zplanět,“ lituje. „Pokud se mi podaří domluvit se s ním, vysadil bych na dvou třetinách mladý lesík a na části, sousedící s mým pozemkem, bych udělat nenápadný přechod skalky do volné přírody.“

Když si člověk Zdeňkův projekt představí, musí souhlasit, že si o to ten pěkný kout sám říká. Takže mu přejme štěstí. Držme mu palce i v tom, aby někteří z místních, kteří obdělávají zahrádku, aby z ní měli užitek, nahlédli, že i varianta, kdy člověk peníze vydělá jinde a kultivuje si pozemek hlavně pro radost, je dobrá.