U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
BABÍ LÉTO
Kategorie: Víkend | Autor:
Léto končí, ale podzimní počasí ještě nezačíná. Tak bychom asi mohli charakterizovat devátý měsíc v roce. Alespoň v průměru to tak bývá. Podle dlouhodobé průměrné měsíční teploty v Praze – Klementinu je září čtvrtým nejteplejším měsícem roku a je v průměru o 0,6 °C teplejší než květen. Zároveň je v průměru i o 12 mm sušší než květen. Zásluhu na tom má velká pravděpodobnost “babího léta”, která nastává většinou až po nástupu kalendářního podzimu. Ten se letos odehraje 23. 9. ve 22 hodin 52 minut středoevropského letního času. Malý teplotní rozdíl mezi zářím a květnem je vyjádřen i v řadě pranostik: “Září je májem podzimu.” “Září jasným pohledem se ještě jednou ohlédne za květnem.” “Máj je krásný a hladový, září je krásné a syté.” Připomeňme si, že letošní houbařská sezona začala už v červnu, nicméně nějaké ty hříbky (o ryzcích ani nemluvě) rádi pokládáme do košíků i v září. Aby tomu tak mohlo být, musíme se smířit s občasným deštěm. Vždyť houbařské pranostiky tvrdí: “Když je vlhko v září, v lesích houbám se daří.” “Jsou-li v září noci jasný a suchý, nebude po houbách ani potuchy.” Tedy vlhko i teplo se může v září přihodit a samozřejmě také teplo a chladno. Krátký pohled do kronik nám to potvrdí: Rok 1606 – v pondělí na narození Panny Marie (11. 9.) veliké chladno bylo. Sousedé mužského pohlaví v čepicích a ženského v kožiších chodili a krupky pršely. Rok 1788 – hned v prvních dnech září se dostavily vydatné deště, které provázelo výrazné ochlazení. Bylo takové, že v Podkrkonoší sněžilo. A naopak rok 1832 – suché léto s nesnesitelnými vedry ve žních a především velice suché září a říjen. Rok 1777 – okolo sv. Václava bylo velice teplo a ráno vždy mráz a sucho. Lidé přeci tak do sucha seli. V závěru září kolem sv. Václava budeme sklízet úrodu našich zahrad a tak si připomeňme, že ovocnářství má u nás dlouholetou tradici. Vždyť už arabský obchodník a cestovatel Ibrahim ibn Jakub ve zprávě z cesty do Evropy z let 965 až 966 napsal: “Největší část stromů v jejich zemích jsou jablka, hrušky a slívy.” A Zikmund Winter o hodně později vypráví: “Často překvapíš společnost při pivě v noci ana jí ovoce.”
