6 tipů, díky nimž zvládnete hravě položit dlažbu

Dlaždice stejného formátu můžete kombinovat mnoha způsoby, foto: Vinci projekt

Skladba dlažby je důležitým kompozičním prvkem, který ovlivňuje charakter celého prostoru, a ve venkovském interiéru to platí dvojnásob.

Zatímco v moderních interiérech se obklad či dlažba často uplatňuje jako neutrální, téměř neviditelný základ, ve venkovských chalupách je součástí řemeslné estetiky, nositelem regionálních odlišností a jisté osobitosti. Při návrhu dlažby do chalupy nebo tradičně laděného interiéru je proto důležité zohlednit barvu, povrch, tvar a formát dlaždic a způsob jejich skladby v ploše. A můžeme na to jít dvěma způsoby. Buď kladením jednobarevných dlaždic, kde kompozici vytváří samotný tvar a rytmus, nebo skladbou, která vzniká střídáním barev nebo dekorů.

Jednobarevná dlažba a rytmus formátu

Ve venkovském prostředí se historicky používaly především dlaždice jednoduchých tvarů a přírodní barevnosti – cihlové půdovky, bílý lesklý obklad, čedičové dlaždice nebo probarvená cementová dlažba. Vyráběly se většinou ve čtvercovém formátu a právě způsob jejich kladení určoval finální vzhled.

Nejčastější skladby

Jednou z nejběžnějších možností je kladení „na kříž“, tedy rovnoběžně se stěnami. V tomto případě jsou všechny spáry zarovnané a vytvářejí pravidelnou síť. Tento způsob je jednoduchý, moderní a hodí se prakticky kamkoli. Vyžaduje však velmi přesné vedení linií a rovné stěny, jakákoli odchylka se totiž projeví a je dobře viditelná.

Další možností je kladení „na vazbu“, známé také jako cihelný vzor. Spáry jednotlivých řad jsou v tomto případě posunuté, nejčastěji o polovinu dlaždice. Tento způsob působí živěji a přirozeněji, zároveň dokáže maskovat menší odchylky v rovině či rozměrech dlaždic. Je oblíbený jak v interiéru, tak na terasách nebo chodnících.

Esteticky velmi výrazné je kladení dlažby „na koso“, tedy pod úhlem 45° vůči stěnám místnosti. Tato diagonální skladba opticky zvětšuje prostor a působí elegantně. Na druhou stranu je však náročnější na přípravu, řezání a často vzniká větší prořez, což zvyšuje spotřebu materiálu.

Pokud je vybraná dlažba k dispozici v různých formátech, můžete se pustit do kreativní pokládky, jako například u dlažby Cerdomus Cottage Cotto, foto: Obklady Vilímek

Zahraniční inspirace

Obdélníkové formáty otevírají možnost pro dekorativnější skladby, například rybí kost, která je inspirovaná spíše anglickým či francouzským venkovem. Ačkoli nevychází z tuzemské tradice, v kombinaci s keramickými dlaždicemi napodobujícími terakotu nebo ručně štípaný kámen působí i v našich chalupách překvapivě přirozeně. Důležité je, aby dlaždice nebyly příliš uniformní. Jemné barevné rozdíly a povrchové odchylky dodávají takové skladbě autentický vzhled.

Vícebarevné skladby a dekorativní dlažby

Ve venkovských domech se objevovaly i dlažby kombinující více barev, například šachovnicové vzory ze dvou kontrastních tónů (červená a slonovinová, šedá a bílá), někdy doplněné o rámování nebo motiv „kobercového pole“. Taková dlažba bývala v reprezentačních prostorách bohatších statků, jako je zádveří, chodba a někdy i kuchyně. Dnes lze podobného efektu docílit kombinací dlaždic v příbuzných zemitých tónech, které působí přirozeněji než ostré kontrasty. Šachovnicový vzor tak může být jemný, téměř monochromatický, a přitom stále vizuálně zajímavý.

Přiměřené proporce

Zcela zásadní je při výběru formátu a skladby také velikost prostoru. V malých světnicích nebo koupelnách je vhodné pracovat s drobnějšími formáty nebo dlaždicemi střední velikosti (např. 20 × 20 cm, 30 × 30 cm), které odpovídají měřítku stavby a nevytvářejí příliš technicistní dojem. Velkoformátové dlaždice (např. 60 × 60 cm a více) se do tradičních interiérů hodí jen výjimečně ve formě kontrastního prvku a je třeba s nimi zacházet velmi opatrně.

Přirozený materiál

Stejně tak materiál hraje důležitou roli. Dlaždice s lesklým, dokonale hladkým povrchem nebo napodobeniny mramoru s výraznou kresbou působí ve venkovském prostředí cize. Oproti tomu dlaždice s matným, lehce strukturovaným povrchem nebo patinou dobře napodobují přírodní kámen, pálenou hlínu či cement a lépe korespondují s tradičními řemeslnými technikami. Při dobře zvoleném formátu a skladbě tak i nový materiál může působit přirozeně a autenticky.

Text: Veronika Cerhová, foto a zdroj info: Obklady Vilímek, Vinci projekt