Žít v domě z masivu je nádhera


Na návštěvu do dřevěného domu v malé vsi v okrese Praha – západ jsme se vydali, i když nejde v pravém slova smyslu o rekonstrukci. Architekt Karel Doubner však byl přítomen přípravě stavby a posléze řešil konstrukci přístřešku fungujícího jako garáž.

Dům stojí na kopečku a svým proskleným štítem shlíží k rybníku. Bylo pár dnů po přívalových deštích, které do něj splavily jílovitou zeminu z polí a špínu z ulice nad pozemkem, a tak nebyl zrovna fotogenický. Na rozdíl od všech ostatních částí zahrady i interiéru, jimiž nás paní Alena provedla.

Šetrně k přírodě

Po návratu z Německa chtěla Alena s dcerami zakotvit ve Středočeském kraji. Jezdily křížem krážem a hledaly pozemek, který by je nějak zaujal. „Tohle místo s rybníkem obklopeným vzrostlými stromy se nám zalíbilo na první pohled. Ale místní si tady udělali skládku, rybník byl zanesený odpadem, pneumatikami a dokonce z něj čouhala lednice. To nás nejdřív odradilo, ale nakonec jsme se sem zase vrátily,“ vypráví majitelka.

Nejdřív se Alena obrátila na architekta Doubnera, o němž věděla, že umí usadit své stavby šetrně do krajiny. Bylo jí líto kácet ty krásné stromy, a tak obcházeli s architektem pozemek a hledali správné místo. „Původně jsme chtěli kvůli silnici, která vede nad zahradou, postavit dům pod rybníčkem, ale nakonec jsme se rozhodli pro tohle místo na kopci, kde stačilo pokácet jen tři břízy,“ ukazuje naše průvodkyně.

Měla tady vlastně stát zděná stavba. Návrh už byl hotov, ale dům se majitelce pozemku zdál moc veliký. A pak se jednou vydala do Německa, za Mnichov. „Velmi mě tam zaujaly nové dřevěné stavby. U nás v polovině devadesátých let ještě moc k vidění nebyly. Začínaly se sice objevovat domy od finské Honky, ale ty mi do oka nepadly,“ vysvětluje Alena. Je ženou činu, a tak si hned u bavorských sousedů jednu dřevostavbu vybrala.

Za tři týdny hotovo!

Základy vyhloubila místní firma a v roce 1996 se začalo s montáží. Dva tesaři přijeli s kamióny, naloženými očíslovanými trámy, ale i s panely z masivního dřeva s již vyřezanými okny a dveřmi a hned se pustili do práce. Hrubá stavba byla hotova za pouhé tři týdny! Kolem prý chodili lidi a s úžasem koukali na ten koncert.

„Sledovala jsem stavbu taky z povzdálí a upravila jen pár detailů. Všechno bylo vybráno a domluveno už v Německu,“ informuje Alena a vzpomíná na v Česku nevídanou technologii. Montéři si totiž obsypali staveniště slámou, aby nenadělali… „Je to úžasná věc! I když prší, sláma do sebe nasaje vodu a terén se nerozbahní. A navrch můžete dát novou vrstvu – a je pořád sucho. Nakonec po sobě pánové ještě zametli a odjeli, kolem stavby zůstal původní trávník. Nezbylo po nich žádné bláto, odpad, zdevastovaná zem ani ta špinavá sláma.“

Ptám se, proč si majitelka vybrala právě tento typ domu. „Líbil se mi. Ale nejvíc mě zaujalo řešení interiéru. S výjimkou ložnic v patře a sociálního zařízení je zcela otevřený, propojený. Nejsem při vaření ráda izolovaná od ostatního dění. Měla jsem dvě malé holky a chtěla jsem mít o všem přehled,“ vysvětluje.

Firma, která dům montovala, už bohužel neexistuje. Stavěla z trámů dvacet na dvacet a to už nesplňuje požadavky nové normy pro energeticky úsporné bydlení. Německé ani české. A ze silnějších trámů už zřejmě vyrábět panely nešlo.

Kamarád vzduch

Navzdory normám, tloušťce trámů a velké ploše zasklení je prý v domě velmi příjemně v létě i v zimě. Prvních zhruba patnáct let to stálo dost peněz. „Nejdřív se totiž topilo stlačeným plynem. Nádrž byla v zahradě mezi břízkami. Ročně jsem za energie platila skoro osmdesát tisíc. Nejen za plyn. Všechno je tady na elektřinu – pojízdná vrata, v garáži chladicí box, světla v zahradě, bazén dotápíme elektřinou, což taky něco stojí,“ vypočítává Alena.

K výrazné změně došlo před necelými třemi lety, když se v garáži usídlilo tepelné čerpadlo vzduch – vzduch. „Báječně všechno vytopí. Máme nastavenou automatiku na dvaadvacet stupňů, nejsme zvyklí na nějaké velké horko. Je příjemné, že systém dolaďuje klima na tuhle teplotu pořád. Radiátory jsou někdy vlahé třeba i v létě.“

Otopná tělesa bylo možné někde ponechat, jinde se musela vyměnit. Odborníci při výpočtu kapacity stanovili potřebný výkon v každé místnosti. Zjistili, že nejvíc poddimenzovaný je hlavní obytný prostor, který je v přední části otevřen až do krovu, a kde je také největší plocha prosklení. „V oknech jsou dvojskla. Když se dům stavěl, trojskla ještě nebyla. Ale okna jsou dobře utěsněna a odpovídají tloušťce stěn, rozhodně jimi netáhne,“ vysvětluje majitelka.

Čerpadlo stálo okolo 280 tisíc. Funguje v domě třetím rokem a vynaložené náklady pilně vrací. Účet za energie je poloviční, bez elektřiny, která tady má spoustu úkolů, to zkrátka nejde. Ale i na ni dostanou ti, kdož provozují tepelné čerpadlo, zvláštní dobrou sazbu.

Pohodlí pro všechny

Paní Alena přiznává, že moc ráda zařizuje. Mohla se do toho vrhnout hned, jak skončila stavba, protože se dům montoval ze suchého dřeva. Stěny jsou z modřínového masivu, krov a navazující konstrukce v interiéru ze smrku. „Smrková je i podlaha. Je zcela bez nátěru a myjeme ji jen dvakrát do roka rejžákem, jako se to dělalo dřív. Přitom chodíme i v botách – samozřejmě když není bláto. A nábytek a dveře jsou většinou dubové, protože jiné dřevo tady nevydrží. V téhle domácnosti totiž žijí i tři kočky.“

Jsou to krasavice domácí, potkávali jsme je pouze v interiéru. Venek je vyhrazen psům. Těch je šest, většinou kříženci s německým ovčákem, a všichni z útulku. Na volno byla jen Julie, stará fena vlčáka, která už špatně chodí, ostatní zavřela paní Alena do vzdušných kotců vlevo od rybníka. A koně, kteří se tu prý kdysi také proháněli, už jsme potkat nemohli. Jejich stáj na pozemku dole je zatím prázdná. Po úpravě tam bude zastřešené venkovní posezení.

Vraťme se ale ještě do domu. Od stolku obklopeného bílými gauči je krásný výhled do zahrady. A když se člověk otočí, může nahlédnout do téměř celého ledví domu. Vpravo do jídelny, uprostřed do kuchyně, která je tu zasazena jako podkova, a vlevo do prostoru se starým příborníkem, nad nímž vede zalomené schodiště do patra. Když trochu zvednete hlavu, vidíte na podestu s křesílky, z níž se vchází do šatny navazující na koupelnu a do tří ložnic.

„Nejdřív jsem samozřejmě zařizovala kuchyň. Dělala ji nějaká česká firma, ale už jsem musela nábytek vyměnit. Dřevo nevydrželo útoky kočičích drápků. Teď mám novou od Gorenje. Povrch je z lakovaného masivu a zdá se, že drápkům úspěšně vzdoruje. Jinak jsem většinu nábytku přivezla z Německa. Měla jsem před osmnácti lety o jejich trhu lepší přehled než o českém,“ přiznává Alena. „No a pak jsem sháněla starožitné věci, skříně, truhly, příborník, což už nešlo tak rychle. Než natrefíte na kousek, jaký si představujete, nějaký čas to trvá.“

Na první pohled je zřejmý i další koníček paní domu. Sbírá staré kočárky a panenky. A také koně a kočky ve všech podobách. „Mnohé z nich jsem dostala od přátel. Už s tím ale musím přestat, trámy a stěny jsou přeplněné. Jenže do těch trámů se tak pěkně zatloukají hřebíky… Už bych nikdy nechtěla do zděného baráku. Bydlí se tu nádherně.“

Slovo architekta:

Na vybraném místě se stavěla obytná část, kotelna a dvojgaráž měly být zvlášť. Garáž se nakonec nepostavila, takže jsme parkování řešili přístavbou. Vyndali jsme pár kostek žulové dlažby a udělali 90 cm hluboké betonové základy, do nichž jsou osazeny dřevěné sloupky. Samozřejmě ne přímo, ale na „účka“ – ocelové prvky od firmy Bova.

Dřevěnou konstrukci z lepeného nekonečného profilu BSH, který má velmi hladký broušený povrch, což je spolehlivá ochrana proti škůdcům, dodal Tomáš Kubal z Vyššího Brodu. Má také 3D obráběcí stroje a umí podle počítačového modelu v AutoCadu vyrobit jednotlivé prvky, které se na místě sestaví jako stavebnice. Navíc bylo dřevo opatřeno Lignofixem proti houbám, plísním a dřevokaznému hmyzu, protože pod čirým  laminátem je teplo.

Na dřevěný skelet je upevněn vlnitý laminát, protože majitelé chtěli, aby byl prostor osvětlený. Jde konkrétně o čirý sklolaminát na epoxidové bázi. Je nanesen na skelné tkanině, která přenáší vodorovné síly, takže materiál nepraská. Jeden metr čtvereční stojí 160 korun. Tento laminát má i UV ochranu, což je jediný problém, který by jej mohl potkat – že by mohl po letech na slunci degradovat. Firma Lanit plast poskytuje garanci 10 let, ale znám místa, kde stříšky drží už 40 let.

Montáž byla velmi rychlá. Výrobce sklolaminátu dodává i šrouby s příchytkami, aby se okraje při šroubování neprolamovaly. I když má stříška malý sklon, dobře po ní stéká voda, takže se moc nešpiní a nezarůstá mechem. Museli jsme totiž dodržet slušnou podchodnou výšku a vejít se pod spodní úroveň balkónu. Měli jsme tedy jen půl metru na tři metry, ale stačí to.

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: MARTIN MAŠÍN A KAREL DOUBNER

Žít v domě z masivu je nádhera


Komentáře

Napsat komentář

Postup

Navrhli jsme a asistovali u realizace betonové desky s napojením inženýrských sítí. Pak přijela bavorská tesařská firma s připravenými masivními díly, okny a dveřmi, s krytinou ze šindelů a s dlabanými okapy. Za pouhý měsíc bylo hotovo. Práce architekta spočívala v doladění dispozice domu, tj. vstup s wc a sprchou, obývací pokoj přes dvě patra, umístění schodiště, kuchyně a jídelny, v patře dvě ložnice a koupelna, přístupné z galerie. Poučné bylo to, že montéři pracovali v terénu s vrstvou slámy. Po jejím odklizení se trávník opět zazelenal. Potvrdilo se také, že nejlepší ochranou dřeva proti hmyzu je dokonalá povrchová úprava. Na obrázcích z montáže je vidět, jak bylo dřevo bílé, pak zezlátlo a po letech, bez impregnace, jde do stříbřité barvy.

Ing. arch. Karel Doubner